Česká Miss World a moderátorka Fashion TV Natálie Kotková: Nejraději bych odletěla k oceánu a učila se surfovat (Rozhovor)

Natálie Kotková není typickou Miss, kterou potkáte jen v šatech a na podpatcích. Právě naopak! V ulicích Prahy ji nejčastěji zastihnete v teniskách a s longboardem v ruce. Naty se stala českou Miss World druhého dubna (apríl). Ovšem už před vysíláním finálového večera České Miss ji někteří z vás mohli znát, ať již z televizních obrazovek, kde vystupuje jako moderátorka jediné módní televize v Čechách a na Slovensku Fashion TV, anebo z jejího lifestylového blogu The Nattines. O tom, jak zvládá tyto aktivit zkombinovat s takzvaným „missím" životem si s námi popovídala v rozhovoru níže.

 

 

Ahoj! Dnešek se rozjíždí, mám před sebou jedno natáčení, potom jdu na focení a potom během dne ještě něco málo zařizovat. Hlavně si potřebuju ale vybalit kufr, vyprat věci a zase začít balit.

 

Je to až neskutečné! Mně to ani nedochází, ale když někoho potkám, tak říká to samé a já se zpětně ohlédnu a sama si řeknu, že toho je opravdu požehnaně! Jsem za to ráda. Co se týká mého dne, tak nemám takový ten typický den, každý je jiný. To bylo ale vlastně i před Českou Miss. První měsíce po ní a i teď, když je akcí od Miss naplněný týden, tak můj den vypadá hlavně tak, že vstávám brzy ráno, takže si dám pořádnou snídani a u toho koukám na Přátele, Krause, Ellen Show nebo nějaký jiný oblíbený seriál. Když zaspím nebo nějak nestíhám, tak si alespoň pustím takové ty letní veselé písničky nebo rádio. Já potřebuju ráno nastartovat pohodově, pořádně a z vesela.

Většina dnů v týdnu, kdy mám akce spojené s Českou Miss, začínají tedy ráno nebo dopoledne, takže běžím tam. Vždy popadnu večer předem sbalené věci, co potřebujeme a vyrazím. Pokud nemám nic „missího“, tak tam mám akci s Fashion TV nebo s blogem. Dál dělám něco do školy, odepisuji na e-maily, upravuji fotky, zařizuji si věci na jiný den atd. Co se počtu akcí týká, tak to záleží, ale většinou zaberou celý den a často jsou to i přímo večerní události, takže se domů dostávám v noci. To pak přijdu domů, sepíšu si to, co mě čeká další den, vybalím, zabalím, pokecám s bráchou (se kterým bydlím) a jdu spát. Postupně se to ale uklidňuje. Takto plné týdny akcí byly hlavně první měsíce. Třeba, když jsem se učila na státnice z ekonomie, tak jsem měla volněji.

 

Na jídlo si já čas udělám vždy! Nosím si s sebou svačinky a na oběd se někde zastavím. Když je to akce s Miss, tak nám do programu pauzu na jídlo vždy dají, někdy ho máme více a někdy méně, ale je tam. Nevysedáváme v restauraci hodiny, ale spíš si vezmeme take-away a to sníme někde jinde. Všude je také catering, takže stále jde něco zobat. V klidu se většinou najím ale až večer. Jídlo neomezuju, ale spíše nějaký ten pohyb musím často z programu vymazat. Hlavně ty první týdny jsem to hodně omezila, ale už najíždím do svých kolejí.

 

 

To snad ani nejde říct. Bylo jich opravdu hodně a mrzelo mě, že jsem i nějaké blogové musela rušit. Moc jsem si ale užila focení pro MF Dnes nebo i Miss Slovensko. V Bratislavě jsem docela často na akcích Fashion TV, tak to mě taky moc baví. Různé natáčení reportáží a rozhovory jsou taky pokaždé jiné, ale vždy naprosto super! Byla jsem tak třeba i v Surf Aréně. Přijde mi, že jsem zatím spolupracovala se samými přátelskými lidmi, tak doufám, že to tak zůstane i nadále. Co mě také moc baví, to jsou setkání s panem Mühlfeitem, kterého máme díky České Miss jako kouče. Sledovala jsem jeho práci i před Miss, tak mi je ctí. Samozřejmě jsem si teď užila i jachtu s Českou Miss. 

 

Stále jsem studentkou Marketingové komunikace na VŠFS. Jsem ve třetím ročníku a měla bych už končit. Nicméně ale budu prodlužovat, abych to vše stíhala. Na magisterské studium bych ráda jela do zahraničí, tak uvidíme, jak to vyjde. Třeba budu poté pokračovat tady a pojedu do zahraničí opět na Erasmus, jako jsem byla minulý rok v Anglii. To se ale uvidí. Zatím mám složené jedny státnice a musím dokončit bakalářskou práci a pak ji obhájit a složit další státnice. Dokončit školu ale chci, akorát si to asi takto prodloužím. Neměla jsem špatné výsledky, takže mi škola vychází vstříc.

