Spravodajský portál pre modernú generáciu, ktorá sa zaujíma o aktuálne dianie.
Zaujíma ťa aktuálne dianie? Správy z domova aj zo sveta nájdeš na spravodajskom webe. Čítaj reportáže, rozhovory aj komentáre z rôznych oblastí. Sleduj Refresher News, ak chceš byť v obraze.
Kliknutím na tlačidlo ťa presmerujeme na news.refresher.sk
26. marca 2019, 13:49
Čas čítania 0:00
Kateřina Lukášová

Osud míchá karty, my hrajeme, říká pesimistický velikán, který se slávy dočkal až po smrti

Osud míchá karty, my hrajeme, říká pesimistický velikán, který se slávy dočkal až po smrti
Zdroj: Flickr, Arturo Espinosa
ZAUJÍMAVOSTI
Uložiť Uložené

Seznam se s filosofií Arthura Schopenhauera, který svým pojetím iracionálního světa ovlivnil mnohé myslitele, zejména pak Friedricha Nietzscheho.

Arthur Schopenhauer (1788–1860) žil v období 18. a 19. století, kdy se city příliš nenosily. Vše bylo podřízeno autoritě rozumu, dokonce i náboženství bylo pouhým rozumováním o přírodě.

Z této atmosféry, které byla patrná zejména v Německu, kam po narození v polském Gdaňsku směřovaly Schopenhauerovy kroky, vycházela i jeho pesimistická filosofie, která mu slávu zajistila až po smrti.

Paradoxem je, že během života byl dnes slavný filosof téměř neznámý. Sám Schopenhauer byl značně ovlivněn filosofií Hegela a Kanta. Byl introvertním pesimistou, který filosofii nevnímal jako kariéru – nebyla totiž ani zdrojem jeho obživy. Snad proto došel uznání až v 50. letech? To dnes už nezjistíme. Pojďme si ale něco povědět o temné době, která stála u zrodu snad ještě temnějších Schopenhauerových myšlenek. Jak ale záhy zjistíš, i tady je na konci tunelu malé světýlko…

Cit je blouznění zavánějící mysticismem

Mluvili jsme o podivné náladě, která v Německu panovala na přelomu 18. a 19. století. Jejím heslem se stal „cit“, německy gefühl. Citem nebyla míněna sympatie či láska, ale mystické blouznění. Byla to vzpoura proti rozumu. Co je nerozumné, dostalo cenu. Romantismus se objevuje v době, kdy sílí také duch německého idealismu.

 

„Osud míchá karty, my hrajeme,“ říká pesimistický velikán, který se slávy dočkal až po smrti
„Osud míchá karty, my hrajeme,“ říká pesimistický velikán, který se slávy dočkal až po smrti Zdroj: Flickr, Guillaume Speurt

Zatímco idealismus se opírá o myšlení čistého rozumu, romantismus byl velmi pluralitní. Proto najít společné prvky je velmi obtížné: romantika objevuje přírodu, osobitost vlastního národa, vlastní tradici, středověk (gotická kultura). Proti osvíceneckému myšlení čistého rozumu staví hodnoty a city. V centru pozornosti jsou dějiny, historicky zakotvený jazyk, kultura, náboženství a křesťanská víra.

V první polovině 19. století se dostává do popředí pesimismus

Idealismus, který se rozšířil v německém prostředí, můžeme popsat jako vlastenecké, poetické a filosofické nadšení odpoutané od tvrdých realit. Zástupci tohoto filosofického směru, Fichte a Schelling, přezírali skutečnost a snažili se jít za „vznešenými cíli“, za ideály.

Německý idealismus tak navazoval na Kanta, který značně ovlivnil Schopenhauera a který od sebe oddělil zkušenost a rozum: věc o sobě a věc pro nás.

 

„Osud míchá karty, my hrajeme,“ říká pesimistický velikán, který se slávy dočkal až po smrti
„Osud míchá karty, my hrajeme,“ říká pesimistický velikán, který se slávy dočkal až po smrti Zdroj: Flickr, Christiaan Tonnis

První polovina 19. století, do níž Schopenhauer dospívá, upřednostňuje skupinu pesimistických umělců: Byron (Anglie), de Musset (Francie), Heine (Německo), Puškin a Lermontov (Rusko), Schubert, Schumann, Chopin, Beethoven.

Je to období konce napoleonských válek – roku 1815 se konal Vídeňský kongres prezentující oficiální konec Napoleonova tažení Evropou. Sešli se zde panovníci, aby se domluvili k obnově politické situace. Jednalo se o opětovný návrat a upevnění moci evropských panovnických rodů. Vznikla Svatá aliance, skončila francouzské revoluce.

Svět je iracionální, může za to slepá vůle

Do takové doby a takové nálady se tedy narodil a přišel Arthur Schopenhauer. Přihlédneme-li ke všemu, co se dělo, je ti asi jasné, co formovalo jeho myšlení, které mělo – jak za chvíli zjistíš – k optimismu skutečně daleko.

Domov
Zdieľať
Diskusia