Arthur Shawcross: nekrofil, pedofil, kanibal a vrah byl propuštěn z vězení, jen aby pokračoval ve vražedném běsnění

Arthur John Shawcross se narodil v časných ranních hodinách 6. června (jún) 1945 v USA ve městě Kittery v Maine. Narodil se předčasně o dva měsíce a v době jeho příchodu na svět bylo jeho matce, Bessie, pouhých osmnáct let. Jeho otci, desátníku Arthurovi Roy Shawcrossovi bylo dvacet jedna. Jen dva týdny po porodu vzala Bessie dítě od otce a přestěhovala se s ním do Watertownu v New Yorku, kde žila se svojí švagrovou, dokud Arthur starší nedokončil vojenskou službu. Kolem roku 1958 si pak rodinka nechala postavit malý domek ve venkovské oblasti pár kilometrů severozápadně od Watertownu. Tou dobou se do stejné oblasti nastěhovali i tři další příbuzní rodiny a místo se později stalo známé jako “Shawcross Corners“. Toto rozšířené příbuzenstvo mělo dohromady třináct dětí a žili normální, spokojený život. 

Až na malého Arthura, který začal projevovat první příznaky abnormálního chování, a to zejména poté, co se narodil jeho mladší bratr Jimmy. Chronicky se pomočoval ve spánku a mluvil jako dítě až do šesti let. Rok na to začal i utíkat z domova, což však rodina pokládala za trik, jak si získat jejich pozornost. V jeho osmi letech se začaly na povrch drát další problémy s jeho psychickým zdravím. Zdálo se, že ze srdce nenávidí děti, které jsou mladší než on, a tak je šikanoval, dokud se nerozbrečely. Navíc se stal až nezdravě posedlý svou sestrou Jeannie a svou druhou sestru a mladšího bratra naopak ignoroval. Vymýšlel si imaginární přátele a povídal si s nimi, přičemž vydával podivné zvuky. Jeho spolužáci si ho neustále dobírali a říkali mu Oddie, což ho vždy rozpálilo doběla. 

Shawcross neměl lehké dětství

Zkrátka a dobře, Arthur byl samotář. Jeho nezvyklé chování způsobovalo, že pro něj bylo obtížné začlenit se do kolektivu, a tak se velmi často stávalo, že sedával sám v prázdné třídě, zatímco si jeho spolužáci hráli venku. Zvláštností však je, že jeho známky byly nadprůměrné, avšak školní zdravotní sestra o Arthurovi později uvedla, že šlo o problémového chlapce, který neustále utíkal z domova a často si s sebou nosil do školního autobusu železnou tyč, aby hrozil ostatním dětem. V době, kdy nastoupil do třetí třídy, se však jeho chování zhoršilo stejně tak jako jeho známky. Tou dobou podstoupil sérii psychologických testů, které naznačily, že jeho nepřístojné chování vychází z vlastního pocitu nedostatečnosti a odmítání. Zároveň pak rostla jeho nenávist k rodičům, zejména pak k jeho matce. 

Nehledě na výsledky testů postoupil do čtvrté třídy, kde zůstal po dobu dvou let. Během té doby utekl z domova ještě jednou a byl nalezen až na kanadské hranici. Přesuňme se do doby, kdy Arthurovi bylo už devět let, tehdy atmosféra doma houstla a byla srovnatelná s tou školní, obzvláště poté, co jeho matka zjistila, že Arthur senior má další ženu a syna v Austrálii. Příbuzní se domnívají, že tou dobou se z jeho matky stal úplně jiný člověk, který měl záchvaty zuřivosti a neustále křičel na Arthura seniora. Z něj se kvůli tomu stal tichý a uzavřený člověk. Arthur mladší pak dělal co mohl, aby se vyhnul matčině zuřivosti, často tedy pobýval v domě své babičky. 

Jak plynuly roky, Arthurovy násilné sklony se stupňovaly a často se pouštěl do rvaček se sousedovic dětmi, a po městě byl znám pro svoji násilnou povahu. Začal také vykrádat místní obchody a zakládat požáry. Jednou, při rodinném pikniku, se zřítil do řeky, a poté co byl vytažen si stěžoval na bolest nohou a hlavy. Testy u doktorů však neukázaly nic a rodina se později shodla, že šlo jen o další pokus získat jejich pozornost. Stále více do sebe stažený a asociální Arthur zůstával stále více a více pozadu se školou až do osmé třídy, v níž byl o tři roky starší než jeho spolužáci. Arthura to však nezajímalo. Tou dobou se stal již opravdovým psancem. 

