Řadíte se mezi milovníky přírody? Pak byste si neměli nechat ujít následující výběr deseti zajímavých lesů ze všech koutů světa.
Na naší malé modré planetě se ukrývá nespočet zajímavých oblastí, které většina z nás zná pouze z fotek nebo videí, stálo by však za to je i osobně navštívit a spatřit je tak na vlastní oči, obzvlášť patříte-li mezi milovníky přírody. O některých pozoruhodných místech jsme vás v minulosti již informovali, jedním z nich byl například záhadný les v Polsku, kde stromy rostou nakřivo, za zmínku pak stojí také článek věnující se ohroženým americkým přírodním památkám. Na stránce však objevíte mnohá další místa a zajímavé přírodní úkazy. Několik známých a méně známých zalesněných oblastí z nejrůznějších koutů světa naleznete i v následujícím výběru a pokud vás některá z nich osloví natolik, že se na ono místo skutečně jednoho dne vydáte, bude to jen dobře. Pokud ne, snad se alespoň o vybraných lesích dozvíte několik málo nových a zajímavých informací.
Conguillío, Chile
Na zhruba 600 kilometrech čtverečních se v chilském regionu Araucanía rozprostírá národní park Conguillío, kde se kromě jedné z nejaktivnějších sopek zvané Llaima vysoké 3125 metrů a horského pásma Sierra Nevada, jehož vrchol dosahuje výšky 2554 metrů, nachází také oblasti prorostlé národním vždyzeleným stromem blahočetem chilským, známým též jako araukárie chilská. Jedná se o prastarou nahosemennou rostlinu, která pochází již z geologického období jury a křídy, což značí, že bez větších změn roste asi 150 milionů let. Díky tomu se stromu říká také živoucí fosilie. Blahočet chilský se vyznačuje hadovitými větvemi a kónickým (kuželovitým) tvarem koruny. V současnosti je ohroženým druhem a roste i v dalších oblastech země, setkat se s ním tak můžete například i v národním parku Tolhuaca.
Bělověžský prales, hranice Polska a Běloruska
Z vybraných oblastí na seznamu je nám nejblíže Bělověžský prales. Jedná se o pozůstatek původního panenského pralesa, který v minulosti pokrýval mírné pásmo evropské pevniny a v současné době je zařazen do Seznamu národního dědictví UNESCO. Leží po obou stranách hranice Polska a Běloruska a v obou zemích pokrývá území o rozloze 1 418 kilometrů čtverečních. 96 procent oblasti pokrývají lesy, zbylá procenta pak dotvářejí louky, pole, cesty a vodní plochy. Převládajícím typem stromů jsou stromy listnaté, kolem 37 procent plochy pak zabírají jehličnaté lesy, narazíte zde ale i lesy se smíšenými stromy. V průměru stáří stromů dosahuje 73 let, v centrální části pralesa je však průměrné stáří stromů 130 let. Vzhledem ke klimatickým podmínkám žije na území Bělověžského pralesa také vysoké množství živočišných druhů, doposud jich bylo popsáno více než 12 tisíc. Podle odhadů je skutečný počet až dvojnásobný.
Amazonský prales, Jižní Amerika
Jméno Amazonského tropického deštného pralesu je v posledních desetiletích skloňováno zejména ve spojitosti s ubýváním zalesněné plochy v důsledku rozsáhlé těžbě dřeva a dalším extenzivním zásahům do krajiny. Do roku 1960 byl však prales většinou zcela netknutý a původní. Amazonie se dnes rozprostírá na 5,5 milionu kilometrech čtverečních, z toho asi 60 procent leží na území Brazílie, o zbytek se pak dělí dalších osm jihoamerických států. Amazonský prales představuje více než polovinu zbývajících deštných pralesů, zároveň se taky jedná o nejvíce biologicky rozmanitý tropický deštný prales na světě. Odhadem zde roste 390 miliard stromů rozdělených do 16 tisíc různých druhů. Dodnes zde bylo popsáno také přibližně 2,5 milionu druhů hmyzu, alespoň 40 tisíc druhů rostlin, 2 200 druhů sladkovodních ryb, téměř 1 300 různých druhů ptactva, 427 savců, 428 obojživelníků a necelých 380 plazů. V roce 2005 byly velké části Amazonského pralesa zasaženy nejhorším obdobím sucha za poslední století, přičemž někteří odborníci se shodují, že prales je schopen přežít maximálně tříleté sucho. V opačném případě hrozí nezvratné následky, jako následná přeměna na savanu nebo dokonce i poušť, což by mělo katastrofický vliv na celou planetu.
