Reklama nás dělá nešťastnými. Ukázal to výzkum, kterého se zúčastnilo milion Evropanů

Čtveřice výzkumníků z různých evropských zemí si položila otázku, jestli všudypřítomná reklama negativně ovlivňuje životy lidí, kteří jsou jí vystaveni. Výsledky studie tuto hypotézu potvrdily, když prokázaly spojitost mezi výdaji na reklamu a spokojeností obyvatel daných států. Životní nespokojenost se navíc potvrdila pro širokou škálu obyvatel, nehledě na osobní či ekonomické charakteristiky jednotlivců či vlivu tržních cyklů.

V závěrečné zprávě stojí, že je správné předpokládat, že obecně reklama funguje na dvou opačných principech. Reklama může pozitivně informovat veřejnost a napomáhat ke společenskému blahu díky tomu, že umožňuje lidem dělat lepší rozhodnutí ohledně komerčních produktů. Zároveň však reklama stimuluje touhy, které nejsou uskutečnitelné, což vytváří nespokojenost. Reklama tak může snižovat společenské blaho tím, že neúměrně zvyšuje touhu po nakupování a konzumaci.

Už v roce 1974 našel profesor ekonomie Richard Easterlin důkazy o tom, že ekonomické bohatnutí společnosti nutně nepodmiňuje společenské štěstí. Easterlin tvrdil, že na vině je lidská potřeba srovnávat svůj blahobyt s ostatními a podobně jako například ekonom Thorstein Veblen byl názoru, že kvůli tomu mají jedinci ve společnosti touhu se předvádět okázalou spotřebou. 

Tito jedinci mají podle autorů výzkumu tzv. „relativistické preference“,  což znamená, že předtím, než se rozhodují o tom, jak jsou šťastní, se ohlížejí na ostatní. Nedokážou si tak užít vlastní spotřebu a blahobyt, protože vidí, že si ho užívají i ostatní.

Obvyklým příkladem je „auto pana Jonese“, který jev ilustuje na situaci, kdy tito jedinci nejsou schopni užít si nákup vlastního auta, protože jejich kolega z práce pan Jones, který parkuje vedle nich, si také pořídil nové auto. Nejnovější doklady o působení  tohoto „srovnávacího efektu“ byly autory výzkumu přezkoumány a na základě nich došli výzkumníci k tomu, že výrazný podíl na neštěstí lidí má právě závist. 

Výzkum dále ukázal, že hypotetické zdvojnásobení nákladů na reklamu by v dané zemi vedlo v 3% pokles životní spokojenosti. Toto číslo je přibližně jedna polovina celkové velikosti efektu manželství na lidskou spokojenost a zhruba jedna čtvrtina nezaměstnanosti.