Arthur Shawcross (6. 6. 1945 – 10. 11. 2008)

Kolem patnáctého roku života se stále pomočoval ve spánku a byl již téměř úplně uzavřený ve vlastním světě. Trávil hodiny procházkami po lese, přičemž si povídal sám pro sebe a často byl spatřován jak křičí a rozmlouvá s neživými předměty a bije holí do země, jako by byl trápen neviditelnými démony. Podle jeho tvrzení měl ve svých čtrnácti letech pravidelně orální sex se svojí sestrou Jeannie a sestřenicí Lindou. Tvrdil také, že v tomto období měl vztah s jinou mladou dívkou, která žila nedaleko. Byl však chycen jejím bratrem, když jí prováděl orální sex. Ten Arthurovi hrozil, že to prozradí rodičům, dokud neprovedl orální sex i jemu. Tou dobou se Arthurova touha po sexu stala nesnesitelnou a on se pokoušel mít orální sex, kdykoli se jen naskytla příležitost.

Zvláštností je, že Arthur nikdy nepopisoval, že by v tomto období zašel dále než k orálnímu sexu. Je tedy možné, že měl problémy s erekcí již od útlého věku. V tomto období si navíc začal prvně se sexem spojovat násilí. Začalo to poté, co šel domů ze školy a byl sebrán mužem v červeném kabrioletu, který ho údajně chytl pod krkem a prováděl na něm orální sex. Načež ho znásilnil a pohodil poblíž jeho domova. Od té doby Shawcross tvrdil, že nemohl dosáhnout orgasmu, aniž by si způsobil bolest. Rok poté byl zatčen za vloupání do obchodního domu Sears, ale dostal jen podmínku, protože z něj nic neodcizil. V příštích několika letech se pak bezcílně protloukal životem, až do devatenácti let, kdy se poprvé oženil. Svazek trval méně než tři roky a dvojici se narodil syn.

Od dětství udržoval sexuální vztah se svojí sestrou

V roce 1968 byl Arthur odvelen do války ve Vietnamu. Toto období mělo být velkým mezníkem v jeho životě, naučil se totiž, jak zabíjet. Těsně před povoláním se stihl podruhé oženit. Jeho ženou se po krátké známosti stala Linda Neary. Po příjezdu do Vietnamu byl přidělen do jednotky v Pleiku jako zásobovací úředník. Později však byl převelen do předních pozic. Zpočátku tvrdil, že byl šokován násilím, ale to se mu brzy začalo líbit a dokonce začal prahnout po misích uprostřed džungle, přičemž sám sebe považoval za jakéhosi “predátora“. Při jedné z takových misí prý Shawcross narazil na dvě Vietnamky, které ukrývaly zbraně do dutého stromu. Jednu z nich zastřelil a druhou přivázal ke stromu. Žena, kterou střelil ještě dýchala, když jí řezal hlavu, kterou pak umístil na viditelném místě, aby ji Viet Cong našel. Poté ji odřízl část stehna, kterou si upekl nad ohněm a snědl. Poté druhou ženu znásilnil, střelil ji do hlavy a její tělo rozřezal na kusy. 

Podle vlastního tvrzení se Shawcross ve Vietnamu stal “zvířetem“ a zjistil, jak je pro něj těžké kontrolovat vlastní násilnou povahu, která ho nutila znásilňovat a zabíjet. Nepřátelé však nebyli jediným cílem jeho násilí. Napadl i několik asijských prostitutek, z nichž některým bylo pouhých jedenáct let. Domů do Watertownu se vrátil v roce 1969 jako jiný, daleko horší, člověk. Byl stále rozrušený a bylo pro něj nadmíru obtížné se uklidnit. Poté, co navštívil svoji matku se vydal za svojí ženu. Ta však rozházela všechny peníze, které jí posílal domů a navíc se začala stýkat s jiným mužem. Brzy poté byl povolán do Fort Sill Oklahoma, aby si zde odsloužil zbytek funkčního období v armádě. Jeho žena, Linda, šla s ním. Tou dobou měl Shawcross násilné výpadky, noční můry a začal bít svoji ženu, což ho vedlo až k armádnímu psychiatrovi. Doktor navrhl léčbu a pobyt v psychiatrické léčebně, aby se jeho stav podařilo stabilizovat. Avšak Linda, jako členka scientistické církve lékaře a nemocnice neuznávala, tak odmítla podepsat závazné papíry. 

