Přestože někdo pózuje s růžovou kytarou, nemusí to znamenat, že se nutně vzdal rapu. V článku ti vysvětlíme proč. Dnes večer MGK vystoupí na hradeckém Rock for People.
Fanoušci, kterým se stýská po starých časech, si nejspíše povzdychnou nad tím, jaký spád nabrala kariéra Machina Gun Kellyho. Čím dál méně slýchají „EST for life!“, zatímco místo ikonického motta převzal punkový přeliv, kytarové riffy a melodie, jež zahnízdily v hlavách posluchačů už v roce 2000. To, co se jeví jako obrovská změna, ale není nic jiného než přirozený kariérní posun. Proč?
Hyperaktivní pankáč
Abychom to vysvětlili, musíme se vrátit na začátek příběhu. Richard Colson Baker, jak zní celé jméno amerického rapera, byl vždy duší divočák. Prakticky v každém rozhovoru, jenž se opírá o jeho dětství, zmiňuje, že byl hyperaktivním jedincem, který si přičichl ke všemu, co by jej mohlo zkazit, už velmi brzy. K tomu přispěl rozpad manželství jeho rodičů a neustálé stěhování po světě. To zapříčinilo, že nikdy neměl pravý domov.
Situace se změnila až poté, co se rodák z Texasu dostal přes Egypt a Německo zpátky do USA, konkrétně do Denveru, kam začal chodit do školy. Rádia tehdy hrála album Enema of the State a Take Off Your Pants and Jacket od Blink-182, Limp Bizkit a jejich Chocolate Starfish and the Hotdog Flavored Water, které MGK stále považuje za jedno z nejlepších, a dále Anti-Flag či Sum 41.
Hudbu, jež dokázala dokonale vyjádřit, co se uvnitř malého Colsona skrývá, však vystřídal žánr, který mu byl představen během obyčejné jízdy v autě. Stačilo jediné Roll Out a Baker věděl, že narazil na něco, co jej bude bavit celý život. Skrze ústa Ludacrise mu byl představen hip-hop.
Pak už to šlo ráz na ráz. Mladý Kells se se svým otcem přestěhoval do Clevelandu, kde začal navštěvovat střední školu Shaker Heights. V uších mu dělali společnost Ludacris a následně DMX a Eminem, zatímco si začal na škole jako šikanovaný kluk sjednávat respekt mezi staršími tím, že se s nimi dostával do potyček.
A ostré lokty mu nakonec vynesly kýžený úspěch; ve svém okolí se stal respektovanou osobou, jeho hudba začala kolovat v černošských sousedstvích a on cítil, že i přes různé životní tragédie, které ho potkávají, pomalu přichází jeho chvíle.
