Vojta Král z Mediků na ulici: Naše činnost není tak náročná a může mít obrovský dopad na kvalitu životů lidí bez domova (Rozhovor)

Určitě se i tobě někdy stalo, že jsi nejen v pražských ulicích potkal lidi bez domova, které mnohdy sužovaly nejrůznější zdravotní problémy. S tím se rozhodl něco udělat spolek Medici na ulici, který spadá pod tři lékařské fakulty Univerzity Karlovy a nově ho můžeš najít také v Brně, kde lidem bez domova pomáhají studenti Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. 

Studenti lékařských fakult pravidelně docházejí na ošetřovny, na nichž pečují o lidi na ulici a my jsme se proto spojili s Vojtou Králem, studentem 2. lékařské fakulty UK, který nám pověděl více o tom, jaká poranění nejčastěji ošetřují, zda se někdy setkávají s agresivním chováním ze strany lidí bez domova a zjistili jsme i to, zda se ke spolku Medici na ulici můžeš přidat například i ty. 

Proč vznikl spolek Medici na ulici? Co bylo prvním podnětem pro jeho založení?

Myšlenka zdravotní pomoci lidem bez domova v Čechách vznikla na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v roce 2013, kde se této činnosti začala jako první věnovat tehdejší studentka Andrea Pekárková, na kterou postupem času navázali další studenti –nyní už promovaní lékaři – kteří poté vytvořili jádro prvního vedení našeho spolku. K nim se poté přidávali další členové a dnes už je z Mediků na ulici mezifakultní spolek, který působí na všech třech pražských lékařských fakultách, nově i v Brně na Masarykově univerzitě a dobrovolničí pro něj desítky lidí.

Nejčastěji ošetřujeme bércové vředy, jejichž základní ošetření je sice poměrně banální, ale důležitá je pravidelnost, bez níž péče nebude mít velký efekt

Co je jeho cílem? Akutní ošetření lidí bez domova, nebo péče o chronická poranění?

Pečujeme především o poranění chronická a v případě akutního problému, který nedokážeme vyřešit sami, zavoláme klientovi sanitku. Péče o chronické rány lidí bez domova je komplikovaná tím, v jakých podmínkách žijí a jejich zdravotnímu stavu nepomáhá ani nedostatečná hygiena, úroveň stravy a další přidružené nemoci. Nejčastěji proto ošetřujeme bércové vředy, jejichž základní ošetření je sice poměrně banální, ale důležitá je pravidelnost, bez níž péče nebude mít velký efekt.
 
Proto máme síť ošetřoven, na nichž se vyskytujeme několikrát týdně a velká část lidí bez domova o nás již ví, ví, kde nás najde a co od nás může čekat. Ale jak říkám, pomůžeme i v akutní situaci, kdy pacientovi zavoláme sanitku, což se také stává. Občas také narazíme na klienty, jejichž chronické defekty jsou tak pokročilé, že je sami vyřešit nedokážeme a snažíme se je tedy přesvědčit k návštěvě nemocnice. Na lavičce v parku přece jenom nelze ošetřit všechno.