Pohádky s dobrým koncem má rád snad každý. Co ale dělat, když se z životů vytrácejí?

Dr. Ruediger Dahlke ve své knize Čím onemocněl svět? Moderní mýty ohrožují naši budoucnost hovoří o moderních mýtech konzumní společnosti, které v drtivé většině pramení z amerického způsobu života. Společným zdrojem všech moderních trendů jsou podle něj právě USA, které přitahují nejen svým pozitivním životním pocitem, ale také svou kulturou. Tedy McWorldem, jak ji nazývá Dahlke, čímž naráží na americkou konzumní kulturu McDonald's a dalších podobných rychlých občerstvení.

Co pochází z Ameriky, je dobré

Na amerických mýtech, trendech, nátlacích a rozhodnutích dnes podle něho závisí nejen svět hospodářství, ale také životní pocity a duchovní představy mladší generace. Smysl života dnešní mládeže je v mnohém ovlivňován, a v mnoha případech dokonce i řízen, mocí amerických médií a kultovním postavením amerických hvězd – tedy idolů prezentovaných Hollywoodem. Jejich jazyk, který je v mnoha zemích naprosto běžně začleňován do každodenní konverzace, ale také způsob života celkově. V návaznosti na to Dahlke tvrdí, že leccos přijímáme pouze proto, že to pochází z USA, aniž bychom vlastně skutečně přemýšleli nad tím, nač a proč to vlastně přijímáme.

Snadný svět rychlé spotřeby

Dahlke však s tímto přílivem amerikanismu nesouhlasí a radikálně se staví proti němu. Kritizuje USA za povrchnost myšlení a přesvědčení, že vše musí jít především rychle a snadno, stejně jako je potřeba vše zužitkovat a zvrátit ve svůj prospěch a zisk. Dahlke tvrdí, že pod okouzlením Amerikou nevnímá člověk negativní stránky této přitažlivé kultury, pramenící v mnohém z jejích nevábných mýtů a historie, kterou si Amerika upravuje ke svému velebení a oslavování.

Na druhou stranu tak ale ukazuje, jak udělat z handicapu přednost a žít svobodně a nezávisle na vlastní historii. USA dle něho chápou svobodu jako právo každého na štěstí dle vlastní představy. Navzdory tomu, jak skvěle a originálně se Amerika chce a snaží vypadat před celým světem, v mnohém chce do své společnosti integrovat prvky z jiných kultur.

3 moderní mýty

Konkrétněji pak Dahlke rozvádí celkem 3 americké moderní mýty – o svobodném bojovníkovi se zbraní v ruce, o kovbojovi a o ideálu krásy. Právě ty jsou věrnou podobou toho, čím lidé, kteří dnes již nejsou spojování duchovními prameny lidství, tedy mýty, kompenzují jejich ztrátu. Ztrátu víry v něco, ztrátu touhy usilovat o cosi vyššího než o pouhé materiální statky, ztrátu morálního vedení. Souhrnně řečeno ztrátu všeho, čeho se kdysi dostávalo právě od velkých mytických vyprávění.

Americký mýtus o svobodném bojovníkovi se zbraní v ruce

Moderním americkým mýtem o svobodném bojovníkovi se zbraní v ruce je podle Dahlkeho degradováno téma osobní zodpovědnosti, která by měla mířit nejen do vyšších spirituálních sfér, ale také by měla být prospěšná v každodenním životě. V USA může každý občan vlastnit střelnou zbraň a tato svoboda zde ční takřka nade vším, což souvisí s americkým pojetím svobody realizovat své štěstí po svém, jak je zmíněno výše.

Se zbraní v ruce za dobrým právem

Americký mýtus o svobodném bojovníkovi se zbraní v ruce, který pomocí zbraně nastoluje dobré právo, což plyne z americké historie – podrobování si a vyhlazování původního domorodého obyvatelstva. Tak demonstruje pokřivený americký pohled na svobodu a osobní odpovědnost, který se vlivem stále rostoucí popularity Spojených státu dostává do celého světa a toto své pojetí mu podsouvá. Nikde samozřejmě není řečeno, že člověk nosící u sebe svobodně a beztrestně střelnou zbraň ji může kdykoliv libovolně použít, avšak již tento sám fakt vzbouzí nutkavou touhu po opaku.