Válka ve Vietnamu Shawcrosse silně poznamenala

 Bez léčby začal Arthurův psychický stav ještě více upadat a byl stále více agresivní na Lindu a její rodinu. Obvykle kvůli jejich lpění na náboženství, které pro něj mělo stejnou váhu jako čarodějnictví. V lednu roku 1969 ventiloval Arthur svoji zlobu tak, že podpálil místní papírnu a později toho roku i sýrárnu, v které navíc pracoval. Později toho roku byl zatčen a usvědčen z obou případů žhářství. Měl si odsedět pět let, avšak hned po půl roce ho přepadli tři černošští chovanci a znásilnili ho. Shawcross si je pak údajně jednoho po druhém našel o samotě a znásilnění jim oplatil. Kvůli těmto incidentům byl převezen do věznice Auburn, aby zde dosloužil svůj trest. V roce 1971 mu však byla předčasně udělena milost, neboť zachránil život jednomu z bachařů během vězeňské vzpoury.  

Vrátil se tedy do Watertownu, aby zde začal nový život, přičemž formálně ukončil své manželství s Lindou. Pobyt ve vězení však jeho zdravotnímu stavu příliš nepřispěl a v době svého propuštění byl velmi rozrušený a připravený nadále praktikovat své násilné choutky. Ve snaze usadit se a začít normální život vzal Arthur práci jako údržbář a potřetí se oženil. Jeho nová manželka, Penny Nichol, byla bývalá kamarádka jeho sestry Jeannie a měla dvě děti z předchozího vztahu. Shawcross prý do té doby stále udržoval se svojí sestrou sexuální styky a ona sama ho s Penny seznámila, neboť otěhotněla se svým skutečným přítelem a nechtěla pokračovat v jejich incestním vztahu. 

Arthurův život začínal vypadat normálněji, Penny dokonce otěhotněla. Bohužel v Arthurově životě nemělo být v pořádku vůbec nic. Jeho žena brzy potratila a jejich manželství se začalo otřásat, když ho Pennyin otec obvinil ze sexuálního napadení mladší sestry jeho manželky. Shawcross vše popřel, avšak nálada v domě zhoustla. Co je však velmi zvláštní je skutečnost, že jak sexuální útok, tak těhotenství by bylo nepravděpodobné, neboť Shawcross byl po celý život, dle vlastního přiznání, neschopen udržet erekci a ejakulovat. 

Sexuální problémy ho pronásledovaly od dětství

Jisti si však můžeme být jednou věcí. Arthur Shawcross trávil velkou část svého volného času lovením ryb v potocích a řekách v okolích Watertownu. Díky tomu se seznámil se spoustu dětí z města a častokrát rybařil na stejných místech jako oni. Jedním z jeho pravidelných rybářských společníků byl desetiletý chlapec jménem Jack Blake. Jednoho dne dokonce Arthur zaklepal na dveře Jackova domu a zeptal se jeho matky, Mary, zda s ním může jít její syn rybařit. Ta odmítla, načež byl Shawcross velmi zdvořilý a souhlasil, že udělala správné rozhodnutí. O čtyři měsíce později, ráno 4. června 1972 si šel Jak hrát poblíž obytného bloku, kde bydlel Shawcross a už se nikdy nevrátil domů. Později té noci klepala zoufalá matka na Shawcrossovi dveře s otázkou, zda neví, kde je její syn. Odpověděl jí, že ho od rána neviděl.

Pravdou však bylo, že s chlapcem vyrazil do lesa, a poté, co ho donutil svléct se do naha ho honil po lese a následně znásilnil. Následně ho uškrtil a rozbil mu hlavu. Později Shawcross přiznal, že pozřel chlapcovo srdce a jeho genitálie. A ačkoli byl jedním z hlavních podezřelých, kvůli nedostatku důkazů vyšetřování nikam nevedlo. O tři měsíce později, když policie stále pátrala po Jacku Blakeovi byla nalezena osmiletá Karen Ann Hill pod mostem poblíž řeky Black River. Byla znásilněna, zbita a uškrcena. Když policejní vyšetřovatelé sehnali svědka, který jim potvrdil, že téhož dne viděl Shawcrosse a Karen Ann Hill společně, stal se Arthur opět hlavním podezřelým. Poté, co policie obdržela další zprávu, podle níž byl toho dne Arthur viděn na mostě pod nímž bylo nalezeno dívčino tělo, odvezli ho k výslechu.

