Mladá britská študentka mala nápad. Je oveľa ekologickejší a využíva odpad, ktorý vzniká pri spracovaní rýb.
Sáčky z rybího odpadu. Právě tento vynález, jehož autorem je 23letá britská studentka univerzity v Sussexu Lucy Hughes, by mohl v budoucnu nahradit plastové sáčky, které po prvním využití lidé obvykle zahazují.
Její materiál MarinaTex dokonce vyhrál ocenění Dyson Awards, které každý rok získávají různé studentské projekty. Informoval o tom magazín Fast Company.
Její myšlenka je prostá. „Když vidíte všechny ty kousky odpadků v oceánu – spatříte prostředí, které je znečistěné, otevře vám to oči,“ vysvětluje ve videu Lucy.
„Problém s oceánem je mimo náš dohled. Lidé musí být hlasem oceánu. Začala jsem chápat, že existují materiály používané na špatných místech a zároveň nechtěla používat nedotčené přírodní materiály. Rozhodla jsem se něco udělat s nadbytkem odpadu,“ říká. Podle svých slov se obává, že do roku 2050 bude v oceánech plavat více plastů než ryb.
Pevné sáčky, které lze jíst
Podle vědkyně se jen v britských zpracovatelských závodech ročně vyprodukuje přes 172 tisíc tun rybího odpadu. Právě toho si všimla, když byla na exkurzi v továrně na zpracování ryb. Nevyužitého odpadu byla spousta. Lucy si všimla vlastností šupin a rybí kůže. Byly odolné, a tak se rozhodla v nich zkusit najít skrytý potenciál.
„Zdroj materiálu je hojný a neustále probíhá. Musela jsem najít organické pojivo a pomocí různých experimentů se mi podařilo najít vzorec, který pracoval na vytvoření bioplastického materiálu,“ doplnila autorka MarinaTex. Použila molekulu chitosan, což je polysacharid obsažený například v kostrách korýšů a látkách z mořských řas.
Nově objevený, průhledný materiál má mít odolné vlastnosti, je bezpečný, neznečišťuje půdu a za normálních podmínek rozklad v kompostovatelném prostředí trvá čtyři až šest týdnů. Je možné ho vyrobit při teplotách pod 100 stupňů Celsia.
Podle oficiálního webu má jít o „univerzální materiál, který může být alternativou k plastu v různých variacích“, vhodný by měl být při náhradách jednorázových plastů, zabalit bychom si do sáčku z tohoto materiálu tak mohli pečivo, ovoce, zeleninu, využití může mít i při balení doplňující nějaký jiný materiál – třeba plast u papírové krabičky na kapesníčky.
A pokud náhodou skončí tento bioplast v oceánu, není třeba se obávat. Přirozeně se rozloží a pokud by ho i náhodou pozřel hladový vodní živočich, nic mu to nezpůsobí. Naopak do sebe dostane rybí protein.
Vyřešit velký problém
„Přihlásila jsem se do ocenění James Dyson Awards, protože jsem cítila potřebu tohoto produktu na trhu, mohl by vyřešit skutečný světový problém,“ říká autorka. Získání tohoto ocenění znamená, že si někdo povšiml jejího citu pro ohleduplný design.
„Životní cyklus produktu končí, když ho uživatel zlikviduje, což je výzva. Dobrý design je něco, co překlenuje propast mezi našim chováním, byznysem a planetou. Bioplast může splnit tak své ambice vytvořit plastovou alternativu, která je skutečně součástí kruhového prostředí,“ zaznívá ve videu.
Lucy Hughes dostala odměnu 41 tisíc dolarů, tedy v přepočtu zhruba okolo jednoho milionu korun, a peníze chce využít na další vývoj produktu a možností jeho sériového vyrábění.