Jedinci, stižení buď nějakou psychickou chorobu či pouhou znuděností a touhou po slávě, pak berou právo do svých rukou dle dějinného vzoru a střílí po svých spolužácích, učitelích, nešťastných láskách apod. Kdo je však v této situaci viníkem? Střelec? Ne, Dahlke se domnívá, že tím vinným je právě pokřivený americký mýtus hovořící o neomezené svobodě, což může vyústit do velmi morbidních důsledku, tím spíš, že se zde hovoří o nastolením dobrého práva pomocí zbraně.

Problém terorismu

Nekritizuje ale Dahlke USA příliš přísně? Spojené státy americké přece nejsou jediným místem, kde dochází k podobným činům. Co třeba současný celosvětový problém rozšířeného terorismu? Nebo vzpomeň na případ z roku 2009, kdy zhrzený odmítnutý ctitel polil jednatřicetileté Íránce Ameni Bahramí tvář leptající kyselinou. Nejenže jí tím obličej znetvořil k nepoznání, dívka navíc také oslepla. Silně pochybuji, že by onen muž tak učinil proto, že se řídí americkým mýtem o svobodném bojovníkovi se zbraní v ruce. Ano, jistě je možné, a snad i pravděpodobné, že se dotyčný v dané chvíli skutečně domníval, že má k tomu ohavnému činu právo – takové věci si však lidé mohou myslet nezávisle na tom, že ve Spojených státech vyznávají ideál bojovníka, který může beztrestně pomocí zbraně vzít právo do svých rukou. V muslimském světě může k podobnému jednání podněcovat např. Malý džihád.

Mýtus o kovbojovi

Na mýtu o kovbojovi se podle Dahlkeho silně projevuje, jak zkreslenou představu si Američané vytváří o svých dějinách. V jejich rámci jsou dle něho schopni doslova glorifikovat a pozitivně vykládat i ta největší zvěrstva, která se odehrála v americké historii, přičemž právě mýtus o kovbojovi je jednou z vůbec nejopovážlivějších falzifikací historie.

Drzý zloděj, a ne odvážný hrdina

Dahlke kovboje, spíše než jako odvážné hrdiny, vidí jako drzé zloděje a chladnokrevné vrahy, kteří vyháněli dobytek na pastviny, které jim nepatřily. Když se vlastníci těchto pozemků chtěli bránit, užili zbraně. V návaznosti na to tvrdí, že Hollywood zprostředkovává světu zkreslenou představu o nich, protože je zobrazuje jako ušlechtilé hrdiny.

Kluk, co mu ještě teče mléko po bradě

Kdo je vlastně kovboj? Prostomyslný chlapec od krav, který se plně nevymanil z matčina vlivu – kráva totiž symbolizuje matku neodmyslitelnou od dítěte, jímž kovboj v podstatě stále ještě je. Tento adolescent se hrdinně pokouší dospět a osamostatnit se. Což je blízké všem dospívajícím chlapcům, kteří se skrze tento fakt s kovbojem ztotožňují a vidí v něm svůj idol, který si vysní a nevidí tedy již stinné stránky tohoto bezvadného hrdiny. Podle Dahlkeho přitažlivost amerických ideálů spočívá především v tom, jak půvabně jsou na pravou míru uváděny jejich nedostatky.

Pokřivený ideál krásy

Touha po kráse, ke které patří půvabný a přitažlivý vzhled a nejen to, je stará jako lidstvo samo. Ideál krásy se však v průběhu dějin neustále mění a každá doba si vytváří svůj vlastní typ a vlastní podobu toho, co považuje za krásné. Dnešní doba je charakteristická svým pokřiveným ideálem krásy tolik propagovaným Hollywoodem.

