Spravodajský portál pre modernú generáciu, ktorá sa zaujíma o aktuálne dianie.
Zaujíma ťa aktuálne dianie? Správy z domova aj zo sveta nájdeš na spravodajskom webe. Čítaj reportáže, rozhovory aj komentáre z rôznych oblastí. Sleduj Refresher News, ak chceš byť v obraze.
Kliknutím na tlačidlo ťa presmerujeme na news.refresher.sk
7. februára 2019, 11:13
Čas čítania 0:00
Kateřina Lukášová

Co se skrývá za věčným úsměvem Jana Wericha? Moudrý člověk, kterého nezlomila ani rakovina

Co se skrývá za věčným úsměvem Jana Wericha? Moudrý člověk, kterého nezlomila ani rakovina
Zdroj: Wikimedia Commons, Jaromir Pelcl, Creative Commons, Licence 4.0 International, 3.0 Unported, 2.5 Generic, 2.0 Generic a 1.0 Generic
ZAUJÍMAVOSTI
Uložiť Uložené

Nahlédni s námi za oponu Jana Wericha a odhal jeho silné stránky i drobné slabůstky, které mu dodávají jeho lidskost, přátelskost a vřelost.

Věčně usměvavý, dobře naladěný, s moudrostí a vtipem vždy po ruce. A s cigaretou v ruce. Tak nějak si asi pamatuješ Jana Wericha, národního umělce a pana herce s velkým „H“.

Divadelní, filmová a spisovatelská scéna se hemží různými osobnostmi. Jan Werich mezi nimi jednoznačně vynikal. A to nejen pro mimořádnou kreativitu, nadčasové myšlenky a chuť i vůli předvést, co je v něm nejlepší.

Jan Werich byl také velký lidumil, přátelský a vřelý člověk, který svému umění a konání potěšení ostatním zasvětil skutečně celý život.

Co se skrývá za věčným úsměvem Jana Wericha? Moudrý člověk, kterého nezlomila ani rakovina
Zdroj: Wikimedia Commons, Filons, Creative Commons, licence 4.0 International

O tom, jak to měl doma s manželkou (že byla podezíravá, žárlivá, že ji podváděl) a dcerou (že ji zanedbával, nutil ji do herectví, že kvůli tomu pila a psychicky se deptala), mluvit nechceme. Protože ačkoliv to dnes tak nevypadá a mnozí se podle toho nechovají, člověk má právo na nějaké to soukromí, které nemusí sdílet vůbec s nikým – ani s přáteli a už vůbec ne s Instagramem nebo Facebookem.

Umění uznat, že šlápl vedle

A kromě toho, chybovat je lidské. Chybuje každý. Ne každý si to ale umí připustit. Jan Werich patřil k těm, kteří to uměli. Chyby si připouštěl, ale netrápil se jimi. Snažil se poučit, přemýšlel, proč to je tak a ne tak, a vymýšlel, jak a kde něco pozměnit, aby to zase šlapalo.

S takovou životní náturou plnou veselí, bohémství a optimismu překonal s humorem sobě vlastním rakovinu i další životní eskapády. Třeba když mu komunisté zakázali dělat všechno, co měl rád. Hrát, psát, publikovat. Nic z toho mu nevzalo chuť z dobrého piva, červeného vína, kremrolí a milovaných cigaret. Takový Jan Werich byl.

Hledat krásu a štěstí v maličkostech

Miloval život a nehodlal si ho nechat ničím zkazit. Ani rakovinou, ani politickým režimem. Na všem se snažil najít něco, z čeho by se mohl těšit. V posledních letech života to byly třeba pravidelné karetní dýchánky s přáteli nebo společně trávený čas s vnučkou Fančou, kterou nadevše miloval.

Celý život mu dělali láskyplnou společnost psi. Když se zamyslíš, všimneš si, že láska ke psům prochází i celou jeho tvorbou. Za všechno stačí zmínit třeba známou píseň Štěně nebo „psa krve anglické, devátého z vrhu“, který Werichovi v dvojfilmu Císařův pekař a pekařův císař pomáhá hledat mandragoru a bájného golema a který potom objeví kouzelný šém, s nímž si s coby pouhou nevinnou kuličkou roztomile hraje.

