Milujú človeka psy a mačky rovnako ako ľudia?
Je to jeden z nejdojemnějších příběhů člověka a psa. Když byl Hačikó ještě štěně, putoval za svým nových majitelem, profesorem na Tokijské univerzitě Hidesaburó Uenem. Brzy nato se z pejska a profesora stali dva nerozluční přátelé.
Hačikó ho ráno doprovázel do práce na vlak a večer ho na nádraží zase vyzvedával. Takto to probíhalo den co den až do chvíle, než profesor odešel do práce, ze které se už nikdy nevrátil. Na přednášce zkolaboval a zemřel.
Pes se sám vrátil domů a druhý den se na nádraží zase vrátil. A takto to dělal den co den. Čekal, že se jeho páníček vrátí. Jenže ten se nikdy nevrátil. Pejsek žil ještě dalších deset let.
Příběh se odehrál před 93 lety. Nyní je rok 2018 a sociální sítě jsou přehlcené roztomilými videi o přátelství zvířat a lidí a uživatelé sociálních sítí je masivně sdílejí. To mezi vědci otevřelo diskuzi, zda zvířata opravdu dokáží milovat své páníčky.
Dokáží tyto zvířata doopravdy cítit stejné pocity jako člověk? Výzkumníci z Velké Británie a Japonska zjistili, že kočky a psi vylučují hormon lásky oxytocin. Při hrách a mazlení psům oxytocin stoupne o 57 procent, kočkám pouze o 12 procent.
To se netýká jen čtyřnohých mazlíčků, např. papoušci ara při kontaktu s pečovateli zčervenají a snaží se zapůsobit tím, že se pověsí na klec a tahají majitelku za oblečení. To je projev pozitivních emocí.
Podobně to mají také kozy s lidmi, kteří se usmívají. Pozitivním obličejům důvěřují více než těm, které se mračí. Před těmi utíkají.
Vědci v těchto případech popisují tyto situace spíše jako emoce než opravdové city. U spousty zvířecích druhů je stále těžké dokázat, jestli vůbec mohou být šťastné.
