Magdalena Davis ze Strany zelených: Jsem pro zavedení kvót pro ženy v politice. Šance na startu by ale měly být pro všechny stejné

Magdalena Davis je politička, vědkyně a trojnásobná matka, kterou ani péče o rodinu neodradila od politického angažování. Jak se spolupředsedkyni Strany zelených podařilo vstoupit do politiky přímo během mateřské dovolené? A proč nesouhlasí s tím, aby otcovská dovolená trvala pouze dva týdny?

To, ale například i to, proč to mají ženy ve společnosti těžké a jaké katastrofy nám hrozí, pokud urychleně nezačneme bojovat proti klimatickým změnám, se můžeš dočíst v rozhovoru pro REFRESHER.

Mnoho lidí, včetně vás, negativně reagovalo na odhalení kandidátky koalice Pirátů a STAN, kde se mezi lídry původně objevila jedna jediná žena. Proč je podle vás ve vyšší politice tak málo žen?

Jednoznačně je to nastavením podmínek. Politický systém stále odpovídá podmínkám, které panovaly před 100, 200 lety, kdy politika byla záležitostí mužů, což je historická skutečnost. Podmínky pro ženy a jejich uplatnění se sice za posledních sto let dramaticky změnily, ale stále neodpovídají tomu, jak by to mělo být. Náš politický systém má prostě pravidla, která nahrávají mužům, takže mužům přijdou v pořádku a vůbec jim nedochází, že nejsou vstřícná k ženám. 

V České republice mezi muži a ženami stále panuje rozdíl až 20 % ve výši platů, ačkoli pro to není žádný důvod

Existuje naděje na změnu? Co by se podle vás mělo změnit?

Osobně si myslím, že nástrojů, jak situaci změnit, existuje celá řada. V debatách se vždy začíná kvótami, kterými by se ale podle mě mělo končit. Rozhodně by měla přijít řeč na kvóty v souvislosti s rozhodovacími skupinami, jako je Parlament a Senát, ale začínat by se mělo odspodu. Měla by fungovat osvěta, vzdělávání, ve školách by se měly bořit předsudky typu, že holčičky jsou slabé, hodné a chytré a kluci jsou silnější, zlobivější a pomalejší, které jsou mnohde dětem stále dokola omílané.
 
Začíná to už v raném věku a pokračuje to přes témata, jako je gender pay gap, kdy v České republice mezi muži a ženami stále panuje rozdíl až 20 % ve výši platů, ačkoli pro to není žádný důvod. Doplácejí na to především rodiny žen, které si mateřskou dovolenou prohodí s manželem, což mi přijde nefér.

Také by bylo vhodné změnit pravidla pro obsazování řídících pozic, kde fungují pánské kluby, do nichž ženy nemají šanci se dostat. Existuje třeba zajímavý výzkum z prostředí komunální politiky, který ukazuje, že na malých obcích je mnoho starostek, protože prestiž těchto funkcí je minimální a práce je tam hodně. Jak se ale obce zvětšují, tak je žen v zastoupení mnohem méně, protože nabídka moci a vlivu je tam větší, pro muže je to tím pádem atraktivnější a ženy už mezi sebe pouští méně ochotně.

Zmiňujete nepříznivé podmínky pro ženy matky, ale vy sama jste do politiky vstoupila přímo během mateřské dovolené. Proč? Nechtěla jste čekat?

Mateřství jsem zahájila v Austrálii, kde jsem pracovala na plný úvazek až do okamžiku, než jsem porodila. Pak jsem byla s dcerou rok doma. V Austrálii v té době neexistovala žádná jiná podpora než tzv. baby bonus, což byl jednorázový finanční příspěvek, a zaměstnavatel vám ze zákona musel držet 12 měsíců místo. Žádná mateřská dovolená tehdy nebyla. Byla jsem tedy nucena vrátit se do práce co nejdřív a s manželem jsme se o péči dělili. Po dnech jsme se spolu a s jeho maminkou střídali, v roce a půl pak začala moje dcera chodit i na dva dny v týdnu do školky. Právě tato kombinace nám pomohla vyvážit rodinný a pracovní život.
 
Když jsem se vrátila do České republiky, tak jsem byla těhotná s druhou dcerou a už jsem měla zkušenost s vyvážením pracovního a rodinného života a angažovat se pro mě byla poměrně přirozená záležitost. Chtěla jsem pomoci zlepšovat svoje okolí a zároveň jsem věděla, že to pro mě nebude žádná zásadní změna.

Ženský potenciál je obrovský, ale když ženám nikdo nepomůže, tak se vytrácí a společnost tak přichází o obrovskou investici, kterou do nich předtím vložila

Pomohl vám manžel, babička, ale co ženy, které nemají možnost hlídání? Ty na práci musí na nějakou dobu zapomenout?

Úspěch každé ženy je založený na tom, že ji někdo podporuje a je jedno, jestli je to manžel, babička, partnerka nebo kamarádka. Ve chvíli, kdy tam podpora není, je to jeden z důvodů, proč se ženy nemohou angažovat, ať už v politice nebo v práci. Mají v sobě totiž zakódovanou – a je to tak správně – zodpovědnost za svoje děti, i to, že to musí zvládnout.    

Ale pro ženy, které se nachází v situaci, kdy nemají žádnou podporu, by měl fungovat záchytný sociální systém, ať už na úrovni obce nebo na úrovni státu. Myslím si, že právě například pro matky samoživitelky má velký smysl zřizovat školky už od dvou let věku dítěte, ačkoliv jsem příznivcem toho, aby matky s dětmi zůstávaly podle toho, jak to samy cítí a nikdo jim nediktoval, zda to bude rok, dva, čtyři nebo deset.

Jako bývalá vědkyně ale vím, že například v oblasti vědy je tlak na návrat žen do práce obrovský, protože každý týden, který ve výzkumu vynecháte, se podepisuje na tom, jak rychle jste schopná publikovat články v odborných časopisech, žádat o granty a podobně. Proto některé univerzity poskytují jesle a školky, aby už třeba pár měsíců po porodu byly matky schopné vrátit se do práce, což nepovažuji za ideál, ale pro ženy – vědkyně to může být klíčové. Ženský potenciál je obrovský, ale když ženám nikdo nepomůže, tak se vytrácí a společnost tak přichází o obrovskou investici, kterou do nich předtím vložila.

Jak hodnotíte návrh Roberta Šlachty, který řekl, že by se mohly zavést nonstop školky? 

Pamatuji si, že to vyvolalo velkou vlnu nevole a pan Šlachta se hájil tím, že to bylo vytržené z kontextu. Ale já si myslím, že je to prostě nějaká věta, kterou podle svého uvážení pokryl potřebu předškolní péče a nebyla na nic napojená, promyšlená, prostě to byl populistický výrok. My jsme se mu trošku zasmáli, protože přístup k řešení této situace by měl být mnohem komplexnější, holističtější a musí být zasazený do nějakého systému. Pokud bychom měli systém, v němž by dobře fungovaly podpůrné mechanismy, jako třeba právě jesle a školky, tak si dovedu představit, že by se jejich otevírací doba během pandemie prodloužila. Jeho návrh jsem ale vnímala spíš jako takové plácnutí do vody.