Prepnúť do nočného režimu
Prepnúť do denného režimu
Utorok 20. 8. 2019 meniny má Anabela, Liliana

hľadaj na refresheri

Uložený článok nájdeš
v ponuke používateľa.
Odporúčame zapnúť browser notifikácie, ak budeš prihlásený na Refresher s týmto zariadením.
Refresher - Rozhovory
0
Pavlína Plecitá
3. október 2017, 14:53

Vyfotil přes 1400 tváří, slyšel i ty nejbolestnější příběhy a získal Magnesii Literu. Jak vypadá práce na blogu Humans of Prague?

Blog Humans of Prague funguje pod taktovkou Tomáše Prince už 4 roky a za tu dobu si získal mnoho příznivců.

Pavlína Plecitá
3. október 2017, 14:53
Vyfotil přes 1400 tváří, slyšel i ty nejbolestnější příběhy a získal Magnesii Literu. Jak vypadá práce na blogu Humans of Prague?
Zdroj: Tomáš Princ
Musíš byť prihlásený/á , aby si mohol uložiť článok.
Nepodařilo se uložit změny. Zkus se nově přihlásit a zopakovat akci.

V prípade že problémy pretrvávajú, kontaktuj prosím administrátora.
OK
0
Uložiť na neskôr.
Uložený článok nájdeš
v ponuke používateľa.

Na blog Humans of Prague už jste zaručeně někdy narazili. Tváře lidí, které vzápětí doprovází jejich vyprávění o životě a těžkostech nebo i radostech jejich osudů, si oblíbilo již přes sto tisíc návštěvníků facebookové stránky blogu. Nemohli jsme si tedy nechat ujít jedinečnou příležitost vyzpovídat autora české odnože celosvětového konceptu #humansof Tomáše Prince. Ten „loví“ neznámé tváře lidí v ulicích Prahy čtyři roky a prý ho to pořád nesmírně baví. Povídali jsme si spolu o blogu, o lidech, o fotografování, o něm a o knize, která se už zanedlouho objeví na pultech knihkupectví. 

 

Vyfotil přes 1400 tváří, slyšel i ty nejbolestnější příběhy a získal Magnesii Literu. Jak vypadá práce na blogu Humans of Prague?

 

Ahoj Tomáši, vyfotil jsi někoho po cestě za mnou?

Nevyfotil. Kolem té deváté hodiny (pozn. red. deváté hodiny ranní) se mi moc neosvědčilo někoho oslovovat. Chodím spíše později dopoledne, protože se mi stávalo, že jsem třeba takto brzy oslovil někoho, kdo vypadal zajímavě nebo byl i otevřený tomu se se mnou bavit, ale spěchal do práce.

 

Proč jsi s tímto formátem portrétu spojeného s citátem začal? Předpokládám, že jsi se inspiroval zahraničním konceptem. Třeba tím z New Yorku…

To je pravda, ale to byla to až taková pozdější fáze. K samotnému nápadu, že bych pracoval s, řekněme, obyčejnými lidmi na ulici a nechal je zaznamenávat to, jak oni sami vnímají svůj život a jak o něm přemýšlí, jsem se dostal původně skrze to, že mě na škole učil Jan Špáta (pozn. red. český dokumentarista). Ten už v 60. letech dělal film Největší přání. Chodil tehdy po ulici s kamerou a ptal se mladých lidí, jaké je jejich největší přání. Když jsem později studoval antropologii, tak se mi líbily výzkumy, které se snažily zprostředkovat to, jak nějaká skupina lidí přemýšlí, jak a v jakých pojmech nahlíží svůj vlastní život nebo určitý jeho aspekt. Tak jsem pojal třeba i svou bakalářku. Odjel jsem na Slovensko do romské osady a zajímalo mě, jak mladí lidé z té osady vnímají prostor, ve kterém žijí. Rozdal jsem jim foťáky na jedno použití, dal jsem jim nějaké základní zadání. Pak jsem jejich fotky vyvolal a nechal je k nim napsat popisky. Měl jsem tedy jejich vyjádření, jejich pohled. Když jsem později objevil blog Humans of New York, který je ve svém základu postavený na podobné myšlence, tak jsem už věděl, že chci dělat něco takového.

 

 

Celá evoluce blogu Humans of Prague je hrozně zajímavá. Na začátku to byly poměrně krátké citace, dnes už to je i několik odstavců nebo dokonce fotografický seriál. Proč a kdy došlo k takovému přerodu?