Baobabové stromy, Madagaskar
Nezvykle vyhlížející baobab Grandidiérův získal své jméno po francouzském botanikovi Afredu Grandidierovi. Jedná se o jeden ze šesti druhů baobabů, z nichž je zároveň často hodnocen i jako nejhezčí. Strom se endemicky vyskytuje na africkém Madagaskaru, zejména v jihozápadní části ostrova. V minulosti rostl v suchých, listnatých lesích, výjimečně poblíž sezónních řek či jezer. V současné době narazíte na baobaby spíše v podobě výsadby jednotlivých a od sebe vzdálených stromů v otevřených prostranstvích, buších nebo v některých zemědělských oblastech. Válcovitý kmen stromu pokrytý hladkou hnědočervenou kůrou dorůstá výšky 25 až 30 metrů, přičemž v průměru může měřit až 3 metry. Vrcholovou část pak tvoří plochá koruna. Jeho plody zpravidla dozrávají od listopadu (november) do prosince (december). Jsou jedlé buďto za syrova, případně se z nich vymačkává šťáva s vysokým podílem vitamínu C. Grandidiérův baobab byl v roce 2006 zařazen mezi ohrožené druhy stromů.
Jezero Kaindy, Kazachstán
V horské krajině na jihovýchodě Kazachstánu vznikla v minulém století zajímavá přírodní rarita. Přibližně 130 kilometrů od hlavního města země v nadmořské výšce okolo dvou tisíc metrů v pohoří Ťan-šan leží 400 metrů dlouhé a až 30 metrů hluboké jezero Kaindy, které se zde vytvořilo v důsledku masivního sesuvu půdy a následného nahromadění dešťové vody. Z tyrkysové hladiny vystupují obnažené kmeny původních stromů, které z dálky mohou připomínat stěžně potopených lodí. Při bližším pohledu je však možné si povšimnout větví obalených jehličím, které se ukrývající hned po téměř nezčeřenou hladinou. Do tohoto podvodního lesa se tak můžeme vydat „na procházku“ jen pomocí potápěčské výbavy. Co by případného zájemce mohlo odradit od vycestování k tomuto ojedinělému místu jsou nízké teploty, které ani během letních měsíců nepřesáhnou hranici šesti stupňů Celsia. Výhodou ovšem je klidná a tichá krajina.
Daintree, Austrálie
Region tropického deštného pralesa Daintree zabírá plochu okolo 1 200 kilometrů čtverečních a vyrůstá hned z mořského břehu. Je považován za nejstarší prales světa a odborníci věk některých jeho částí odhadují na 110 až 135 milionů let, dnes je místo chráněnou oblastí a je zařazeno na seznam UNESCO. Daintree ale především představuje historický inkubátor pro řadu unikátních druhů fauny a flóry a jeho ekosystém je jedním z nejkomplexnějších na celé planetě. Kromě jiného je domovem velkých sladkovodních krokodýlů, více než 12 tisíc druhů hmyzu a přes 65 procent všech druhů australských motýlů a netopýrů. Přitom zabírá necelé 1 procento celkové rozlohy kontinentu. Podél pralesních řek vyrůstají nejrůznější druhy mangrovníků, které se zasluhují o filtraci vody z řek. Čistá voda je životně důležitá pro vývoj korálů Velkého bariérového útesu. Jedná se mimochodem o jediné místo na světě, kde se prales přímo setkává s korálovým útesem.