 

 

U této otázky vždy tápám, ono napsat jen tři vlastnosti není jednoduché. U mě hlavně spolu často kontrastují, záleží na okolnostech, protože se jim často i podvědomě přizpůsobuji. Teď mě napadají charakteristiky, jako je pracovitá, všemu otevřená, hyperaktivní, pohodářka Vodnářka.

 

Mně přijde, že se takhle snažím nakládat s každým dnem. Pokud se to ale týká investování času i financí, tak bych momentálně nejraději odletěla k oceánu a učila se surfovat, šla se potápět a celkově užívala dne v tomto stylu.  A ono se mi to také brzy i tak trochu splní, protože koncem tohoto týdne odjíždím k oceánu, tak se moc těším. 

 

 

Ve mně se ta myšlenka mít blog rozrůstala postupně. Před The Nattiness jsem měla chvíli ještě jeden blog, ale ten jsem zrušila. Potom jsem začala trávit hodně času v Praze kvůli tancování a modelingu. Pořád jsem byla zvyklá něco fotit a hodně o všem vyprávět, tak mi i dost lidi říkalo, že bych si měla založit blog nebo něco podobného. No a potom v prváku na vysoké škole jsme se ve třídě skamarádily s Luckou z ACOS a ta byla takovým tím posledním a rozhodujícím hlasem, který říkal, ať do toho jdu. Tak jsem šla a bylo to fakt skvělé rozhodnutí, za které jsem moc ráda!

 

Já si myslím, že by to mohlo jít propojit a také se o to pokusím (a třeba ještě s cestováním nejlépe).

 

Probojovala ses do desítky nejúspěšnějších blogů v prestižní soutěži Blogerka roku. V čem si myslíš, že je tvůj blog jedinečný? 

To asi budou vědět čtenáři, proč se ke mně vrací. Já se snažím být pořád „já“, přinášet příspěvky, dle mého úsudku zajímavé, s určitým pohledem na svět. Třeba ten se jim líbí. Možná také to, že je můj blog taková všehochuť.

 

 

Teď jednoznačně video z příprav na finále Miss nebo z castingu. To šlo úplně nad počet mých sledovatelů, vidělo je kolem 100 000 lidí! Je to až neuvěřitelné! Hlavně já jsem ráda za jakýkoliv kontakt s diváky, když komentují a reagují třeba na to, na co se v článku,videu nebo popisku ptám!

 

Samozřejmě se kritika objevila, ale já to moc neřeším. Mrzí mě to, to ano, tihle lidé nevidí tu práci a čas, co za blogem stojí. Oni si asi myslí, že jsem luskla prsty a vše to tu najednou bylo. Každá dívka si může založit blog, dva roky na něm pracovat a jít pak do Miss a třeba jí to pomůže. Naopak to byla původně docela komplikace, nikdy žádná blogerka v Miss nebyla, tak nikdo nevěděl, co to znamená, a tak to byl i pro Miss oříšek a velký otazník, jestli mi ten postup dál dají. Musela jsem jim naopak o to víc ukázat, jaká opravdu jsem, aby si byli jisti. 

 

 

Já jsem se tam těšila na lemury (smích), ale líbily se mi třeba samotný pokoje, jak byly útulný. Jo a výborně tam vaří! 

 

Na soustředění nám spíš říkali, jak mluvit do kamery na castingu, postoje apod. Při finále jsme to ani neměly moc šanci využít, protože jsme mluvily jen v jedné disciplíně, ale podvědomě jsme si určitě díky lekcím byly o něco jistější.

 

 

Ty jo, to ať mi prosím poví, abych tu vlastnost v sobě ještě vylepšovala! Já si myslím, že možná pomohlo to, že jsem si i se vstupem do soutěže jela stále to své a neměnila moc vyjadřování na sociálních sítích. Jsem taková veselá kopa, a i když jsem tu soutěž brala a beru s řádnou pokorou a úctou, tak jsem se prostě nestresovala, nešla přes mrtvoly a celou tu cestu si užívala i s tím, že to třeba nedopadne. Myslím, že to vše bylo v mém chování, v rozhovorech a při finále znát, tak jim to mohlo býti sympatické. Také se mohli díky mým videím kouknout na reporty z Thajska, poznat trochu holky a mě – i několik let zpátky. Je to hezký pocit, že si vás lidé, národ, zvolili. Moc děkuji!

 

Co byla první věc, která tě napadla, když ti spadla špatně vyrobená korunka za sta tisíce korun a rozbila se? Mimochodem, poprala ses s tím na jedničku.