To, že v prvním roce byly ty příspěvky krátké, souviselo s tím, že je to poměrně specifický žánr. Bavit se takto s lidmi na ulici, kteří vás neznají. V podstatě jsem se tedy musel naučit, co v hovoru s nimi funguje, aby mi důvěřovali a já jim naslouchal. Připisuji to tedy trochu i své počáteční nezkušenosti. Ta dnešní délka textů vychází z mé snahy zaznamenávat lidi s tím, co prožili a prožívají. A zaznamenat jejich zkušenosti tak, aby byly pro druhé lidi srozumitelné a představitelné. Ale krátký text se u některých příspěvků objevuje i dnes. Je to pro mě vlastně i těžší, když zveřejním jen třeba jednu větu. Musím vybírat pečlivě, aby to sdělení dávalo smysl a nebyl to jen vágní výkřik.

 

Máš oblíbená místa, kde lidi na ulici oslovuješ? Nějaký zaručený spot?

Žádné úplně zaručené místo nemám. Jsou lokace, které se mi osvědčily z hlediska toho, že se tam lidi cítí více v klidu a tam se třeba rád vracím. Ale nemám místo, o kterém bych si řekl, že když tam půjdu, tak se určitě vrátím s nějakým příběhem. Mám různé trasy po celé Praze. Mezi Náměstím Míru a Jiřího z  Poděbrad, na Letné, po Karlíně nebo Dejvicích, po Stromovce. Mimo centrum je to třeba ve Strašnicích, Malešicích, na Petřinách, na Proseku nebo na Jižním městě, mezi Opatovem a Háji, metro Strašnická, Malešice a tak dále. Těch tras je hodně, ale snažím se každý měsíc objevit zase i nějaké nové místo.

 

Lidé, které oslovíš, se ti často otevírají i ve velmi osobních záležitostech. Jak toto dokážeš? 

Nejdůležitější je čas, který tomu věnuji. Příběhy, které na blogu zveřejňuji, většinou nejsou z prvního setkání, které ten den uskutečním. Je tedy podstatné najít člověka, který má zrovna čas a náladu, a který je schopný se mnou skutečně mluvit a ne si jen zanadávat na politiku. Také je důležité, že lidé ze mě snad cítí, že se opravdu zajímám o to, co říkají. Nevstupuji jim do toho, nesnažím se je o ničem přesvědčovat. V hovoru se snažím chytit něčeho, co mne zaujme a lidi svými otázky stimulovat k tomu, aby mluvili konkrétně. Aby to, co řeknou obecnými slovy, ilustrovali na konkrétních vzpomínkách a zkušenostech.

 

 

 

Jak často se vydáváš „do terénu“?

Já jsem fotograf a filmař na volné noze, takže někdy mám více práce, někdy méně. Snažím se, aby na blogu bylo alespoň pět příběhů týdně. Většinou to vychází, že prací na blogu strávím asi tři nebo čtyři dny týdně. 


A kolik lidí se ti povede během jedné procházky oslovit?

Když jsem v centru, tak ta četnost setkání je samozřejmě vyšší a oslovuji lidi častěji. Jindy jsem třeba v parku, kde oslovím 2–3 lidi, co sedí na lavičce. Všechno to vychází z dané situace a těžko se to takto průměruje.


Podle čeho si je vybíráš? Zaměřuješ se třeba na jejich vizuální stránku, nebo svou intuici?
Myslím si, že kombinuji oba přístupy. Někdy vybírám podle oblečení nebo podle toho, jak se ten člověk vizuálně vymyká davu. Je to jeden ze signálů, že ten člověk přemýšlí třeba trochu jiným způsobem. Častější je ale to, že jdu třeba nějakou boční ulicí, kde nechodí tolik lidí a najednou se přede mnou někdo objeví a já ho oslovím, ač se na něho kolikrát pořádně ani nepodívám. Spíš mi jde o to najít někoho, kdo má čas a ochotu se se mnou bavit.

 

Vyfotil přes 1400 tváří, slyšel i ty nejbolestnější příběhy a získal Magnesii Literu. Jak vypadá práce na blogu Humans of Prague?

 

Pamatuješ si prvního člověka, kterého jsi takto oslovil?
Nebyl to žádný veliký příběh. Tehdy jsem prostě jenom zkoušel, zda to tady bude fungovat. Byl to pán, který stál na železničním mostě u Výtoně a koukal se odtud na město. Já jsem se ho zeptal, o čem přemýšlí. On řekl jen: „Co budu dělat zítra.“ A mně to tehdy stačilo.


