Na farmě lidských těl v Texasu zkoumají vědci rozklad mrtvých na otevřeném prostranství, přihlásit se můžeš i ty

Po velikou část historie bylo lidské tělo považováno za svaté a řezat do něj, byť pro vědecké výzkumy, které by mohly vést k záchraně životů, bylo zcela zakázáno. Středověká doba temna však po dlouhých letech přešla a v posledních stoletích se tak drasticky změnil způsob pohledu na mrtvé. Proces rozkladu lidského rozkladu se v posledních desetiletích zkoumá i daleko podrobněji, než by člověk čekal a trochu tajemnými tak zůstávají hlavně techniky balzamování. I nejmodernější vědě totiž chybí řada poznatků, díky nimž by se dalo stáří stovky let starých nabalzamovaných mrtvol lépe určit. 

A v tomto bodě přichází farma mrtvol patřící Texas State University, nacházející se poblíž San Marco v Texasu. Provozuje ji forenzní antropologický tým univerzity a je jedna z pěti na celém světě (všechny se nacházejí ve Spojených státech). Jako místo posledního odpočinku slouží momentálně asi padesátce rozkládajících se lidských těl. A jaký je tedy smysl takového výzkumného ústavu? Výzkumníci zde mají za úkol analyzovat proces rozkladu lidského těla od začátku až do konce. Některá těla jsou umístěna v klecích, aby bylo zabráněno supům v jejich ožírání, ale jiní jsou jen tak ponecháni na volném prostranství. Někteří z nich jsou umístěni ve stinném prostředí, jiní zase na místě, kam praží slunce po nejdelší možnou část dne. 

Díky tomu, že jsou tlející lidské ostatky umístěny v odlišných podmínkách, vědci získávají stále ucelenější obraz toho, k čemu dochází s lidským tělem po smrti. V průběhu šesti měsíců až jednoho roku, v závislosti na umístění, se lidská těla dostanou na texaské farmě do pokročilé fáze rozkladu. Bakterie, hmyz a další malí masožravci na těle hodují a zároveň se reprodukují, což zapříčiňuje poměrně rychlý rozklad. Díky těmto pokusům vědci zjistili, že se po smrti s lidským tělem děje mnohem více věcí, než jsme kdy předpokládali. Například bakterie, které se v lidském těle běžně nenacházejí, se prostřednictvím jiných zvířat do rozkládajícího se těla dostanou a některé z nich dokonce přitahují hmyz, který pak zabíjí konkurující bakterie. Rozklad těla podporuje různorodý ekosystém, který vědci nazývají nekrobiom. 

Poměrně zarážejícím faktem je pak skutečnost, že na přihlášku k zkoumání těla po smrti na Texaské univerzitě se čekají doslova fronty. Desítky lidí totiž vidí v umístění těla na zemském povrchu, aby podlehlo přirozenému rozkladu, lepší vyhlídky než v pohřbu hluboko pod zem v rakvi nebo v kremaci. Dovolili byste vědcům za pár desítek let takto naložit i s vaším tělem?