Recenzia: Dokument o Attilovi Véghovi je povinnosťou pre každého milovníka MMA

Kluk z vesnice, který dobyl Ameriku

Kromě peripetií spojených s odchodem z práce a sháněním sponzorů, jež by pomohli zajistit zápasovou přípravu, se divákovi naskytne pohled na první zápasy, ve kterých Attila Végh bojoval před zraky jen pár desítek lidí, až po přestup do velkých organizací, kde poprvé zažil, jaké je to bojovat v zaplněných velkých arénách. Obyčejný chlapec z Gabčíkova, malé dědiny na Slovensku, se pomalu začal stávat hvězdou v evropském a později i světovém měříku.

Emotivní je zejména Attilovo vyprávění o přestupu do americké organizace Bellator. Po příjezdu do světoznámého tréninkového gymu American Top Team najednou Végh stál bok po boku se zápasníky, které do té doby znal pouze z obrázků, videí a her na PlayStation. Jeho hrdinové trénovali pod jednou střechou jako on a poté, co mu hlavní trenér řekl, že z něj bude šampión, se Attila dle vlastních slov rozplakal.

A měl pravdu. Attila Végh si v Americe díky skvělým výkonům postupně vybudoval jméno a po čtyřech výhrách dostal šanci bojovat o titul. Stalo se tak 28. února (február) 2013, kdy se Attilovi postavil ve své první obhajobě titulu tehdejší šampion polotěžké váhy Christian M'Pumbu. V zápase se Véghovi dařilo jasně dominovat, a tak si zajistil jednoznačnou výhru na body. Stal se šampionem jedné z největších světových organizací a dokázal tak něco, co ještě žádný Slovák před ním.

Tvrdý pád a návrat na vrchol

Pak ale začal postupný pád ke dnu. Po sérii proher v Americe, Polsku a Rusku visela kariéra Attily Végha na vlásku, v tu chvíli však přišlo „záchranné lano“ v podobě nabídka od domácí organizace Oktagon MMA. Svůj první zápas pod její hlavičkou na pražské Štvanici proti těžkému soupeři i přes zánět středního ucha vyhrál a jeho hvězda začala opět žhnout.

Po zbytek filmu se můžeš těšit na zákulisní záběry z přípravy na jednotlivé zápasy, které vedly až k samotnému zápasu století s českým bijcem Karlosem „Terminátorem“ Vémolou. Z pohledu samotného Attily Végha, ale i jeho nejbližších uvidíš, čím vším si bojovník v té době procházel, ať už se jednalo o radost z výher, nebo hořké zklamání po prohraném zápasu s Virgilem Zwickerem.

Jsou to právě komentáře lidí, kteří jsou Attilovi nejblíže, co pomáhá dotvářet autentickou a místy poměrně intimní atmosféru filmu. Kromě rodičů, bratra a manželky ti film představí i nejbližší týmové kolegy, kterými jsou jmenovitě Matúš Mečár, Edo Gerek a Ilja Škondrič. Ti za Attilou pochopitelně stáli i při výhře v zápase století, který se nesmazatelným písmem zapsal do dějin domácí MMA scény. A sledovat na velkém plátně rozbouřenou O2 arénu a Attilovu radost poté, co Karlose knockoutoval po dvou minutách, je silný zážitek, který se neomrzí.

Šampion, otec, vzor

Nad rámec sportovních úspěchů však s filmem nahlédneš i pod pokličku šampionova osobního života. Konkrétně film zachycuje například pocity, které Attila se svojí manželkou prožíval, když se dozvěděli, že budou mít potomka, a samozřejmě nechybí ani následná návštěva porodnice a bezprostřední momenty těsně poté, co se Attilovi narodil syn.

Pro budoucí generace se Attila Végh stal vzorem, v jehož šlépějích se třeba vydá další obyčejný chlapec z malé vesnice, který se jednou rovněž stane světovým šampionem. I to je právě jedno z poselství filmu, který se snaží poukázat na to, že díky tvrdé dřině a odhodlání může každý dosáhnout velkých úspěchů.

ČÍTAJ TIEŽ Makhmud Muradov: Dřív jsem přemýšlel, za co utratím 200 korun, dnes jdu a koupím si, co chci (Rozhovor)Makhmud Muradov: Dřív jsem přemýšlel, za co utratím 200 korun, dnes jdu a koupím si, co chci (Rozhovor)

Doporučujeme 

Pokud jsi četl Attilovu knihu Cesta k titulu, je možné, že většinu informací ohledně začátků slovenského bojovníka už budeš znát. Pořád se však jedná o velmi zdařilý dokument, na kterém je obdivuhodné zejména to, že početl jeho autorů by se dal doslova spočítat na prstech jedné ruky. O režii a scénář se postaral již zmíněný Petr Větrovský, kameru obstaral Dominik Besler, střih zastřešil Martin Dlugolinský a pod zvuk se podepsal Viktor Krivosudský. Za velice skromných podmínek tak vzniklo velmi povedené dílo.

Dokumentu by dle mého názoru prospěla o něco kratší stopáž, která dosahuje více než 120 minut. Zkrácení by filmu pomohlo a nabral by větší spád a dynamiku. Z hudební vložky bych také vystřihl skladbu Primetime od Majka Spirita, která závěru filmu spíše škodí – to je však věc vkusu, tedy čistě subjektivní názor. I tak však doporučujeme se na dokument zajít podívat a vychutnat si výjimečnou cestu tohoto výjimečného bojovníka na vlastní oči. 8/10