Sebevědomí, naděje a radost

Ideál krásy tu byl vždy, v každé době. Lidé vždy vzhlíželi k čemusi, co jim dodávalo sebevědomí, naděje a radosti. Pokud pohlédneš do historie, počínaje Věstonickou Venuší a „boubelkami“ v baroku konče, byly kypré ženské tvary symbolem ženskosti a plodnosti. A nemusíš chodit tak daleko – podívej se například na novodobé břišní tanečnice.

Břišní tanec, pocházející z Afriky, byl původně tancem budoucích rodiček. Tedy pro břišní tanečnice je typické zakulacené bříško, výrazné boky a pěkně tvarovaná dmoucí ňadra. Bohužel, v dnešní euro-americké kultuře se na ideál krásy obecně pohlíží zcela jinak. Kypré tvary nahradila vystouplá žebra a čnějící kosti, dmoucí ňadra vystřídal plochý hrudník, baculaté tváře plné úsměvu nahradily výrazně nalíčené obličeje s prázdnými výrazy.

Sen o nesmrtelnosti

Podle Dahlkeho právě v Americe slaví vzkříšení odvěký sen o prameni věčného mládí a o nesmrtelnosti, avšak pouze ve vztahu k tělesnu. Dnešní ideál krásy se totiž orientuje pouze a jedině na vnějšek – na tělo. Možný důvod můžeš najít v tom, že člověku dnešní doby chybí jakési duchovní zázemí, které dříve nacházel v mýtech. Proto si jeho absenci kompenzuje nesmyslným upnutím se na dokonalost těla – když nemá odkud vycházet, jeho nitro pro něho zřejmě nehraje tolik důležitou roli, jako jeho vnější stránka.

Dokonalé tělo, prázdná duše

Člověk, a v tomto ohledu pak zejména ženy, se tedy soustředí na dokonalost těla. Ta však podle dnešních měřítek znamená absolutní vyzáblost a vychrtlost, hojně prezentovanou anorektickými modelkami a herečkami, převážně hollywoodskými. Dle jejich vzoru tedy ženy hladoví, aby se tak přiblížily svému idolu a splnily co možná nejvíce společenská měřítka krásy a společenské nároky na krásu. Podle Dahlkeho vyplývá pokřivenost dnešního ideálu krásy ze samého jádra současné doby. Tím je orientace na hmotu, honba za ziskem, ctižádost – to zeštíhluje. Výhonek, který se chce dostat ke slunečnímu svitu musí být také tenký, pružný a ohebný. 

Orientace na vnějšek

Důsledkem toho, že lidé se orientují místo na vnitřek na vnějšek, nežijí plnohodnotný život a stále čekají na něco úžasného. Tímto čekáním často promarní celý život, na jehož sklonku si posléze uvědomí, co mohli činit a nečinili a co naopak činili zbytečně. A pokud si to neuvědomí, pak alespoň ve skrytu duše tuší. Je potom samozřejmé, že takový člověk, jehož život není naplněn hlubším obsahem, se bojí stárnutí, bojí se smrti. A protože se orientuje na tělo, snaží se co možná nejpečlivěji zakrýt či dokonce odstranit jakékoliv známky stárnutí. V tomto případě přicházejí na řadu plastické operace, které toto přání lehce splní.

Plastické operace jako mylná realita současnosti

V plastických operacích se však opět ukazuje, jak mylná je mentalita dnešního mýtu ideálu krásy. Lidské mládí přece nemusí znamenat pouze mládí po fyzické stránce. Kdo žil plný a šťastný život a je stále spokojený, své vnitřní mládí vyzařuje i navenek, a pak i nějaká ta vráska není známkou stárnutí, nýbrž zkušeností a životní moudrosti.

Dahlke uvádí příklad se starou indiánkou. Ta by se jistě, na rozdíl od většiny žen z euro-amerického světa, urazila, kdybys jí hádal nižší věk. Je totiž srovnaná sama se sebou, spokojená se svým dosavadním životem a hrdá na své zkušenosti. Jejich mapou jsou právě vrásky brázdící jí tvář. Plastické operace tedy opět značí celkovou povrchnost současné doby. Nezkušenou, zmatenou a bezobsažnou duši zakrývají lidé zdánlivě dokonalým zevnějškem.