Liberland slaví pět let. Občas si píšu s Akonem, členství v OSN by bylo zajímavé, říká Jedlička

Na hranici Chorvatska a Srbska u řeky Dunaje, na prostoru o rozloze 7 km², leží mikrostát, o kterém jste možná ještě neslyšeli. Nese název Svobodná republika Liberland a založili ji lidé, kteří měli, dle svých slov, dost příkazů a nařízení svazujících občany už existujících státních útvarů.

Vybrali si jedno z posledních území na planetě, které údajně nikomu nepatří, vyvěsili v něm vlajku a vyhlásili prezidentské volby. Hlavou nově vzniklého státu se nakonec stal původce myšlenky Vít Jedlička. Letos v dubnu uplynulo od jeho založení už pět let, nicméně velký mediální boom, který svým rozhodnutím Jedlička se svými společníky udělal, se alespoň v rámci České republiky za ty roky poměrně udusal.

Rozhovory s prezidentem Jedličkou v roce 2015 byly plné nadšení a jasných plánů. Na zalesněném území bez infrastruktury s pouhou jedinou rozpadlou budovou měli Liberlanďané bydlet v rámci měsíců, platit kryptoměnami a reprezentovat nejsvobodnější uskupení lidí v rámci jednoho územního celku.

Avšak dnes, jak už se dá z úvodu očekávat, je to poměrně jinak. V Liberlandu stále nikdo na stálo nebydlí a nestojí tam ani žádná nová budova. Nicméně myšlenka svobodného státu kvete a o žádosti o občanství nemá Liberland nouze. Nás proto zajímalo, proč to tak je a jak si vlastně ambiciózní projekt „českého prezidenta ve svém balkánském státě“ vede dnes.

Mohl byste jej čtenářům, kteří by náhodou o Liberlandu ještě neslyšeli, představit?

Liberland je stát, jehož cílem je se stát nejsvobodnějším státem na světě a použít k tomu ty nejnovější technologie, které pro jeho řízení existují. My jsme od začátku alternativou pro lidi po celém světě, kteří mají problém s tím, že je jejich stát předaněný a přeregulovaný. Takže jsme jej na narozeniny Thomase Jeffersona 13. dubna 2015 založili. Chtěli jsme připomenout americkou Tea Party. 

Je to evidentně jednodušší založit vlastní stát, než se občas potýkat s existujícími státy, kde je obrovské množství zájmů udržet ty věci tak, jak jsou, místo toho, aby je vylepšili. Dnes v nich žije tolik zájmových skupin, že udělat stejné množství zásadních reforem je asi téměř nemožné.

Ten stát, podobně jako virus, exponenciálně ničí naši prosperitu. Lidi jsou v systémech jako vařená žába, neuvědomují si, že šlapou po budoucnosti svých dětí.

Jak jste uvedl, jste jedním z jeho zakladatelů. Mohl byste říct, jak jste přišli k myšlence založení státu? V rozhovoru pro TIME jste uvedl, že založení Liberlandu mělo být původně jistým protestem, ze kterého se vyvinul ucelený projekt.

Nikdy to nebyla forma nějakého protestu či aktivismu, bylo to od začátku vyhlášení nového státu se vším, co k tomu přísluší. Možná jsme to na začátku nebrali tak vážně ve smyslu, že jsme si říkali, že to bude dlouhodobý proces, ale potom, když jsme si uvědomili, jaká je po tom poptávka, tak jsme k tomu přistoupili jinak, než jsme původně zamýšleli.

K tomu marasmu, který většina států na světě provozuje, jsme viděli jako nejlepší alternativu založit nový stát jako způsob, jak zvýšit soutěživost mezi státy. Víte, jak by byly vysoké daně ve Švýcarsku, kdyby nebylo Lichtenštejnsko? Jak by byly vysoké v Německu, kdyby nebylo Švýcarsko? Tohle je vždycky nejlepší způsob, jak ty státy přinutit, aby se chovaly ke svým občanům lépe. A s tou myšlenkou jsme do toho šli od začátku.

Co nás překvapilo bylo to, že jsme počítali, že se nám tam na začátek přihlásí tak 20 tisíc lidí jako nových občanů za rok. A my jsme měli 20 tisíc lidí během první hodiny a 200 tisíc během prvního týdne. Čekali jsme, že to bude dlouhodobější proces, že to nebude takový nával.