Máš představu, kolik příběhů jsi od té doby nasbíral?
Zveřejněných příběhů je teď mezi 1 300–1 400.


Je nějaký, který se ti opravdu vryl do paměti?
Takový není. Pamatuji si tedy většinu příběhů, které jsem zveřejnil, ale pro mě je na tom nejzajímavější to množství různých osudů, příběhu, perspektiv a myšlenek. Samozřejmě jsou takové, za které jsem opravdu rád, že se mi je povedlo zaznamenat. Takové jsem vybral i do knížky, která letos vychází.

 
Co fanoušci na Facebooku? Které typy příspěvků u nich bodují více a které méně?
Už trochu dokážu odhadnout dopředu, který příběh bude pravděpodobně úspěšný z hlediska lajků a komentářů. Není to ale tak, že bych se tomu snažil chodit nějak naproti. Třeba že bych si řekl, že lidi mají rádi dojemné příběhy starých babiček, tak bych pak hledal jen dojemné příběhy starých babiček. Toto je tedy zrovna jeden z těch úspěšných typů – senior, který si uchovává životní optimismus a aktivitu. Pro mě je ale zajímavé mluvit také s člověkem, který to má jinak.


Vrátil jsi se někdy za někým, abys sledoval, jak se jeho životní cesta vyvíjí od doby, kdy jsi ho vyfotil?
Ano. S někým zůstanu v kontaktu po e-mailu nebo po Facebooku. Občas mi někdo zavolá. Takže o někom přehled mám, ale z celkového množství je to jen menšina.

 

Vyfotil přes 1400 tváří, slyšel i ty nejbolestnější příběhy a získal Magnesii Literu. Jak vypadá práce na blogu Humans of Prague?


Může se u nás člověk blogováním uživit?
Já mám pocit, že přestože to, co dělám, by se asi dalo nazývat blogem, nepatřím úplně do nějaké blogovací sféry. Proto do toho úplně nevidím. Já jsem měl štěstí v tom, že asi po půl roce blog zaštítily Hospodářské noviny a našly pro blog sponzora. Kdybych ale dělal jen blog, tak se neuživím. Nechci ho totiž spojovat s žádnou reklamou, což je pro mnoho lidí onen způsob, jak se něčím takovým živit.


Za Humans of Prague jsi v roce 2016 dostal cenu Magnesia Litera. Jak jsi ji přijal?
Dostal jsem ji na základě hlasování veřejnosti. Proto tu cenu beru jako projev toho, že fanoušků tohoto formátu je mnoho a byl jsem rád, že pro můj blog hlasovali.


Už jsi zmínil, že brzy bude z konceptu Humans of Prague vycházet kniha. Na co se tedy můžeme těšit?
Kniha vyjde na přelomu října a listopadu. Bude Obsahovat okolo 250 příběhů z těch všech, které jsem za 4 roky nasbíral a myslím, že je poměrně velkoryse pojatá, co se formátu a zpracování týče. Budou v ní dvě linky – jedna historická, která představuje příběhy pamětníků různých dějinných událostí, a druhá linka, která zachycuje osobní historii lidí, od dětství až do stáří.

 


Humans of Prague je tvůj asi nejznámější projekt. Co ty další? Na čem ještě pracuješ?
V posledních asi čtyřech letech jsem natočil šestnáct krátkých dokumentů. Jedná se o sérii nazvanou Pod rukama. Postupně jsem s kamerou navštívil lidi, kteří nějakým způsobem pracují rukama a s různým typem materiálu – hrnčíř, nožíř, včelař, houslař a tak dále. Je to trochu podobné blogu v tom, že i tady jsem dával lidem prostor vyjádřit, jak sami přemýšlí, v tomhle případě především o své práci.


V rámci dobrovolnické práci ses dostal na poměrně zajímavá místa – do Jižní Koreje nebo Keni. Co tam?
První dobrovolnický projekt byl v Jižní Koreji. Tam jsem jel poté, co jsem ukončil univerzitní studia, během kterých se mi nepodařilo vyjet do zahraničí například v rámci programu Erasmus. Tak jsem se dostal k idee dobrovolnických pobytů a Jižní Koreu jsem si vybral, protože tam jednak zrovna hledali někoho, kdo by učil angličtinu na venkovské střední škole a jednak, protože jsem už dlouho předtím sledoval korejskou kinematografii. Keňu jsem si vybral, protože jsem chtěl více pracovat v oblasti fotografie nebo filmu, takže tam jsem učil mladé lidi základy fotografování. Z hlediska toho, co dnes dělám, pro mě oba ty pobyty znamenaly především množství setkání s lidmi, kteří jsou jiní, přemýšlí trochu jiným způsobem a prožívají trochu jiné věci. To mi pomohlo být otevřenější k jinakosti i v rámci setkávání s lidmi v Praze.