Od pohledu skvělý adept na rybaření s dětmi

Po hodinách výslechů se přiznal k vraždě Karen Ann Hill. Díky přiznání a důkazům byl usvědčen a odsouzen ke dvaceti pěti letům vězení. K dnešnímu dni nebyl nikdy obviněn z vraždy Jacka Blakea, ačkoli se k ní později přiznal a dokonce zavedl policii k místu, kde pohřbil tělo. Později se soudnímu psychiatrovi přiznal, že se na místo několikrát vrátil a měl pohlavní styk s mrtvolou. V tomto místě by náš příběh mohl skončit, avšak Shawcrossův vražedný apetit měl kvůli neschopnosti vládních orgánů pokračovat. Arthur byl umístěn do věznice Green Haven v New Yorku. Prvních osm let za mřížemi strávil ochranou sama sebe před ostatními vězni, kteří vrahy dětí považovali za nejnižší formu života. Nakonec se však začal usazovat do vězeňského života, až se stal něčím, co bychom nazvali modelový vězeň.

Podstoupil několik sezení s psychology a řadu testů, než o něm byl napsán finální posudek ve znění, že Shawcross je normální fyzická osoba, která ví, co udělala špatně a ráda by se dostala na správnou cestu a zařadila se opět do běžného života. Postupem času však podstoupil další vyšetření, během nichž řada psychologů upozorňovala na jeho psychické poruchy a rizika spojená s jeho případným propuštěním do běžné společnosti. Z desítek spisů od psychologů, o jeho osobě, vyplynulo, že jeho psychosexuální problémy jsou pravděpodobně chronické a není možné se jich úplně zbavit. Je až neuvěřitelné, že i přes tato četná varování se Arthur Shawcross kvalifikoval do předčasného propuštění a v březnu 1987 byl z věznice propuštěn. Po jeho vydání, Robert T. Kent, jeho prokurátor z Binghamton County napsal svým nadřízeným následující slova: „S rizikem melodramatičnosti se autor tohoto dopisu domnívá, že tento člověk je snad nejnebezpečnější jednotlivec, který byl kdy propuštěn do zdejší komunity“. Tehdy ani netušil, jak prorocká to byla slova.

Propuštěný Shawcross neměl o nápravu nejmenší zájem

Po propuštění byl umístěn do Binghamtonu, jelikož obyvatelé Watertownu zcela jasně dali vědět, že ho v jejich městě nechtěj ani vidět. Rovněž udržoval přes dopisy vztah se ženou jménem Rose Walley a naznačil, že by chtěl žít s ní a pravděpodobně se s ní i oženit. Jeho pohyb byl však omezen jen na Broome County a měl zákaz vycházek od 23:00 do 7 do rána, přičemž se měl zdržet alkoholu a nesměl mít kontakt s nikým mladším osmnácti let nebo se pohybovat poblíž škol nebo míst, kde se obvykle nacházejí děti. Nabízí se tedy otázka, proč ho vůbec propouštěli, když bylo třeba tolika restrikcí, aby ho udrželi na uzdě. Jeho pobyt v Binghamtonu byl jen krátký, neboť jeho přítomnost místní nesnesli. Dostal tedy povolení k přesunu do Delhi v New Yorku, kde žila Rose Walley. S ní se brzy nastěhovali do Fleischmanns v New Yorku do velikého domu a Arthur dostal práci v místní stavitelské firmě. 

Během několika dní ho poznali místní na poště a tentýž den proběhla před jejich domem demonstrace. V následujících týdnech byli Shawcross a Walley stěhováni z místa na místo, než se konečně usadili v Rochester v New Yorku. Oba si sehnali práci, přičemž Shawcross pracoval jako balič salátu do krabic. Jeho život se zdál být dostatečně stabilní až do Vánoc 1987, když požádal svoji rodinu, aby dorazili do Rochesteru a seznámili se s Rose. Když odmítli, jeho nálada potemněla. Rozzlobil a se vztekem, že ho jeho vlastní rodina nenávidí nasedl na motorku a uháněl kilometry daleko, než si zchladil hlavu. Krátce po vánočním incidentu začal další vztah se ženou jménem Clara Neal a často si půjčoval její auto. Celý jeden rok pak udržoval oba vztahy naráz.