Liberland se nachází mezi Chorvatskem (vlevo) a Srbskem (vpravo). Leží na řece Dunaj, po níž se také nejlépe do Liberlandu dostává

Co vám vlastně na stávajících státech vadí nejvíc?

Těch věcí je několik. Zdravý stát, jako je třeba Singapur, si vystačí s patnácti až dvaceti procenty toho, co lidi vyrobí, aby to přerozdělil. Nešlape po prosperitě lidí tím, že má příliš vysoké daně nebo že se snaží všechno příliš regulovat. 

Takže daně a regulace.

Mně na tom vadí ta věc, kterou většina lidí naprosto opomíjí, a to je ten dlouhodobý horizont. To, že když třeba Evropská unie napíše, že regulace, které ona sama vyrobila, brzdí ekonomický růst o čtyři procenta, tak si nikdo neuvědomí, že za osmdesát let kvůli tomu budeme všichni dvacetkrát chudší. Ty čtyři procenta nezní jako moc velký problém. Tak co, nebudeme příští rok o čtyři procenta bohatší. Ale lidé nevnímají tu exponenciálu.

A teď to možná trošku víc s tím koronavirem pochopili. Exponenciálně se šíří a nezastaví se to. V dlouhodobém horizontu je z toho velký průšvih. Ten stát, podobně jako virus, exponenciálně ničí naši prosperitu. Každé procento, o které se sníží ten prospěch lidí v dalším roce, je v dlouhodobém horizontu strašně znát.

Lidi jsou v systémech jako vařená žába, neuvědomují si, že šlapou po budoucnosti svých dětí. Pokud ten stát nechají, ať jim reguluje skoro všechno, aby například zaměstnanec musel odvádět pětapadesáti procentní daně. Lidé si neuvědomují, že se to děje na úkor  budoucí prosperity celé společnosti, ve které žijí.

Je to výzva, jelikož dosud nikdo něco podobného zatím neudělal. Tedy to, aby přizpůsobil hlasovací procesy na blockchainu k potřebám národního státu a rozběhl na tom třeba i soudnictví. Není to úplně jednoduchá akce, ale je to hlavní mise Liberlandu, se kterou jsme tak už na osmdesát procent hotovi.

Pojďme zpátky k Liberlandu. V rozhovoru pro DVTV jste uvedl, že jste v roce 2015 zabrali snad jediné území na světě, které si nenárokuje žádný stát. Neuvažoval jste tedy o jiném místě? Už neexistuje na světě žádný další kousek země, který by se dal označit jako terra nullius?

Uvažovali jsme o Bir Tawil, což je území mezi Egyptem a Súdánem. Tam je ta situace trošku jiná; oba ty státy tvrdí, že ta země náleží tomu druhému. Zatímco když jsme přistáli v Liberlandu, tak Srbsko řeklo, že Liberland nebyl založen na jeho území, a že mu jeho vznik nevadí. V prohlášení netvrdili, že to náleží Chorvatsku. Kdežto Chorvatsko do dnešní doby žádným způsobem nárok na Liberland nevzneslo. Sice nám dělá pořád potíže, ale nenárokuje si to území. 

Taky mě překvapuje, že i přes naši aktivitu nedošlo k žádné změně tohoto statutu. Když se podíváte do katastrálních map Chorvatska, tak tam stále Liberland není. Když pak přijedete z chorvatské strany, tak tam běhají pohraničníci a chrání vstup do Liberlandu. Náš stát je optimální řešení celého pohraničního konfliktu, ze kterého Chorvatsko i Srbsko budou značně, nejen ekonomicky, profitovat.

Takže tam fyzicky stojí nějací vojáci, kteří nechtějí, abyste se tam dostali.

Ne, tak to je pohraniční policie, která víceméně chrání hranici. Což je zcela v linii s tím, že uznávají, že to není jejich území, a je to něco, co nám dlouhodobě vyhovuje. To, že se nám někdo o tu hranici stará, přestože tam fyzicky nejsme přítomni. Jsme přítomni z druhé strany, na Dunaji na lodích. Čili je to pořád forma uznání, i když bych řekl, že ne úplně plánovaného. Je to stále důkaz toho, že status Liberlandu je výjimečný.

Po vzniku Liberlandu jste byl zvolen jeho prezidentem. Jak probíhaly první prezidentské volby?