Jaké ambice s blogem máš dál? Chceš stále pokračovat stejným způsobem?
V tuto chvíli se blog vyvíjí organicky a nechávám tomu spíše volný průběh. Jsem zvědavý, jestli se pro mě něco změní tím, že se vydá knížka. Žádný jiný cíl teď vytyčený nemám.

 

Vyfotil přes 1400 tváří, slyšel i ty nejbolestnější příběhy a získal Magnesii Literu. Jak vypadá práce na blogu Humans of Prague?

Ohodnoť článok
14
Zdieľaj článok
Hodnotenie tohto článku je dostupné len s aktívnym predplatným REFRESHER+.
Predplatiť si
Zrušiť
Pri hodnotení článku nastala chyba. Skús sa nanovo prihlásiť a znova ohodnotiť článok.

V prípade že problémy pretrvávajú, kontaktuj prosím administrátora.
OK
NAHOR
Ako neregistrovaný si prečítal už 1/40 článkov tento mesiac. Prihlás sa pre neobmedzený prístup. Ako neregistrovaný si prečítal už 1/40 článkov za mesiac. PRIHLÁSIŤ / REGISTROVAŤ PRIHLÁSIŤ
Najčítanejšie
Záleží nám na súkromí čitateľov. Práve aj z toho dôvodu ti poskytujeme detailné informácie o tom, ako využívame súbory cookies a iné technológie zabezpečujúce správne fungovanie a rozvoj stránky. Pre viac informácií si prečítaj naše Zásady ochrany osobných údajov , kde nájdeš ako používame súbory cookies, prípadne sa oboznám Podmienkami používania portálu platných od 24.5.2018. Spracovaniu cookies môžeš zabrániť, alebo zmeniť svoje preferencie v nastaveniach internetového prehliadača, prípadne pre detailnejšie nastavenie klikni na viac možností nižšie.
Upozornenie na právo nastavenia ochrany osobných údajov na Refresheri

Vzhľadom na existujúce a aj chystané zmeny v zákonoch ti dávame možnosť detailného nastavenia spracovania osobných údajov a preferencií spojených so spracovaním osobných údajov.

Prečítaj si možnosti, posuň zobrazenie nadol, nastav si svoje preferencie a klikni na tlačidlo súhlasím, keď budeš chcieť pokračovať do služieb Refresheru. Súbory cookie sú životne dôležitou súčasťou technológie v tvojom prehliadači. Sú natoľko dôležité, že ich budeme musieť použiť pre zapamätanie si toho, že si toto okno potvrdil/a, v opačnom prípade by sme ti ho museli zobrazovať znova a znova.

Údaje, ktoré spracovávame, keď používaš Refresher
Zo strany Refresheru zbierame tieto osobné údaje:
  • Keď navštíviš Refresher, uchovávame si informácie o tom, ktoré články si prečítal, identifikátory zariadenia a prehliadača, časť IP adresy, alebo IP adresu v prípade prihlásenia do účtu, súbory cookie a poloha.
  • Pri prihlásení do účtu e-mailovú adresu
Prečo zbiera Refresher tieto údaje:
  • Na zlepšenie kvality našich web stránok a vývoj nových webových služieb
  • Na vykonávanie analýz a meraní, s cieľom pochopiť, ako sú naše web stránky využívané
  • Na to, aby sme nezobrazovali obsah, ktorý si už videl
  • Pre zobrazovanie prispôsobenejší obsah, ako sú napríklad relevantnejšie články
  • Pre schopnosť identifikovať ťa ako užívateľa pri prihlasovaní do svojho účtu
Zbierame údaje pre partnerov a reklamné siete:
  • identifikátory zariadenia a prehliadača, časť IP adresy, súbory cookie a poloha.
Prečo zbierame tieto údaje pre partnerov, tretie strany a reklamné siete:
  • Na to, aby mohli fungovať a zobrazovali relevantnejšie a užitočnejšie reklamy.
Zoznam reklamných sietí a nastavenia reklám

