Internetové servery nezvládaly nápor, televize v přímém přenosu přihlížely jedné z největších katastrof amerických dějin.
„Bylo 11. září 2001. Ten den jsem zaspal. Neměl jsem televizi, proto jsem jako každé ráno zapnul rádio a byl zmatený, proč ranní zpravodaj mluvil v jedenáct dopoledne, když v této době už obvykle vysílali jiný pořad. Už vůbec jsem nechápal, proč ten den mluvili o útoku na WTC z roku 1993...
Pak jsem se podíval do počítače, abych zkontroloval web CNN, ale jeho server spadl. Hned nato mi zavolala kamarádka z Chicaga, aby se přesvědčila, jestli jsem v pořádku. Zeptal jsem se, co se děje, a ona mi to řekla. Pamatuji si, že řekla: ‚Je vlastně lepší, že jsi to neviděl.‘“
Tak vzpomíná na osudový den amerických dějin Newyorčan a uživatel Redditu zazzlekdazzle. Na hrozivé záběry doutnajících mrakodrapů nejde zapomenout. Internet je protkaný nejrůznějšími příběhy, tak jak je každý vnímal po svém.
Díky rozvinuté televizní technice a dramaticky vypadajícím živým vstupům byl 11. září každý při tom a nepotřeboval být fyzicky ani na Manhattanu, ani ve Spojených státech. Každý stál za pozůstalými po téměř 3 tisících lidí, kteří podlehli následkům krutých útoků teroristů hnutí Al-Káida. Ti se násilím dostali k pilotování boeingů a narazili s nimi do budov „Dvojčat“ Světového obchodního centra.
„Bylo mi osmnáct a ráno jsem stejně jako každý den odjel do své první práce, do obchodu se železářstvím. Poslouchal jsem hudbu a najednou bylo vysílání přerušeno. Hlásili, že nějaké letadlo narazilo do budovy Světového obchodního centra.
Tehdy si ještě většina lidí myslela, že to byla nehoda. Když jsem se dostal do práce, kolegové přitáhli rádio a všichni stáli kolem dokola, aby poslouchali. Tehdy neexistovaly chytré telefony a v budově ještě nebyla televize, byl to skromný maloměstský obchůdek.
Nikdo z nás nevěděl, co dělat nebo co říct. Dokonce i mé 18leté já tušilo, že jsme v přímém přenosu poslouchali, že tam umírají lidé, ale co jsem proti tomu mohl udělat?
O rok později jsem se připojil k armádě.
Svět po 11. září 2001 je jiný. Lidé tehdy byli jiní. Jejich postoje byly jiné. Šlo o drsnou událost nadcházejícího věku,“ vzpomíná další uživatel.
Rádio a televize byly v roce 2001, při neexistenci Twitteru, Facebooku ani svižně reagujícího internetového zpravodajství, jediným rychlým zdrojem informací. Každou minutou se objevovaly další a další novinky.
Ukázalo se, že tištěné noviny ve srovnání s živým přenosem už zdaleka nepostačují, měly včerejší titulek, ale včerejší svět jako by přestal existovat. Naopak mnoho Američanů hovoří o tom, že 11. září odstartovalo něco jako novou éru – ve společnosti, v kultuře, v politice, v médiích.
