Video nezabilo na konci 70. rokov len rádiové hviezdy. Robí to znovuv súčasnosti televíznemu vysielaniu.
Dnes už to vlastně bereme jako běžnou součást každodenní internetové rutiny. Kromě zpravodajství, Facebooku a čtivých magazínů projedeme, co je zrovna nového na YouTube. Stejnou cestu si uděláme, když nám kamarád pošle nový videoklip oblíbeného interpreta, a naprosto stejnou věc také udělá od ambiciózní učitelky přes rigorózního barmana až po přepracovaného 3D animátora téměř každý, kdo se rád odreaguje u hudby, dokumentů o přírodě, rozbalování čokoládových vajíček či kočky, která 10 hodin hraje na piano.
Není důvod se odkazovat na program, který nám předkládají televizní stanice: všechno je na jednom místě a dostupné zrovna ve chvíli, kdy my sami chceme.
Kontrast televize a YouTube je důležitý: podle statistik dávají mladí ve věku 13 až 24 let přednost právě tomuto portálu před konceptem televizního vysílání. Děti a mladé už často nezajímají slavné osobnosti, které znají jejich rodiče z televize. Daleko více je baví, co zrovna natočil PewDiePie, Markiplier nebo třeba Kovy. Proč? Projdeme si nejen celý příběh červenobílého portálu YouTube, ale také vývoj jeho podoby, nebezpečný obsah, vliv na společnost, statistiky, i pozadí toho nejdivnějšího videa, co na jeho serverech dodnes visí.
Já v zoo
Všechno to začalo dnes před třinácti lety, 23. dubna 2005. Jawed Karim, mimo jiné spoluzakladatel YouTube, nahrál své první video Já v zoo, ve kterém... je v zoo. Na devatenáctisekundovém shotu ze sandiegské zoologické zahrady zmiňuje jen to, že se „nachází u slonů, kteří mají opravdu dlouhé choboty a to je všechno, co chce říct“. Video, které nemá žádnou sdělovací hodnotu, má však obrovský vliv na celé směřovaní internetového světa. Povedlo se.
Je vlastně docela lehké zapomenout, jak komplikované bylo na začátku milénia nahrát jakýkoli multimediální obsah na internet. Stránky většinou patřily lidem, kteří uměli pracovat s HTML a nic jako „streamování“ videí neexistovalo. Existovaly sice servery jako shareyourworld.com, kde si zájemci mohli krátká videa stahovat do svých počítačů, kvůli nepohodlnosti tohoto řešení a pomalému připojení patřil obrazový svět i nadále televiznímu vysílání a rozšiřujícímu se průmyslu s DVD disky.
Internetový převrat nastal až téměř v polovině první dekády tohoto století, kdy Mark Zuckerberg přišel s Facebookem, Jack Dorsey s „twttrem“ a tým složený ze zaměstnanců PayPalu – Chada Hurleyho, Stevea Chena a právě Jaweda Karima – přišel s YouTubem.
Super Bowl je ve Spojených státech skutečnou senzací. Jeho finále sledují každoročně stovky milionů diváků v přímém přenosu. Pro inzerenty obrovská výzva, jak zkonfiskovat tento čas a vytvořit co nejchytlavější reklamu, pro umělce veliká čest vystoupit na tak významné události. Na finále Super Bowlu v roce 2004 vystoupila Janet Jackson s Justinem Timberlakem, aby si společně střihli skladbu Rock Your Body. Vrcholem tohoto velkolepého vystoupení mělo být působivé stržení Janetina oblečku, jenže ouha.
V tomto okamžiku všechny ty hodiny namáhavého nacvičování jakoby přišly vniveč. S kostýmem vykouklo totiž i celé prso. V přímém přenosu. Ve stovkách státech světa. Timberlake v šoku; Janet v šoku; CBS, zajišťující celý přenos, v šoku a stovky milionů diváků prahnoucí po tom si tohle vystoupení přehrát znova. Kauza dostala obrovský rozměr, měla i vlastní jméno Nipplegate a přinesla Janet Jackson poměrně velkou viralitu (aby pak vzápětí vysvětlila, že šlo o záměr), ale jak přiznal Jawed Karim, byla také hlavní myšlenkou toho, že by na internetu mělo být místo, kam si bude moci každý jednoduše nahrát jakékoli video a poté ho stejně jednoduše bude umět přehrát.
A tak to začalo. Po videu v zoologické zahradě mohl v prosinci téhož roku kdokoli nahrát na server jakékoli video do 60 sekund. Reklama na společnost Nike se přitom stala prvním videem, které dosáhlo 1 milionu zhlédnutí. Po obrovském růstu společnosti ji koupila v listopadu 2006 společnost Google za 1,65 miliardy dolarů (34 miliard korun), Zavrhla tím sice svou vlastní službu Google Video, ale získala obrovské portfolio pravidelných přispěvatelů, kteří tvořili vlastní videa. YouTube se stal řečištěm pro stále profesionálnější obsah.
V říjnu 2008 byl spuštěn v českém jazyce, díky čemuž se otevřel českým tvůrcům. Ti předtím spíše využívali lokální portály jako např. Stream.
YouTube tu byl vždycky pro zábavná videa, jejichž tvůrci měli bezvýhradní svobodu tvořit to, co je zrovna napadlo. Důkazem může být v pořadí sedmé video nahrané na jeho servery uživatelem gp. Kdo je ten muž a co se sakra snažil sdělit, není sice jasné (ale děsí nás to).