Děkuji. Jak jinak to brát, nežli s humorem. Ona mi padala tak nějak postupně, takže jsem nevěřila tomu, že už opravdu letí až na zem a říkala jsem si „proč zase já“ (smích), ale těch myšlenek mi hlavou prolítla asi miliarda. V tom smyslu třeba, jak to udržet všechno, že v tu chvíli na mě určitě kouká přes milion lidí. Ale říkala jsem si také to, že sranda musí být a stále jsem si ji snažila přidržovat na hlavě (což vypadalo opravdu humorně). Měla jsem pak takovou á la Šikmou věž z Pisy na hlavě. 

 

Já se nechci soustředit na to, co mi Miss třeba vzala. Já jsem do toho šla s tím, že těch výhod bude mnohonásobně víc než třeba nějakých těch obětí. Chce to se koukat dopředu dlouhodobě. Rozhodně mi toho Miss do života přidala hodně a já si to užívám, jak jen můžu!

 

 

Snažím a doufám, že bude čím dál více lidí. Máme tu plno talentů, kteří stojí za zmínku a podle mě budou úspěšní i venku. Jako první mě napadají samozřejmě již etablovaní designéři jako Jakub Polanka, Lukáš Macháček či Zuzana Kubíčková. Ti jsou i na Fashion Weeks. Je jich ale opravdu mnoho a já se bojím, že bych někoho vynechala. Každopádně se o nich snažím čas od času na svých kanálech zmiňovat nebo je sleduju, takže je jasné, kdo se mi líbí. Jistě je ale ještě co objevovat! I mimo módu, v designu celkově (doplňky, nábytek, hudba...). Podle mě jsme strašně nadaný národ.

 

Jsou, byli a budou součástí, ale já musím zaklepat, že moc zkušeností s nimi nemám. Když se něco objevilo, tak jsem si to samozřejmě přečetla (taková ta rada, že se to nemá číst, doopravdy nefunguje), potom jsem nad tím třeba přemýšlela, ale nakonec nad tím mávla rukou. Jak jsem psala, jedu si to svoje, konstruktivní kritiku beru, ráda si nechám poradit, ale takové ty výlevy jsou spíš k pousmání. Ale jak říkám, já mám kolem sebe úžasné lidi a komunitu. 

 

Ty jo, já nemám ráda říkat „hřešit“ jídlem. Já jím teda zdravěji, kvůli intolerancím, ale jím to, na co mám chuť, a to ve velkých porcích, kdy mi i mamča říká, ať uberu (smích). Spíše ujíždím na bezlepkových flapjacích, raw tyčinkách, bunbonambo, kachně na červeném curry, řízcích a omáčkách všeho druhu. Prostě miluji jídlo a ti, co mě znají, to jistě potvrdí. 

 

 

Tu mou lásku k jídlu je samozřejmě potřeba doplňovat pohybem. Mám tedy štíhlejší postavu normálně, ale od malička sportuji, žiji aktivně, závodně jsem přes deset let tancovala, a když něco dlouhou dobu nedělám, tak se cítím víc unavená a taková prostě línější a ne ve své kůži. Necvičím ale žádné extrémy, chci se jen cítit zdravá, plná energie a fit. Každý má nějaký svůj režim, který mu vyhovuje, hlavní je si ho udržet. Cvičit klidně jen 15 minut denně, ob den, ale držet si to a výsledky se objeví. Já s tím samozřejmě také bojuji, obzvlášť teď, kdy si pro to jen těžko hledám chvilku volna.

 

Teď zrovna pojedu na Rock for People, tak se moc těším! Poslouchám různé styly, jak jsem tancovala, tak jsem poslouchala všechno, na co šlo „hejbnout bokem“. Teď mezi moje oblíbené kapely patří třeba Bring Me the Horizon, The Naked and Famous, Chvrches, Five Finger Death Punch, Cage The Elephant, Offspring, Muse, Sia, 30 Seconds to Mars, K. Flay, Parov Stelar a tak dále. Můj brácha s taťkou mě vychovávali na AC/DC a Metallice, takže mám ke kytarám a spol. blízko.

 

 

Poslední dobou jsem si pořídila nějak moc bundiček, takže asi momentálně ty. Ale to se samozřejmě hodně mění. Třeba ale bez tenistek nebo sliponů si život opravdu představit neumím.

 

Já ty aktivity různě střídám. Hlavně moc nerozlišuju volný čas od pracovního, různě to balancuju, tak mi potom přijde, že mám volno pořád. Takže ať už dělám cokoliv – cestuji, věci kolem The Nattiness, školy, Fashion TV, učím se na longboardu, skatu, jsem venku s kamarády, něco vařím nebo jím, koukám na film, tak mě to baví a vlastně to dělám nejraději.

 

 

Všechny moc zdravím a chci vám moc poděkovat, za tu veškerou podporu a sdílení se mnou té cesty! Užívejte života a léta! 

 

Naty a její trefné missí tričko.