Deadvlei, Namibie
Deadvlei leží v namibijské poušti a je slavnou turistickou destinací a Mekkou fotografů, kteří si z tohoto vyprahlého, sluncem zalitého místa odvážejí poutavé snímky tamní scenerie. Název oblasti je někdy do angličtiny mylně překládán jako „Dead Valley“ a následně do češtiny jako „Mrtvé údolí“, africké slovo „vlei“ ovšem neodpovídá anglickému „valley“ - to je v afrikánštině „vallei“. Rozvodněná řeka na místě v minulosti vytvořila dočasná mělká jezírka, což umožnilo růst takzvaných camel thorn stromů (Vachellia erioloba). Ty však uhynuly s příchodem klimatických změn, které s sebou přinesla extrémní sucha. Některé skeletonů stromů, které pod nepřetržitým přívalem slunečních paprsků téměř zčernaly, jsou podle vědců staré 600 až 700 let. Dřevo se vzhledem k vysušení nerozkládá a není ani zkamenělé. Les jako takový zde tedy sice nenaleznete, avšak i přesto přitahují zdejší mrtvé stromy každoročně mnoho návštěvníků.
Ancient Bristlecone Pine Forest, Kalifornie
Pohoří White Mountains na východě Kalifornie ve Spojených státech amerických kromě půvabné krajiny ukrývá také klenot mezi stromy. Řeč je zkroucených borovicích osinatých (Pinus longaeva), z nichž jedna je stará již ohromných 4 847 let. Byla tak trefně nazývaná Methuselah podle biblické postavy Matuzalém (rčení „je starý jako Metuzalém“). Dlouhé roky byl strom považován za nejstarší exemplář v kategorii stále žijících neklonovaných organismů na světě, v roce 2012 jej však o prvenství připravila jiná borovice osinatá nacházející se ve stejné oblasti, jejíž stáří podle odborníků dosahuje 5 065 let. Methuselah se nachází mezi 2 900 a 3 000 metry nad mořem v chráněné zalesněné oblasti Ancient Bristlecone Pine Forest. Přesná lokace stromu však nebyla veřejnosti sdělena.
Pando, Utah
Les Pando nacházející se v americké národní památce Fishlake National Forest na území amerického státu Utah je oficiálně nejtěžším žijícím organismem na světě. Jedná se o rozsáhlou kolonii výmladků topolu osikovitého (Populus tremuloides) se společným kořenovým systémem a totožnou genetickou informací. Zjednodušeně by tedy bylo možné říct, že celý rozlehlý les je ve skutečnosti jediným stromem. Ze spletitých kořenů jinými slovy vyrůstají klony stromu původního, který zde v dávné minulosti vyrašil jako první. Výmladky přitom čítají více než 40 tisíc kmenů s průměrným věkem 130 let. Ty nakonec odumřou a z kořenů vyrostou nové. Podle odhadů odborníků celková hmotnost rostliny dosahuje 6 tisíc tun (pro představu asi tisíc samců slona afrického), její stáří se pak většinou zhruba 80 tisíc let, ačkoliv někteří se nebáli tvrdit až milion let. Pando zabírá plochu o rozloze 43 hektarů.
Sagano, Japonsko
Na západním okraji japonského města Kjóto leží oblast nazývaná Arashiyama, kterou si turisté oblíbili zejména kvůli místnímu slavnému lesu Sagano, který je hustě prorostlý vysokými bambusy. Nachází se zde i pěší cesta, po níž mohou návštěvníci skrz bambusový háj projít a vychutnat si jej tak v celé jeho kráse. Největší druhy bambusů mohou dorůstat do výšky až 40 metrů, přičemž za pouhých 24 hodit dokáže bambus vyrůst až o neuvěřitelných 100 centimetrů. Bambus je mnohostranný materiál, který nemá v přírodě obdobu. Nejedná se o dřevo, může být však podobně jako dřevo využíván. Ať už se jedná o konstrukci staveb, výrobu nástrojů, nábytku nebo i papíru a oděvů, bambus poslouží ve všech případech. Kromě toho však oblíben i jako potravina, obsahuje totiž především bílkoviny a sacharidy.
Bonus: Aokigahara, Japonsko
Do Japonska krátce zavítáme ještě jednou. Tentokrát ovšem nikoliv do půvabné, meditativní oblasti jako byl právě předchozí bambusový háj, nýbrž na diametrálně odlišné místo, se kterým se neodmyslitelně pojí temná a děsivá historie. Rozlehlý a hustý les nese název Aokigahara a ačkoliv nabízí i krásnou přírodu, každoročně přiláká kolem stovky mladých sebevrahů, kteří si právě zde vezmou život. Kromě toho se ale navíc tradují historky o démonech a přízracích, kteří les údajně obývají. Více informací se o tomto zajímavém místě můžete dozvědět v samostatném článku.
