Recenze filmu Střídavka.
V České republice máme komedie rádi. Letní, romantické, párové, rodinné, bláznivé, černé, hořké, sladké i kyselé. Považujeme se za krále bodrého humoru, a není proto divu, že filmové komedie přebíjí i slavné hollywoodské bijáky. Ať už mluvíme o letošním úspěchu snímku Vyšehrad: Fylm, nebo skvělé návštěvnosti Prvoka, Šampóna, Tečky a Karla minulý rok.
Kult komedie je v nás jako v koze, k čemuž přispěla cenzura minulého režimu a fakt, že jsme si na tehdejší produkci tak trochu zvykli. Vystoupit ze zóny bezpečného humoru se nepodaří každému a prostor pro realizaci originálních nápadů se i v rámci komediálního žánru hledá vážně špatně. Rodinná dramata obohacená dávkou vtípků se pravděpodobně budou tvořit i nadále. A to nemusí být špatně. Dobrá rodinná komedie nás může bavit napříč generacemi.
Zástup doposud vzniklých komediálních snímků nyní rozšiřuje film Střídavka od režiséra Petra Nikolaeva, který stojí za úspěšnými a povedenými díly, jako jsou Lidice nebo Příběh kmotra. Jeho nejslavnějším snímkem jsou ale stále Báječná léta pod psa, zachycující dospívání a rodinný život v šedivé totalitě. Právě vrcholnému Nikolaevovu dílu by se měla Střídavka dle slov režiséra ve své náladě podobat.
Oproti Nikolaevovým úspěšným filmům nestojí za příběhem ani Michal Viewegh (Báječná léta pod psa), ani Jaroslav Kmenta (Příběh kmotra) nebo Zdeněk Mahler (Lidice). Lucie Konečná, která k filmu napsala scénář, je podepsaná například pod seriálem Ordinace v růžové zahradě nebo filmem Rodinka, pokračováním sitcomu Taková normální rodinka.
Když střídavá péče zamotá vztahy
Střídavka zachycuje příběh dvou rozvedených párů, které musí najít způsob, jak skloubit péči o děti. Nejen kvůli komunikačnímu šumu se totiž vyzvedávání potomků ze školy, doprava na kroužky a rodičovské schůzky dají sladit jen těžko. Kromě dětí je navíc třeba postarat se o již dementní babičku (Eva Holubová) a neztratit u toho rozum. A tak Honza (Martin Hofmann) vymyslí unikátní časový rozvrh v podobě synchronizovaného kalendáře, který by měl celý proces zjednodušit.
Není překvapením, že život na tabulky nehraje a pečlivě naplánovaný harmonogram brzy naruší porod, rozcházení, scházení a další strasti všedního dne.
Na Honzovi, jeho partnerce Zuzaně (Kristína Svarinská), bývalé manželce Adéle (Jitka Čvančarová), jejím současném partneru Robertovi (Jiří Vyorálek) a jeho bývalé ženě Katce (Anna Polívková) je tedy vyřešit jak šílenou střídavou péči, tak i tyto partnerské vrtochy během devadesát minut.
Zachováváme tradiční hodnoty
Tvůrci Střídavky velmi přesně míří na svou cílovou skupinu a ještě před začátkem filmu je znát, pro koho je určená. Film s Martinem Hofmannem, Jitkou Čvančarovou a Annou Polívkovou dává pocit „bezpečného zážitku“ již z plakátu. První záběr z dronu na Prahu vystřídaný v autě telefonující Adélou (Jitka Čvančarová) pak přesně říká: „Díváš se na odpočinkovou rodinnou komedii, takovou přece znáš, není třeba přepínat kanál.“
Ve zbytku příběhu scénář Lucie Konečné servíruje postupně nadávkovaná partnerská dramata, odvyprávěná skrz natvrdlé chlapy a ženy, které k nim bezmezně vzhlíží nebo je chtějí přechytračit. Balíček letní komedie obohacuje také moudrost babiček, myšlenka, že kluci jsou kluci a že největší touhou žen je vdát se.
Spory mezi mužským a ženským světem jsou patrné již od začátku a stereotypy se filmu v podstatě nepustí. Honza je „opravdový“ chlap, který zapomene na narozeniny přítelkyně a matky svého miminka. Ruku k dílu nepřiloží a společně s bývalou ženou Adélou a jejím manželem neuroticky lpí na dodržování rozvrhu střídavé péče. Bez ohledu na to, že Zuzana před pár týdny porodila své jediné vlastní dítě, stále musí podle rozvrhu vyzvedávat ostatní potomky (včetně Robertových, což je Adélin současný manžel) ze školy a ideálně v mezičase uklidit a uvařit kuře na paprice.
To by jako součást příběhu mohlo vyznít dobře a s pomocí nadsázky některým mužům osvětlit, že si někdy opravdu nevidí do pusy a ani na seznam svých nároků. Škoda ale je, že Zuzana tu vypadá jako hysterka, kterou ve finále nejvíc trápí, že ji Honza ještě nepožádal o ruku.
