Před třiceti lety si válka mezi Arménií a Ázerbájdžánem vyžádala desetitisíce životů, nyní byl křehký mír opět přerušen.
Po desítkách let znovuobnovený konflikt mezi Arménií a Ázerbájdžánem opět ožívá. Vzájemný křehký mír byl po letech přerušen a na území Kavkazu opět duní výstřely z děl a tanků. Bojuje se o neuznanou republiku Arcach (mezinárodně spíše známou jako Náhorní Karabach), území, které po rozpadu SSSR zůstalo Ázerbájdžánu, ale obývají a ovládají ho primárně etničtí Arméni. V devadesátých letech území poznamenala krvavá válka, která si vyžádala 30 000 lidských životů.
Odborník na tento konflikt a oblast RNDr. Vincenc Kopeček, Ph.D. z Ostravské univerzity nám o konfliktu poskytl rozhovor. Dle jeho slov se míru jen tak nedočkáme, z Karabachu může při eventuální válce vzniknout spálená země. Dále také osvětlil úmysly Ruska a Turecka.
Jak byste shrnul situaci v Náhorním Karabachu?
Došlo k tomu, že v neděli 27. září zřejmě ázerbájdžánská armáda zahájila ofenzívu na území, které drží karabašsko-arménské síly. Jedná se o největší ozbrojené střetnutí od konce první karabašské války v roce 1994. Je to bezprecedentní stupeň násilí, ke kterému tam dochází, a to i ve srovnání s rokem 2016, kdy spolu tyto dvě strany bojovaly a používaly těžké zbraně. Situace je velmi vážná, protože hned po prvním útoku začaly Karabach a Arménie mobilizovat, to se třeba v roce 2016 nestalo.
Samotná karabašská strana dávala několik týdnů najevo, že očekává válku. Pravděpodobně tušila, že se něco chystá. Jedná se opravdu o frontální útok po celé linii kontaktu mezi Karabachem a Ázerbájdžánem. Je těžké zjistit, jestli některá strana zaznamenala vojenské úspěchy. Regionální média totiž šíří brutální propagandu. Ázerbájdžánci tvrdí, že dobili sedm vesnic, Arméni zase tvrdí, že ztracené pozice dobili zpět. Nelze to momentálně s potvrdit, protože nejsou k dispozici informace z terénu od nezávislých zdrojů. Dá se určitě říci, že se zatím nepodařil nějaký výrazný průlom.
Obě strany se momentálně obviňují z prvního výstřelu. Je možné, že by to celé začali Ázerbájdžánci kvůli tlaku lidu na prezidenta Alijeva?
Ty důvody, proč tomu došlo zrovna teď, jsou asi složitější. Na 99.9 % však můžeme říci, že první výstřel tady udělali Ázerbájdžánci. Arméni nemají důvod iniciovat další boje, oni jsou vítězové poslední války a pozice drží. Z jejich strany tak není důvod Ázerbájdžán provokovat k vojenským akcím.
V červenci také došlo k bojům mezi Arménií a Ázerbájdžánem, ale mimo území Náhorního Karabachu. Tady to pravděpodobně omylem začali Arméni. Hranice mezi nimi totiž není delimitovaná, je to pás místy široký někde stovky metrů a jinde několik kilometrů. Na každé straně toho pásu jsou zakopané jednotky obou stran. Někdy se stane, že v rámci hlídkové nebo průzkumné činnosti třeba jedna strana vybočí a dojde k přestřelce.
Vláda Ázerbájdžánu říká už dlouhodobě svým občanům, že když to nepůjde po dobrém, tak Karabach dobude po zlém. Už jim to říkají čtvrt století a nic se vlastně neděje, mírová jednání nikam nevedou a obě země systematicky zbrojí. Atmosféra se během posledních pěti let stupňuje a při přestřelkách jsou bývají použity i těžké zbraně, pro vládu je to tím pádem impuls, aby válku nakonec začala. Jeden nejmenovaný český diplomat k tomu měl trefný komentář už před několika lety: „Tam máte tolik zbraní, do zbraní se investovalo tolik peněz a bylo by s podivem, kdyby ty zbraně nakonec nepromluvily.“
Do celé situace se více než kdy dříve zapojuje Turecko, které evidentně Ázerbájdžán podporuje a dovolil bych si říct, že velké společné cvičení, které bylo před několika měsíci, souviselo s touto situací. Turecko má zájem rozšířit si svoji zónu vlivu a více realizovat své zájmy v širším regionu. Určitě svoji roli hrála i změna vlády v Arménii a Náhorním Karabachu. V roce 2018 v Arménii nastoupil Nikol Pašinjan, který se profiluje jako prodemokratický liberální lídr. Je však nutno říci, že je také značně nacionalistický lídr a je více radikálnější než jeho předchůdce Serž Sargsjan. Premiér Pašinjan veřejně prohlásil, že by Karabach měl být připojený k Arménii, což je něco, co si do té doby nikdo na takovémto postavení nedovolil říct.