Nevyhnutné osobné údaje - cookies - pre zobrazovanie reklám zbierame pre nasledujúce spoločnosti:

Google (Google Ireland, 3RD FLOOR ,GORDON HOUSE ,BARROW STREET, Dublin, ID: 368047)
Formulár kontakt v súvilosti s osobnými údajmi >

AdForm (AdForm Aps,Wildersgade 10B, 1. Sal., DK-1408, Copenhagen, Denmark, ID: 26434815)
Kontaktné údaje pre najbližšiu pobočku >

Seznam (Seznam.cz, a.s, Radlická 3294/10, 150 00, Praha 5, 26168685)
Kontaktné údaje pre najbližšiu pobočku >

 

Možnosť vypnúť si personalizovanie reklám a zbieranie osobných údajov pre jednotlivých partnerov:

Upraviť nastavenia typov reklám Google - personalizovanie od spoločnosti Google

Upraviť nastavenia typov reklám AdForm - personalizovanie od spoločnosti AdForm

 

Svoje nastavenia pre všetky ostatné reklamné siete, aj tie, ktoré na Refresheri nenájdeš, si vieš prezrieť na stránke youronlinechoices.com/uk/your-ad-choices

Meranie návštevnosti

Google, Služba Google Analytics (Google Ireland, 3RD FLOOR ,GORDON HOUSE ,BARROW STREET, Dublin, ID: 368047)

Vlastníci webových stránok používajú na zlepšenie funkčnosti svojich stránok údaje zhromaždené službou Google Analytics. Zhromažďovanie údajov môžete deaktivovať tak, že si stiahnete a nainštalujete doplnok pre svoj prehliadač.

Stiahnuť doplnok pre prehliadač

Gemius (Gemius s.r.o. Na Výsluní 201/13 100 00 Praha 10 Česká republika)

Spoločnosť Gemius podobne ako služba Google Analytics vyhodnocuje a meria návštevnosť na niektorých webových stránkach. Na meranie využíva Cookies, ktoré si môžeš deaktivovať vo svojom prehliadači.

Hotjar (Hotjar Limited, company number C 65490, Level 2, St Julian’s Business Centre, 3, Elia Zammit Street, St Julian’s STJ 1000, Malta)

Hotjar využívame na analýzu návštevnosti a správanie sa užívateľov. Vytvára nám mapu aktivity návštevníkov, na webových stránkach, ktoré vizualizuje a vyhodnocuje. Tieto informácie nie sú zbierané vždy, nikdy nie sú spárovateľné s aktivitami užívateľov a teda nie je možné identifikovať jednotlivcov, ale Hotjar ti môže nastaviť súbory Cookies.

Ovládacie prvky súvisiace s prehliadačom

Nastavenia súborov cookie

Súbory cookie sú životne dôležitou súčasťou technológie vo vašom prehliadači a slúžia na zlepšenie prostredia pri používaní internetu.

Ak napríklad na určitom webe nastavíte predvolený jazyk, súbory cookie pomôžu prehliadaču zapamätať si túto voľbu. Niektoré alebo všetky súbory cookie môžete tiež zablokovať, to však môže viesť k zastaveniu fungovania niektorých funkcií na internete.

Mnoho webov napríklad vyžaduje zapnuté súbory cookie vtedy, keď sa chcete prihlásiť. Informácie o tom, ako upraviť nastavenia súborov cookie, nájdete v zdrojoch pomocníka vášho prehliadača.

Zásady ochrany osobných údajov

Prečítaj si naše Zásady ochrany osobných údajov

Ďalšie informácie o tom, ako Refresher používa na zlepšenie služieb
  • Prihlasovanie - pre účely prihlasovania potrebujeme tvoju emailovú adresu.
  • Prispôsobenie - pre zistenie toho, čo ťa zaujíma, vytvárame tvoj unikátny profil. Ak nejaké informácie pozbierame, nájdeš ich vo svojich nastaveniach súkromia a profil môžeš upraviť, alebo zmeniť, alebo celé personalizovanie vymazať.
Ako zmeniť nastavenia spracovania osobných údajov?

Ak zmeníte názor, kedykoľvek tieto údaje môžete zmeniť na adrese https://refresher.sk/nastavenia/sukromie.
Ak nechceš vidieť toto okno, ak nás navštívíš z iného zariadenia alebo prehliadača, prihlás sa a tvoje preferencie si zapamätáme.