Neustále mrkající a nepříliš inteligentní Arthur Shawcross ve zdařilém dokumentu

Jednoho večera v únoru 1988 jel na motorce za Clarou, přičemž si udělal zajížďku do Lake Avenue poblíž Genesee River. Byla to průmyslová oblast známá pro levné prostitutky a drogové dealery. Když jel pomalu po ulici, žena jménem Dorothy "Dotsie" Blackburn mu pokynula, aby zastavil. Když zastavil, zeptala se ho, zda chce “rande“. On souhlasil a za vzájemný orální sex jí zaplatil třicet dolarů. Shawcross později popsal, že ho žena kousla do penisu, a proto se rozzuřil a kousnutí ji daleko brutálněji oplatil na jejím pohlavním orgánu, načež ji tiskl hrdlo, dokud neomdlela. Ženu pak svázal a vezl ji po State Route 104 k Salmon River, což bylo jedno z jeho oblíbených rybářských míst. Když se žena probrala seznámil ji se svým úmyslem ji znásilnit, ona se mu však jen vysmála a nadávala mu. 

Vyhrožoval ji, že ji zabije, ale ona s urážkami nepřestávala, tak ji v záchvatu vzteku popadl za hrdlo a na místě uškrtil. Seděl v autě s jejím tělem až téměř do půlnoci, než se rozhodl zvednou a hodit ji do ledové řeky. Následující ráno pak zametl všechny stopy na motorce a vyrazil zpět domů. Díky jeho nevypočitatelném chování ho ani jedna z jeho žen z ničeho nepodezíraly. V následujících měsících se Shawcross stal pravidelným návštěvníkem v Lake Avenue a mezi místními prostitutkami byl známý pod přezdívkou Mitch. Dne 24. března, policie našla tělo “Dotsie“ Blackburn. Voda však smyla všechny důkazy, které by mohly vést k dopadení vraha. Arthur Shawcross v sobě následující měsíce dusil touhu vraždit, avšak když se jeho šéf z práce dozvěděl, za co byl Arthur zavřený, propustil ho, což u něj vyvolalo další vlnu násilných myšlenek. 

Shawcross i se svým děsivým úsměvem nikdy neměl opustit vězeňskou celu

Druhou obětí se stala prostitutka Anna Steffen, kterou Shawcross vyzvedl a dovezl k mostu Driving Park. Shawcross později prohlašoval, že mu nabídla sex za dvacet dolarů, když však nebyl schopný dosáhnout erekce, začala se mu smát. Arthur se rozzlobil a hodil s ní o zem. Snažil se od něj utéct tak, že se odplazila do vody, Shawcross ji však dohnal a držel ji hlavu pod vodou, dokud se neutopila. Později policii řekl, že se nesnažil tělo nijak schovat a prostě ho jen nechal plavat po proudu. Od té chvíle se snažil své vraždící touhy potlačit a sehnal si novou práci, opět jako balič salátů, tentokrát však pro jinou společnost. Znovu udeřil až v červnu 1989. Jeho třetí oběť byla odlišná od prvních dvou tím, že nešlo o prostitutku. Byla jí 58letá žena bez domova Dorothy Keller. Shawcross se s ní seznámil, když pracovala v bistru jako servírka a z jejich přátelství se brzy stal milostný vztah. Osudného dne byl na cestě na rybolov, když se dal do řeči s Dorothy, která souhlasila, že pojede s ním.

Podle Shawcrosee rybařili a měli sex až do dopoledne, kdy začalo pršet. Schovali se pod přístřešek, který Arthur vystavěl a brzy se pohádali ohledně její krádeže Arthurových peněz a jeho vztahu s Clarou a Rose. Žena mu pohrozila, že o jejich aférce poví oběma Shawcrossovým ženám, což ho rozhořčilo natolik, že vzal kámen a bil ji do hlavy, dokud neumřela. Poté skryl její tělo pod padlý strom a vrátil se domů. Později přiznal, že se na místo vrátil a oddělil ženě hlavu, načež ji vhodil do řeky. Rybáři její tělo nakonec našli, avšak Shawcross s její vraždou nebyl nikdy spojován. Další obětí byla opět prostitutka z Lake Avenue Patty Ives. Za 25 dolarů pak spolu měli sex na hromadě hlíny. Při souloži si Arthur povšiml, že mu žena sahá po peněžence do kapsy. Přimáčkl ji k zemi a když začala brečet análně ji znásilnil a následně škrtil, dokud neumřela. Schoval její tělo do zbytků stavebního materiálu a čekal do setmění než s vydal zpět domů. 

