Colossal je komedie, která však divákovi předestírá i temné stránky naší společnosti.
Už od minulého roku jsme vás pravidelně informovali o snímku Colossal, který se nám zalíbil především pro svůj netradiční nápad a zvučná jména herců hlavních hrdinů. Anne Hathaway spolu s Jasonem Sudeikisem byli představeni jako ústřední duo a Colossal měla být netradiční akční komedie, která zahrnuje i nějaké to monstrum ničící hlavní město Jižní Koreje. Z na první pohled jednoduché dějové premisy se však vyklubalo něco úplně jiného. A my jsme nakonec vlastně i rádi.
Film natočil a napsal Španěl Nacho Vigalondo (Timecrimes), jehož filmy nepatří k nejoblíbenějším mezi kritiky i diváky, ale nelze jim upřít jistá míra autentičnosti. Stejné reálno tvůrce promítl i do Colossal. Hlavní hrdinkou jeho nového filmu je mladá žena jménem Glorie (Anne Hathaway), která žije v New Yorku se svým přítelem Timem (Dan Stevens). Tomu však jednoho dne utečou nervy a svoji přítelkyni přiměje, aby se odstěhovala z jeho bytu. Vadí mu totiž její neschopnost najít si práci a neutišitelná záliba v alkoholu. Glorie si tedy sbalí kufry a vrátí se do svého rodného města, kde brzy potká svého kamaráda z dětství Oscara (Jason Sudeikis). Následně se dozvídají o ničivém monstru z Jižní Koreje a brzy přijdou na to, že ho Glorie nevědomky ovládá na dálku.
Jak jsem psal v úvodu, dějová premisa zní sice zajímavě, ale poněkud levně. Tvůrci se však tentokrát nerozhodli vsadit na jistotu a udělat z toho komedii sázející na vtipné situace, které vznikají z faktu, že Glorie dokáže na dálku ovládat obří monstrum. Vlastně to někdy od poloviny není komedie ani trošku. Děj filmu totiž netěží jen z originálního nápadu s monstrem, ale dotýká se i daleko osobnějších témat, jako je alkoholismus, mezilidské vztahy nebo touha ovládat a kontrolovat druhé. Místo dobré zábavy, která panovala na začátku filmu, se tak přesouváme do daleko temnějších míst a film nám prostředí neobvyklého příběhu zrcadlí problémy, které jsou vlastní naší společnosti, ale příliš se o nich nehovoří.
To všechno za skvělých hereckých výkonů obou hlavních aktérů. Krom slabšího Austina Stowella, jehož role byla spíše špatně napsaná než sehraná, si na žádnou z postav není možné stěžovat. Potěší i záběry z destrukce hlavního města Jižní Koreje, které tvůrci vzhledem k omezenému rozpočtu zvládli skvěle a vůbec to nevypadá tak kýčovitě, jak jsem se obával. Problémem je ale tak trochu zodpovězení asi nejpalčivější otázky a to, z jakého důvodu se zrovna Glorie stala člověkem, který dokáže monstrum ovládat. Dostali jsme sice konkrétní odpověď, která sice vysvětlovala i motivace jiných postav, ale jednoduše to bylo moc nucené a zbytečně to diváka vytrhlo z reality do fikce. Vlastně by asi bylo nejlepší, kdyby tato skutečnost ve filmu nebyla vysvětlena vůbec.
Možná by stálo za uváženou i zkrácení stopáže, která bez deseti minut dosahuje dvou hodin a za tu dobu se na můj vkus zas tolik neodehraje, aby nemohla být kratší, a tím pádem i více údernější. Co však filmu nelze upřít je komplexnost. Dostáváme originální zápletkou, která je však pouhým prostředníkem k vyprávění daleko zajímavějších pravd ohledně nás samotných. Zde bych výrazně vyzdvihl Jasona Sudeikise, který ve své roli opravdu exceloval a jeho přerod v průběhu filmu je fakt něco. Škoda, že samotná zápletka s monstrem je to, co film nejvíce tahá dolů. Na pozadí totiž probíhá daleko zajímavější příběh, který si vaši pozornost rozhodně zaslouží. 7/10
