Byla na čtyřech Erasmech a plánuje další: Erasmus mi dodal sebevědomí. Donutí vás překonávat strachy

Kristýna Schönová, 25letá studentka žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, je nyní v jižním Portugalsku na Erasmu – přes tento evropský program vycestovala již počtvrté. Založila podcast, propaguje pomalé cestování a na svém webu Travel Souvenir publikuje nejrůznější průvodce a cestovatelské tipy.

„Když jsem se poprvé dozvěděla, že existuje Erasmus, že dostanete peníze na to, abyste studovali v cizí zemi, tak mi to přišlo jako pohádka. Například univerzita v Austrálii, kde jsem studovala, je strašně drahá. Semestr stojí třeba půl milionu, to bych si normálně nemohla dovolit. A díky této studijní výměně jsem mohla. Je to neskutečná příležitost,“ říká v rozhovoru pro Refresher.

Týnko, znáš báseň od Klementa Bochořáka: „Kdo nemá doma stání, tomu nepomůže žádná dálka a v ní nejsvůdnější růže. Kdo nemá doma stání, sám sebe se leká a chce před sebou ujet kamsi do daleka?“ Utíkáš před něčím, nebo tě cestování spojené s Erasmem zkrátka baví a naplňuje?To je dobrý začátek. Tu báseň neznám, ale je krásná. Musím říct, že často přemýšlím nad tím, jestli před něčím utíkám, nebo ne. Asi na to nemám jednoznačnou odpověď. Myslím si, že částečně ano. Částečně je to útěk před stereotypem a nudou. Líbí se mi na tom to, že člověk pokaždé začne od znova – s čistým štítem. Všechny starosti a přešlapy můžeš nechat za sebou. Nikdo tě tam nezná. Takže trochu to útěk je, ale na druhou stranu je to moje životní vášeň, něco, co mě naplňuje. A nemyslím si, že to bude celoživotní únik. Je to životní fáze, objevování, zkoušení nových věcí a občasné utíkání.

Na kolika Erasmech jsi byla? A kde?

Do ciziny jsem poprvé odjela hned po maturitě. Byla jsem přijatá na stipendijní program indonéské vlády na Bali, kde jsem půl roku studovala indonéštinu. Můj první Erasmus byl pak ve studentském městě Lille na severu Francie, poté jsem odjela do Austrálie skrze meziuniverzitní dohodu, což funguje podobně. Tuto studijní výměnu jsem ovšem musela zrušit, bylo to v roce 2020, kdy začala pandemie a Austrálie zavírala hranice, takže jsem se po měsíci musela vrátit domů. Pak jsem už na magisterském studiu vycestovala na Kypr a teď jsem odjela na můj čtvrtý Erasmus do Portugalska. A zjistila jsem, že stihnu ještě jeden, protože za jeden cyklus studia můžeme vyjet až na 12 měsíců. A jelikož má semestr většinou čtyři měsíce, tak mi ještě čtyři další zbývají. Tentokrát se chystám zkusit Erasmus stáž.

Takže jsi strávila poměrně dlouhou dobu na nejrůznějších místech na světě. Kde se cítíš nejvíce doma?

Doma se cítím všude. Domov je něco, co si s sebou vozíš, co si vytvoříš tam, kam přijedeš. Samozřejmě cítím kořeny v Česku, ale i když jsem byla malá, tak jsme se hodně stěhovali. Narodila jsem se na Moravě ve Strážnici. Když mi byly tři roky, tak jsme se přestěhovali do Hodonína, a když mi bylo sedm, přestěhovali jsme se do Prahy. Vždycky jsem měla pocit, že žiju na cestě, někde mezi. Rodinu jsem měla na Moravě, kamarády a školu v Praze. Domov pro mě není jenom jedno místo, ale spíš pocit, který si vytvořím. I to je asi důvod, proč tak ráda cestuji a proč mi nedělá problém vytvořit si zázemí a najít si kamarády kdekoli na světě. 

Jak bys popsala program Erasmus+ třemi slovy?

Jízda. Protože je to strašně intenzivní. Jsou to jen čtyři měsíce, to je krátká doba. A vždy mám pocit, že uběhl třeba rok nebo dva. Protože tím, že člověk ví, že času je málo, tak se snaží, aby každý den stál za to. Stále něco objevujete, chodíte na akce, poznáváte nové lidi.

Výzva. Protože to není vždy jednoduché. Teď už vím, do čeho jdu, ale když jsem vyjela poprvé, a má to tak hodně lidí, tak jsem se potýkala s kulturním šokem, musela jsem si zvykat, že všechno funguje jinak než doma. A když lidé jedou sami, jsou hozeni do nového prostředí a musí se o sebe postarat.

Třetí slovo je příležitost. Když jsem se poprvé dozvěděla, že existuje Erasmus, že dostanete peníze na to, abyste studovali v cizí zemi, tak mi to přišlo jako pohádka. Nechápala jsem, že je to reálně možné. I doteď mi to přijde jako jedna z nejlepších příležitostí, kterou naše generace má. Například univerzita v Austrálii, kde jsem studovala, je strašně drahá. Semestr stojí třeba půl milionu, to bych si normálně nemohla dovolit. A díky této studijní výměně jsem mohla. Je to neskutečná příležitost.