Jak proplouvala životem světoznámá tanečnice?
Mata Hari se narodila 7. srpna (august) 1876 jako Margaretha Geertruida Zelle v Leeuwardenu v Nizozemsku. Jejím otcem byl Adam Zelle, prodejce klobouků, který kvůli špatným investicím zkrachoval a její matkou byla Antje Zelle, která onemocněla a zemřela, když bylo dívce 15 let. Po smrti matky byla Mata Hari a její tři bratři posláni k různým příbuzným na výchovu, kterou otec sám nezvládal. Už v raném věku se Hari rozhodla, že sexualita bude její jízdenkou do spokojeného života. V 90. letech 19. století směle odpověděl na inzerát Rudolfa MacLeoda, holohlavého a kníratého vojenského kapitána žijícího v Nizozemské východní Indii. Poslala mu přitažlivou fotku sama sebe, aby upoutala jeho pozornost. Navzdory věkovému rozdílu 21 let se dvojice 11. července (júl) 1895 vzala, a tedy v době, kdy bylo Hari pouhých 18 let. Během devět let trvajícího manželství, které doprovázelo MacLeodovo pijanství a jeho zuřivost vůči ostatním důstojníkům, kteří pokukovali po jeho ženě, porodila Mata Hari dvě děti, dceru a syna. Jejich syn zemřel v roce 1899 poté, co ho otrávila z dosud neznámých důvodů jejich služka.
Na přelomu století se možná i proto úroveň jejich manželství zhoršila. Její manžel odešel s jejich dcerou a Mata Hari odjela do Paříže. Tam se po čase stala milenkou francouzského diplomata, který ji pomohl vnuknout myšlenku, že by se mohla živit jako tanečnice. Všechny orientální věci byly tehdy, kolem roku 1905, v Paříži v módě. Zdálo se, že šlo o ideální čas pro exotický vzhled Maty Hari, která navíc přikládala do ohně používáním indických náboženských znaků a prohlašovala, že pochází z Indie. Považovala se za indickou umělkyni a zahalovala se do závoje, který pak ladně pouštěla ze svého těla. Během jedné ze svých zahradních show se dokonce objevila téměř nahá na bílém koni. A i když směle odhalovala své pozadí, které považovala za nejhezčí část svého těla, svá prsa vždy zahalovala podprsenkou s korálky. Pro konečnou transformaci z manželky kolonizátora v indickou tanečnici si vymyslela umělecké jméno Mata Hari, což v indickém nářečí znamená „oko nového svítání“.
Mata Hari se rychle prohnala pařížským salóny jako bouře, načež zamířila za světly dalších měst. Během cest se jí podařilo změnit striptýz v umění a zaujmout tak i kritiky. Reportér ve Vídni ji popsal jako štíhlou, vysokou ženu s pružnou elegancí divokého zvířete a modro-černými vlasy. Další fascinovaný kritik ji popsal jako velmi ženskou postavu s tisíci křivkami pohybujícími se v tisících rytmů. Během pár let však její sláva začala uvadat. Mladší tanečnice převzaly její místo a její vystoupení začala být spíše sporadická. Svůj příjem si nahradila sváděním vysoce postavených mužů z vlády a armády. Sex se pro ní stal především zdrojem financí.
Navzdory rostoucímu napětí napříč Evropou vedoucímu až k začátku První světové války, Mata Hari pošetile neznala hranic a jako milence si vybírala i německé důstojníky. A jak válka zuřila na celém kontinentu, Hari využila, jakožto občanka neutrálního Holandska, poměrné svobody pohybu a cestovala po různých zemích Evropy. Zanedlouho však svým pošetilým cestováním přitáhla pozornost britských a francouzských detektivů, kteří ji začali sledovat. Tou dobou ji již táhlo na 40, taneční dny měla už dávno za sebou a navíc se zamilovala do 21letého ruského kapitána Vladimira de Masloffa v roce 1916. Během jejich námluv byl muž poslán na frontu, kde po zranění oslepl na jedno oko. Rozhodnuta získat pro něj peníze, přijala nabídku stát se špehem Francie od Georgese Ladouxe, který předpokládal, že její kurtizánské kontakty by mohly Francouzům přijít vhod.
Herečka Greta Garbo ztvárnila v roce 1931 Matu Hari ve stejnojmenném snímku
Mata Hari později tvrdila, že měla v plánu využít svých kontaktů a sexuality, aby se dostala až mezi nejvyšší velení německé armády, získala tajné dokumenty a předala je Francii, tak daleko se však nedostala. Setkala se s německým atašé a začala mu uvolňovat nějaké nepříliš hodnotné informace v naději, že jí on sdělí něco výměnou. Místo toho nakonec souhlasila s tím, že se stane špiónem Německa, načež byla poslána do Berlína, což samozřejmě Francouzům neuniklo. Ti ji po čase, kdy ji měli v podezření, dne 13. února (február) 1917 zavřeli jako dvojitou agentku. Zde ji hodili do vězení plného krys a špíny v Saint-Lazare, kde ji mohl navštívit jen její právník, který byl shodou okolností i jejím bývalým milencem.
Během dlouhých výslechů ze strany kapitána Pierra Bouchardona se Mata Hari doznala, že ji německý diplomat zaplatil 20 tisíc franků za to, že pro něj bude shromažďovat informace o svých častých cestách do Francie. Ale zároveň se zapřísáhla vyšetřovatelům, že svoji část dohody nikdy nesplnila a vždy zůstávala věrná Francii. „Kurtizána, to přiznávám. Špion, nikdy!“ tvrdila vzdorně detektivům. „Vždy jsem žila z lásky a potěšení.“ Soud s Matou Hari přišel v době, kdy se spojencům nedařilo odrážet německé útoky. Skuteční nebo vymyšlení špióni tak byli prakticky obětními beránky za ztracené bitvy a Mata Hari byla jednou z mnoha. Kapitán Captain Georges Ladoux se navíc ujistil, že důkazy proti ní jsou dostatečně silné a pravděpodobně s nimi i trochu manipuloval, aby její doznání byla ještě výraznější.
Takže když Mata Hari připustila, že ji německý důstojník zaplatil za sexuální služby, považovali to za peníze za špionáž. Navíc její pravidelný příjem z Holandska byl u soudu představen jako krytí pro peníze za špionážní služby. Vojenský tribunál se po konci slyšení domlouval jen 45 minut, než vyřkl rozsudek smrti. „To není možné. To není možné,“ zvolala Mata Hari poté, co si děsivou skutečnost uvědomila. Její poprava proběhla 15. října (október) 1917. Oblečena v modrém kabátě a klobouku dorazila s ministrem a dvěma jeptiškami do Paříže na určené místo. Pak se k popravčí četě obrátila čelem, zamávala jim a vzduchem jim poslala polibek. Četa pak pozvedla zbraně a zastřelila ji. Její život i dodnes obklopují tajemství o tom, jak to skutečně bylo s její funkcí dvojitého agenta a její příběh se stal legendou.