Milovník dobré společnosti, ryb a historie

Jan Werich měl jedinečnou schopnost předávat lidovou moudrost, aniž by přitom poučoval. Snad to bylo dáno jeho specifickou životní náturou, snad mimořádnou inteligencí – věděl jsi, že Werich původně studoval práva?

Jeho celoživotní kumpán Jiří Voskovec, s nímž se do konce života „pravidelně“ navštěvoval (jak zdraví a politický režim dovolily), často vzpomínal na Janovu jedinečnou schopnost vyznat se v lidech a studovat je. Sám doznával, že on tento talent do vínku nepodědil. Werich byl tedy muž mimořádně společenský, velmi rád se chodil bavit do rozličných podniků, kde mu kromě karet a dobrého alkoholu dělával společnost i legendární hudebník Jaroslav Ježek.

Jako protiklad k tomu je zajímavé zmínit skutečnost, že Werich miloval rybaření. Jak sám často zmiňoval, zbožňoval chvíle, kdy mohl z ruchu pražského velkoměsta ujet do blízkosti klidné řeky, která pohltila všechny starosti všedních dní a umožnila mu zažít dokonalé splynutí s přírodou – tak, jak lidé dříve žili. A že se Werich zajímal o historii. Třeba o antický Řím. Římané vůbec patřili mezi jeho oblíbence. Jejich kulturu uznával a obdivoval. Jejich vůli k budování.

Co se skrývá za věčným úsměvem Jana Wericha? Moudrý člověk, kterého nezlomila ani rakovina
Zdroj: Wikimedia Commons, Harold, Creative Commons, Licence 3.0 Unported

Léčba smíchem

Houževnatost a touha budovat, kterou tolik obdivoval na antických Římanech, se ale objevovala i v jeho tvorbě. Uvědomoval si to? To nezjistíme. Vůle budovat něco, k čemu lidé budou moci vzhlížet, co jim bude dávat radost i v těch nejtěžších životních okamžicích, je ale v jeho činnost výrazně patrná.

Vždyť čím jiným bylo Osvobozené divadlo? Společně s Voskovcem a Ježkem dávali zmučeným lidem tehdy ten nejcennější poklad – smích! A často tak sami nastavovali krk a vydávali se nebezpečí perzekuce. Však také potom museli emigrovat do Ameriky. Ani tam se však Werichova tvorba nezarazila a zarazila se až úplně na sklonku života. Do té doby stále něco dělal. „Alespoň“ psal.

Moudrost, která nepoučuje

Jan Werich toho v sobě měl zkrátka tolik, že to musel předávat dál. Životní moudrost, která ukazuje, ale nepoučuje. Snad i to je jeden z důvodů, proč se vždy Werich těšil takové oblibě. Vzpomeň si na jeho díla: Pekařův císař a Císařův pekař, Byl jednou jeden král, Fimfárum.

Všude je jemná, leč důrazná linka svérázné moudrosti vycházející ze selského rozumu a obyčejného, ale cenného lidského souznění s dobrem. S vědomím, jak by se mělo žít, aby se žilo dobře – dobře ne pouze pro jedince, ale i pro ostatní.

Co se skrývá za věčným úsměvem Jana Wericha? Moudrý člověk, kterého nezlomila ani rakovina
Zdroj: Wikimedia Commons, Palickap, Creative Commons, Licence 4.0 International

O pohádkách, které Werich psal, s oblibou říkával, že jsou to pohádky pro děti a chytré dospělé. A jak se pozná takový chytrý dospělí? Podle toho, že se nestydí za to, že je v něm pořád kus dítěte. Jan Werich v sobě kus toho dítěte měl až do úplného konce a nestyděl se za to. To byla také možná jedna z mnoha příčin jeho celoživotní odhodlanosti žít dobrý a spokojený život. Navzdory všemu a všem. I sám sobě.

Domov
Zdieľať
Diskusia