Dorothy Keller

O dva měsíce později zavraždil prostitutku Frances Brown za podobných okolností s tím, že v tomto případě začal škrtit ženu ještě během orálního sexu a v sexu pokračoval i když vydechla naposledy. Její tělo pohodil blízko nábřeží. V návaznosti na smrt Brown se o případ začala zajímat média a vraha nazvala Rochester Nightstalker, The Rochester Strangler a Genesee River Killer. Arthurovou další obětí byla June Stotts, která byla kamarádkou Arthura i Rose a často je navštěvovala. Byla také mírně retardovaná. Shawcross jí jednou potkal jak sedí u řeky a požádal ji, aby s ním vyrazila na projížďku. Ona pobídku vděčně přijala a jeli spolu na pláž, kde si hráli s pískem a krmili ptáky, načež šli kousek z dohledu, aby měli sex. V určitém okamžiku jejich milování udělal Arthur nevinnou poznámku o tom, že June už není panna. Žena začala křičet vzteky a Arthur ji začal škrtit, aby ji umlčel. Následně ji rozřízl nožem, aby se její tělo rychleji rozkládalo, poté ji přikryl dekou a místo opustil. Později prohlásil, že ji odřízl pohlavní orgán a zkonzumoval ho.

Ten samý měsíc byl Arthur v ráži, když vyzvedl prostitutku Marii Welch z  Lake Avenue a vzal ji na pláž u břehu Genesee River, kde se hádali o ceně za sex. Opět se mu prý snažila ukradnout peněženku, tak ji ve vzteku začal škrtit. Když zemřela, naložil její tělo do auta a vyhodil ho po cestě do křoví u silnice. 11. listopadu identifikovali vyšetřovatelé tělo Frances Brown. Je až neuvěřitelné, že nikdo z policejního týmu neodhalil skutečnost, že uprostřed vražedného dění žije sexuální násilník a vrah dětí, který je navíc stále v podmínce. O dva týdny později, 23. listopadu vyzvedl Shawcross  Darlene Trippi z Lake Avenue a odvezl ji na izolované parkoviště. Poté co ji zaplatil, oddávali se orálnímu sexu, avšak Shawcross nebyl schopný dosáhnout erekce. Žena se mu začala smát a nadávat mu, načež ji uškrtil a její tělo pohodil v lese.

Tělo Darlene Trippi

Měsíc poté zavraždil Elizabeth Gibson obdobným způsobem. Její tělo však tentokrát pohřbil dále od Lake Avenue, protože se začal bát policie. Neuběhly ani dva týdny, a přestože byly policejní složky v oblasti Lake Avenue v plné pohotovosti, Arthur vyzvedl další dívku jménem June Cicero, kterou odvezl na izolované místo, načež se s ní snažil mít sex, než ji uškrtil. Prakticky přímo pod nosem speciální vyšetřovací složky policie. Její tělo pak vhodil do řeky Salmon. Poslední obětí byla opět prostitutka a černoška jménem Felicia Stephens. V pozdějších rozhovorech uvedl, že si nepamatuje detaily její vraždy až na to, že ji uškrtil a pohodil její tělo na stejné místo, kde pohřbil Jean Cicero a Dorothy Blackburn. Byla to právě tato touha nechávat těla na místech, kde by je mohl později znovu objevit, která se mu stala osudnou.

Ve středu 3. ledna 1990 odjel do Salmon Creek v Northampton Park, aby si užil s tělem Jean Cicero. Tou dobou však oblastí prolétal vrtulník kontrolující oblast Salmon River a jeho posádka viděla nejen Shawcrossovo zaparkované auto, ale i obrys těla pod ledem. Jak se blížil vrtulník, Shawcross se polekal a ujížděl, zatímco ho vrtulník pronásledoval a jeho piloti mobilizovali pozemní jednotky. Ti vstoupili do jeho domu a poručili mu, ať se identifikuje a vysvětlí, co dělal na mostě poblíž Salmon Creek. Arthur Shawcross tehdy uvedl, že se chystal močit do vody, ale když spatřil vrtulník polekal se a vymočil se do PET lahve v autě. Po dvoudenním výslechu Arthur pozitivně identifikoval jedenáct fotografií obětí a přiznal se k jejich vraždám. Soud ho uznal vinným ve všech směrech a i přes snahy obhájců uhrát rozsudek na mentální poruchy, byl odsouzen k 250 letům za mřížemi. Arthur zemřel ve vězení 10. listopadu (november) 2008 Otázkou je, kolik životů mohlo být ušetřeno, kdyby v roce 1987 nebyl propuštěn.