Komisní prodej designu v otázkách a odpovědích: Jde o nezdravý ekonomický model, nebo nutný status quo?

„Představte si, že by vám za vaši měsíční práci dal zaměstnavatel výplatu podle toho, kolik ten daný měsíc firma vydělá. Vy to bohužel nemáte jak ovlivnit, tak jen čekáte, jestli se zadaří, nebo ne.“ Těmito slovy upozornil na svém instagramovém profilu designér a sklář Lukáš Novák na jeden z problémů, se kterým se podle něj potýká česká designová scéna.

Veřejně tak otevřel dosud přehlíženou tematiku komisního prodeje –⁠ obchodního modelu, který podle Nováka využívá většina prodejních galerií českého designu. „Když jsem to zveřejnil, psala mi spousta lidí z designové scény, že mi děkují za otevření tématu, ale nikdo to žádným způsobem nesdílel. Což je škoda, protože se s tím musí něco dělat,“ popsal. V čem je komisní prodej problematický? A v čem může být naopak přínosem? REFRESHER přináší odpovědi na sedm nejdůležitějších otázek. 

Co je to komisní prodej?

Komisní prodej je forma prodeje, kterou obchodníci rádi využívají u menších prodejců. Jde o způsob prodeje, kdy majitel (komitent) nabízí své zboží k prodeji prostřednictvím obchodníka (komisionáře), zboží přitom zůstává až do zaplacení zákazníkem majetkem prvotního majitele. Z obchodníka se tak stává pouze zprostředkovatel prodeje a nese nižší riziko v případě, že se výrobek neprodá. Pro komitenta je naopak výhodou, že se nemusí starat o marketing a podobné záležitosti související s prodejem výrobku.

 V čem může být tento typ prodeje designu problematický?

„Spousta galerií a prodejních kanálů se prezentuje tím, jak pomáhají českému designu a staví se do role těch, kteří podporují lokální průmysl a tvůrce,“ říká Novák pro REFRESHER. Dodává, že realita bývá jiná, tvůrci se naopak často musejí potýkat s tím, že za svou práci nedostanou adekvátně a férově zaplaceno.

Podle Nováka to u produktů, které se pohybují v cenové rovině 1 000 Kč až 20 000 Kč, funguje následovně: Tvůrce produkt vyrobí například za tisíc korun. Obchodu jej prodá za dva tisíce a ten jej prodává za čtyři tisíce, protože má nastavenou stoprocentní marži. Designérovi tedy nakonec po odečtení nákladů zůstane výdělek tisíc korun, zatímco obchod získá dvojnásobek.

„To mi přijde jako velký problém, protože v ten moment se galerie nemohou tvářit jako někdo, kdo nějak zvlášť podporuje český design. Reálně jen parazitují na tvůrcích a jejich schopnostech a využívají dominantní pozice, kdy kontrolují ten nejdůležitější moment v rovnici, kterým je konverze. Navíc nenesou žádné riziko,“ domnívá se. I proto má podle něj mnoho začínajících tvůrců, převážně těch, kteří zrovna dokončili školu, problém se vlastními –⁠ byť konkurenceschopnými –⁠ produkty uživit a odcházejí do jiných oborů.