Jeden z nejděsivějších hororů posledního desetiletí se dočkal už třetího pokračování. Navázal úspěšné?
K prequelům, sequelům či spin-offům musí člověk přihlížet s nadhledem. Málokdy z toho vznikne nějaká pecka a případy, kdy pokračování překonalo originální díl, jsou vzácné. Většinou je z toho šedivý průměr a divák odchází z kina rozezlený, protože se nechal nalákat na zvučné jméno filmu a dostal předraženou dvouhodinovku spánku, kterou si mohl užít doma v křesle. S podobnými myšlenkami jsem vyrazil do kina na třetí pokračování Insidious. Jak jste si určitě povšimli, v minulých letech se rozjel trend hororových filmů á la James Wan. Trend poměrně povedený, ale bohužel s krajně sestupnou tendencí. Od perfektního Insidious a V zajetí démonů až po Annabelle. Vzít holku na první rande na některý film od Wana je skvělý nápad a promyšlený tah od filmařů. Cílovou skupinu si našli, ale může někoho tahle opakující se telenovela přes kopírák ještě někoho bavit?
James Wan je režisér, který dokáže přijít s originálním nápadem v ten pravý čas, a navíc má pěkně pod čepicí. V roce 2004 se proslavil úvodním dílem série Saw, která se dočkala několika dalších, čím dál horších pokračování. Wan však hned po prvním díle dal ruce pryč a usadil se na stoličku producenta. Vychytralým tahem si nepokazil jméno zbytečnými pokračováními a navíc získal prostředky pro další hororovou tvorbu. Tu nastartoval v roce 2007 podhodnocovaným Dead Silence a pokračoval v roce 2010 nečekanou peckou jménem Insidious. Nepatrný rozpočet se mu podařilo zněkolikanásobit a dosáhl celosvětového úspěchu. Všechno postavil především na lekačkách a dusivé atmosféře. Genialitu potvrdil tím, že z několikrát omílaného tématu vytáhl maximum a stvořil jeden z nejděsivějších filmů vůbec. Druhý díl pak přišel v roce 2013 a svému předchůdci se vyrovnal, možná ho i v několika momentech překonal.
Přesuňme se o dva roky napřed, do současnosti. Do kin přišel zatím poslední díl, u nějž si za režisérskou stoličku místo Jamese Wana posadil jeho „dvorní“ scénárista Leigh Whannel. Ten se postaral mimo jiné i o scénáře série Saw, Zlověstného ticha a prvních dvou dílů Insidious. Třetí díl tak nespadl do rukou někoho nepovolaného, nýbrž naopak. Trailer navíc sliboval zajímavou podívanou a atmosférický návrat k původním dílům. Příběhově se jedná o prequel, odehrávající se před zážitky rodiny Lambertových. Sledujeme mladou dívku Quinn (Stefanie Scott), které zemřela maminka. Slečna přijde za jasnovidkou a médiem Elise Rainier (Lin Shaye), kterou známe už z předchozích dílů. Dohodnou se na zkontaktování zemřelé matky, avšak začnou se dít zlé věci a nastává klasické posednutí a lekačky, které známe z předešlých dvou dílů.
Do sedačky v kině tě usadí hned titulek v úvodu filmu, doprovázený hudbou od Josepha Bishary. Tedy člověka, jehož jméno se může zdát upozaděné za režiséry, scénáristy a herci, ale právě on má jeden z největších podílů na atmosféře Insidious. Jak jsem očekával, příliv lekaček byl více než enormní. Bohužel však na úkor příběhu. Opět jsme se dočkali velmi nečekaných scén, kdy divák už už očekává zlověstný obličej nebo ruku z neznáma, ale ten už klasicky přichází až vteřinu poté, co si oddechneme, že už tam asi nic teda nebude. Dozvíme se, jak se naše stará známá senzibilka seznámila se svými kolegy a zažijeme hrůzné chvilky s představitelkou mladičké Quinn. Příběh je tak nicneříkající a vlastně ničím překvapivý, že jsem měl po odchodu z kina pocit, že šlo jen o nějakou delší upoutávku na čtvrté pokračování. Třetí díl se soustředí především na to, aby diváka řádně uzemnil a donutil vylekaně sápat po dechu, ale dějové to není to pravé ořechové.
Leigh Whannel poprvé v kariéře lehce zaškobrtl a selhal ve své primární práci scénáristy. Neříkám, že Insidious 3 je „pitomý“ film, ale nemá čím zaujmout a je zcela očividné, že v popředí jsou lekací scény a příběh kolem je spíše taková omáčka. Bohužel neslaná, nemastná. Tvůrcům zcela očividně došly nápady. Navíc jde přemíra lekaček na úkor budování atmosféry. Je jich velká spousta, ale vždy úspěšně utnou tipec mrazivému pocitu v divákových zádech. Démon je sice super, ale vlastně se o něm nedozvíme vůbec nic a je tak nevýrazný. Ocenil bych návštěvu astrálního světa, která byla v tomto díle obzvlášť vyšperkovaná a bez rozmyslu bych ji určil jako nejlepší část filmu. Herecké výkony také nic moc, krom výborné Lin Shaye. Celkově bych hodnotil Insidious 3 spíše průměrně. Při filmu jsem se bavil celou dobu. Několikrát se určitě polekáte a určitě oceníte vizuál, především ten z astrálního světa. Ovšem plytkost příběhu, slabší výkony herců a propad v kvalitě ve srovnání s předchozími díly signalizují, že další díly už nemusí být ani průměrné. Spokojeně udělím 5,5/10 a tajně doufám, že z toho tvůrci neudělají španělskou telenovelu.
