Hormonální antikoncepce dala ženám svobodu, zároveň je upoutala k odpovědnosti

Antikoncepce urazila od spermicidů z krokodýlího trusu, houbiček z mechu či výplachů cedrovým olejem dlouhou cestu. Přístup k bezpečným a účinným metodám hormonální antikoncepce nebyl nikdy jednodušší.

Na začátek trocha historie

„Ve společnosti převládá mýtus, že technologie antikoncepce k nám přišla s moderní medicínou. To je daleko od pravdy, protože moderní medicína před padesátými lety minulého století neudělala téměř nic pro zlepšení antikoncepčních prostředků, které byly doslova staré více než tisíciletí. Antikoncepci nevynalezli vědci ani lékaři. Je součástí lidové kultury, a zejména ženského folklóru, téměř ve všech společnostech. Přestože ženy měly jen zřídkakdy formální nebo absolutní právo jednostranně rozhodovat o tom, kdy rodit děti a kdy ne, byla ženská antikoncepční praxe obvykle úctyhodná,“ napsala v roce 2007 Linda Gordon. 

Gordon ve své knize The Moral Property of Women tvrdí, že antikoncepce byla vždy především otázkou politiky, nikoliv technologie. Její potlačování bylo podle ní částečně prostředkem k prosazení nadřazenosti mužů, ale také částečně formou sebeobrany žen, které nechtěly nést zodpovědnost za mužské sexuální chování samy. Poměrně účinné formy antikoncepce se používaly téměř ve všech starověkých společnostech, v moderním světě se ovšem kvůli restriktivním sexuálním normám dostaly do pozadí. Znovuobjevení antikoncepce jako respektované metody bylo ve dvacátém století součástí širších proměn nahlížení na sexualitu. O ty se zasloužila mimo jiné hnutí za práva žen. 

Hnutí za zpřístupnění antikoncepce rozděluje Gordon do několika různých fází, z nichž se každá vyznačovala jiným heslem. Prvním bylo „dobrovolné mateřství“, heslo prosazované feministkami v druhé polovině devatenáctého století. Kladlo důraz na volbu, svobodu a autonomii žen a stalo se základním pilířem feminismu.

Druhá etapa, která probíhala přibližně v letech 1910 až 1920, přinesla nový termín „antikoncepce“ (birth control), který zpopularizovala americká aktivistka, pedagožka, spisovatelka a zdravotní sestra Margaret Sanger. Ta v roce 1916 zřídila první kliniku pro kontrolu porodnosti, která už v den otevření obsloužila 150 pacientek. Klientkám a klientům byly poskytovány informace o antikoncepci a sexuální výchově, skutečná antikoncepce nikoli, jelikož to bylo nezákonné. Veškerá komunikace probíhala ústně a Sanger ani její kolegové si nic nezapisovali. Po devíti dnech ale museli kliniku uzavřít, porušovala totiž tehdejší zákony o šíření informací o antikoncepci. Sanger byla dokonce zatčena, souzena a v roce 1917 si odseděla 30 dní ve věznici v Queensu. Reportáž z procesu pomohla v USA nastartovat feministické hnutí, kterému bylo po pronásledování Sanger nakloněno i veřejné mínění.

Margaret Sanger byla následně zavalena dopisy od zdravotních sester a žen z celé země, které žádaly informace o antikoncepci. Sanger zastávala názor, že ženy potřebují mít možnost se rozhodnout, kdy (a zda vůbec) budou chtít rodit děti. Chtěla také zabránit nelegálním potratům, které ženám prováděly nekompetentní osoby bez příslušné lékařské praxe. Antikoncepci považovala za jediný praktický způsob, jak se jim vyhnout. 

V roce 1921 Sanger založila Americkou ligu pro kontrolu porodnosti (American Birth Control League). Právní apely a lobbistické úsilí ze strany Sanger přiměly federální soudy, aby dovolily lékařům radit o metodách antikoncepce. V New Yorku poté otevřela první antikoncepční kliniku, kde pracovaly pouze lékařky, a také kliniku v Harlemu s výhradně afroamerickým personálem. V roce 1929 založila Národní výbor pro federální legislativu v oblasti kontroly porodnosti, který sloužil jako ústřední bod jejího lobbistického úsilí o legalizaci antikoncepce ve Spojených státech. Díky činnosti výboru mohli doktoři v roce 1936 začít antikoncepci předepisovat.

Počátky moderní antikoncepce aneb výtažky z vaječníků těhotných zvířat

Historie moderní antikoncepce se tak začíná psát ve 20. letech minulého století. Na jejím počátku experimentoval rakouský lékař Ludwig Haberlandt s výtažky z vaječníků těhotných myší, které podával netěhotným samicím. Došel k tomu, že tyto výtažky dokážou zablokovat uvolňování zárodečných buněk z vaječníků, jelikož, logicky, vaječníky obsahují hormony estrogen a progesteron, a mohou proto sloužit jako antikoncepce. Užití výtažků u široké veřejnosti ale nebylo tehdy vhodné – pro získání pouhých 12 miligramů estrogenu, tedy jedné měsíční dávky pro jednu ženu, by bylo zapotřebí vaječníků z 80 tisíc prasnic. Haberlandt byl tehdy kritizován svými kolegy, dnes je považován za otce hormonální antikoncepce.