Režisér známého postapo snímku se po letech rozhovořil ohledně ožehavých témat.
Snímek Já, legenda s Willem Smithem z roku 2007 vychází z novely od Richarda Mathesona, která vyšla už v polovině minulého století. Její ústřední postavou je Robert Neville, který se jednoho dne probouzí do světa, který postihl extrémně agresivní virus. Robert postupně zjišťuje, že by mohl být jediným člověkem na Zemi, který katastrofu přežil. K jeho smůle se nakažení lidé v noci probouzejí jako upíři a dobývají se do jeho opevněného příbytku.
Nejnovější filmová verze slavného příběhu se s knihou rozchází v mnoha bodech. Na hlavního hrdinu neútočí upíři, ale nemrtví a snímek má odlišný závěr. Ještě před vznikem Já, legenda byly podle knihy natočeny filmy The Last Man On Earth a The Omega Man. Poslední jmenovaný v roce 1971, načež následovaly dlouhé roky pokusů o natočení, v nichž figurovala jména jako Arnold Schwarzenegger nebo Ridley Scott.
Dočkali jsme se až v roce 2007, kdy knižní dílo zpracoval režisér Francis Lawrence. Snímku se tehdy dostalo pochvalných reakcí, výborně se zdařilo zpracování postapokalyptického New Yorku, kritiku naopak schytali filmaři za speciální efekty. O úspěšném filmu se nyní, po více než deseti letech, rozhovořil jeho tvůrce Francis Lawrence, a přišel s překvapivým názorem:
„Když se teď ohlédnu zpátky, říkám si, že jsme mohli v podstatě kopírovat děj knihy a vydělali bychom stejné peníze, pokud mluvíme o prodeji vstupenek. Myslím si, že lidé prostě vyrazili na The Last Man on Earth. Přijali by nihilistický závěr, a také upíry, namísto mutantů postižených virem. Mohli jsme vyloženě zadaptovat knižní předlohu, což by se mi líbilo daleko více, ale když utrácíte takovou porci finančních prostředků, začnete panikařit, že z toho bude nenápadný artový film o chlápkovi se psem v New Yorku.“
Takovou kritickou reakci jsme z úst režiséra nečekali. Pravdou ale je, že snímek Já, legenda měl natočený ještě alternativní konec. V něm by bylo odhaleno, že infikovaní lidé jsou ve skutečnosti stále vnímající bytosti, a Smith je celou dobu zabíjel, aniž by o tom věděl. Takový konec by jistě vzbudil vášně, avšak nakonec byl smeten ze stolu.
„Souhlasím s tím, že jde o lepší závěr. Myslím, že jde o daleko více filozoficky podanou verzi závěru, ale pokud se budeme bavit o logice děje, udělali bychom vše, co bychom dělat neměli, že? Hrdina by nenalezl lék, že? Směřujete do otevřeného konce a zjistíte, že ta stvoření, která celou dobu byla vykreslována jako ti špatní, mají stále lidskou stránku, a tou skutečně negativní postavou je náš hrdina.
Tím bychom vše v podstatě postavili na hlavu. Dělali jsme dvě testovací projekce, ale vyvolalo to opravdovou nespokojenost, tak jsme sáhli k druhému řešení.“
