Život v gete je poriadne tvrdý, je to tam hlavne o rešpekte, vraví MMA hviezda Alex Lohoré (Rozhovor)

MMA zápasník Alex Lohoré má za sebou těžkou cestu, jeho příběh však může být inspirací pro ostatní. Jako dítě vyrůstal v ghettu na okraji Paříže, kde se často dostával do rvaček a do problémů s policií. Přesto však na toto období vzpomíná v dobrém. Jak totiž říká, ve čtvrti, ve které vyrostl, je důležitý respekt, dodržování pravidel, ale taky vzájemné pomáhání.

Když mu bylo 15 let, máma jej poslala do Anglie, aby jej před tímto životem ochránila. Alex si myslel, že jede na prázdniny za strýcem, po příjezdu do Anglie se však dozvěděl, že se už nemůže vrátit.

S MMA kariérou začal relativně pozdě, i přesto se však „Da Killa Kid“ v několika organizacích stal šampionem a představil se i pod křídly světového Bellatoru. Nyní bojuje v organizaci OKTAGON MMA, kde má nevyřízené účty s Karlosem Vémolou a nové cíle, kterých chce dosáhnout. O tom všem a mnohém dalším jsem si s Alexem Lohorém popovídali v rozsáhlém rozhovoru.

Život v ghettu je hodně tvrdý. Jsou určité věci, které nemůžeš dělat, musíš dodržovat určitá pravidla, zákony a způsob života. Je to hlavně o respektu.

Na OKTAGONu 31 tě čeká boj se Zdeňkem Polívkou, tak jak se teď krátce před zápasem cítíš?Cítím se skvěle, mám za sebou perfektní přípravu. Ohromně se do Prahy těším a mrzí mě, že můj návrat trval tak dlouho. Od mého posledního zápasu v OKTAGONu to totiž bude skoro rok. Čekání už je ale u konce a nemůžu se dočkat, až se vrátím do klece a předvedu velkou show jako vždy.

Tvůj soupeř Zdeněk Polívka řekl, že očekává těžký souboj. Máš totiž zkušenosti z Bellatoru a v několika organizacích jsi byl šampionem. Co očekáváš ty od něj?

Je to dobrý striker, má velmi agresivní styl. Očekávám teda tvrdou přestřelku a spoustu výměn. Přesně tak to mám ale rád.

Takže to bude bitva v postoji?

Přesně tak, bude to postojová válka. Nemyslím si, že to Polívka bude chtít vzít na zem. Ví, že můj grappling je na vysoké úrovni. Všichni viděli můj zápas s Karlosem Vémolou, který se mnou měl problémy, i když byl daleko těžší než já. Měl mě na zádech, ale ukončit mě nedokázal. Nepředpokládám tedy, že by chtěl Polívka bojovat na zemi. Jak jsem řekl, bude to válka v postoji.

Válka v postoji na tři kola, nebo s rychlým koncem?

Těžko odhadnout, co se stane, ale chci získat rychlé ukončení. Nejpozději ve druhém kole.

Čtvrť, ve které jsem vyrůstal, byla jako malá vesnice. Každý, kdo byl starší než ty, byl jako tvůj starší bratr, i když jste nebyli příbuzní. Pokud u naší čtvrti došlo ke rvačce, všichni se do ní museli zapojit a čtvrť bránit.

V Česku na Slovensku se z tebe stala hvězda, ne každý ale zná tvůj příběh. Můžeš nám povědět o svém dětství a jak jsi ve Francii vyrůstal?

Ve Francii jsem žil v ghettu v hodně drsné čtvrti na předměstí Paříže. Vyrůstal jsem jen s mámou, můj táta s námi nebyl. Máma pořád pracovala a já se musel vychovávat sám na ulici. Bylo to těžké, ale na druhou stranu to byla i zábava a udělalo to ze mě člověka, kterým jsem dneska. Na ulici člověk rychle dospěje. Možná ještě rychleji, než by měl.

Když mi bylo 15 let, tak už máma měla po krk toho, že jsem se pořád dostával do problémů. Poslala mě tedy do Velké Británie k jednomu z mých strýců. Mám tady celkem dva strýce. U jednoho jsem bydlel asi rok a pak jsem se přestěhoval k druhému strýci. Potom v 18 letech jsem si našel vlastní bydlení a začal žít svůj život.

Když jsem do Anglie přijel, neuměl jsem ani slovo anglicky. Bylo to pro mě těžké. Cítil jsem se jako malé dítě v těle dospělého člověka. Musel jsem začít od nuly. Když přijedete jako cizinec do nové země a nedokážete se domluvit, tak je to frustrující. Nemůžete se vyjádřit, lidé vám nerozumí.

Neměl jsem vůbec ponětí, že mě máma do Anglie poslala natrvalo. Řekla mi, že jedu ke strýci na prázdniny na pár týdnů. A když jsem do Anglie přijel, tak mi řekli, že už se zpátky do Francie nevrátím.

Jak těžké bylo dětství v ghettu? U nás si to většina lidí neumí představit. Je obdivuhodné, že ses z těchto podmínek dostal a stal se z tebe úspěšný bojovník.

Je to hodně tvrdé. Jsou určité věci, které nemůžeš dělat, musíš dodržovat určitá pravidla, zákony a způsob života. Je to hlavně o respektu a o tom být chlap. Respektovat musíš taky své rodiče a prarodiče.