O rok později se YouTube naučil videa ve vysokém rozlišení a v roce 2010 byly představeny nové typy reklamního využití, které změnily pohled na tuto službu. Najednou už YouTube přestal být vnímán jako místo pro obrovské množství kočičích videí, databázi epic-failů, několik zastydlých geeků a tvůrců, kteří sice dělají kvalitní obsah, ale jeho tvorbou si (až na výjimky) nemají šanci vydělávat. Stal se z něj komplexní nástroj se sofistikovaným reklamním prostorem, který umožní vydělávat každému, kdo přitáhne pozornost. A nejvíce samozřejmě Googlu.
Mnozí hovoří o největším převratu v historii této videoslužby, mnozí o tom, že služba překonala svoji zlatou éru a všichni se teď budou jen honit za výdělkem. Měli hořkou pravdu?
Trubka jako strůjce celebrit
Snadná dostupnost a obrovská popularita podala pomocnou ruku každému, kdo se chtěl zviditelnit a měl dostatečně dobré nápady. Memů, vlogerů a dalších trendů, které přesahovaly z internetového světa do offlinu. První velkou celebritou byla hyperaktivní Boxxy, která spustila v roce 2008 a 2009 vlnu youtubového šílenství. Měla fanoušky, ale i první ortodoxní internetové hatery. Později vysvětlila, že její vystupování údajně byla jen role. Ještě loni byla na svém kanálu aktivní, ale comeback se jí příliš nevydařil a od léta loňského roku se vytratila z veřejného života.
Mezi lidi, kteří už minimálně podle svých fanoušků „nejsou to, co bývali“ patří i Ray William Johnson. Potom, co v začal ve svém pokojíčku v dubnu 2009 tvořit videa, ve kterých vtipně reagoval na jiná virální videa z uplynulého týdne, se stal jeho pořad =3 velmi rychle populárním a on se po čase přesunul do velkého studia s týmem plným lidí a talentovaných scénáristů, aby se mohl věnovat i svým ostatním projektům. Výsledek? Vtipy začaly být dělány násilně, jedna epizoda se chaoticky rozmělnila do více podepizod za účelem většího počtu zhlédnutí a popularita pokojně klesala. Dnes už někdejší populární hvězda YouTube, zdá se, jako by vyhasla. Poslední díl Equals Three vznikl v květnu 2016 a dnes dosahují Johnsonovy videa jen několik desítek, občas stovek tisíc zhlédnutí.
Známých osobností vygeneroval YouTube za svých třináct let existence nespočet a dodnes s tím pokračuje. Udržet si relevantnost je ale pro mnoho tvůrců oříšek, protože když jeden odejde, další dva jsou hladoví po slávě. Důležitým prvkem k udržení obecenstva je ale bezesporu kvalita. Hovořit o tom může třeba Angry Video Game Nerd, který i přes svou nepříliš vysokou aktivitu v posledních letech má stále aktivní fanouškovskou základnu, která ho podporuje a opěvuje, stejně jako kdysi, když s videi začínal. Je to tím, že i přes monetizaci YouTube se nezměnil, dál připravoval kvalitní obsah a hlavně se nesnažil nijak přizpůsobovat trendům.
Youtuber jako smysl života
„Nepotřebuju se učit, budu youtuber,“ odfrkává nejedno dítě nad učebnicí matematiky, zatímco mu z tabletu hraje video s názvem „PLECHOVKOVÁ CHALLENGE + ZVRACENÍ!“. Vydělávat youtubováním je snadné? No... ani ne. Asi není zapotřebí vzdělání jaderného technika, ale videí nepřesahujících pár stovek zhlédnutí je nejvíce. Agentura ReelSEO zjistila, že 95 % všech zhlédnutí na YouTube získá jen 5 % nejlepších videí, většinou s už zaběhlou komunitou fanoušků.
Nerovnost příjmů místních uživatelů je problémem, který by si měl každý člověk přehodnotit, ještě než se vrhne na dráhu profesionálního influencera. Těm, kterým se do těchto kruhů náhodou podařilo dostat, se žije dobře, takže je jednoduché se zhlédnout v úspěšném youtuberovi. Nejlepší vydělávají měsíčně stovky tisíc korun.
Za 1000 zhlédnutí u jednoho videa si nejlepší američtí tvůrci na reklamě vydělají průměrně 2 dolary. Pokud pravidelně dosahují počty jejich zhlédnutí alespoň k jedno milionu, můžou si přijít na zajímavé výdělky – a to nehledě sponzorské dealy, kterými většina youtuberů oplývá a nebývá jich zrovna málo.
V prostředí českého YouTube jde samozřejmě o menší výdělky, přesto dávají taky poměrně zajímavé sumy. Youtuber House v rozhovoru pro Hospodářské noviny uvedl, že na průměrný český plat stačí na svém kanálu mít dva miliony zhlédnutí za měsíc. O zbytek se opět postarají sponzoři. Někteří čeští youtubeři se v posledních letech stali plátci DPH, což znamená, že jejich výdělky byly větší než milion korun. Např. Teri Blitzen v několika rozhovorech uvedla, že když je influencer šikovný, může si za dva měsíce přijít na stovky tisíc i v tuzemských podmínkách.
Vydělej peníze, rakovino internetu
Kritické hlasy hovoří o nynějším YouTube jako o místu, který podporuje ofenzivnost a plytké křiklounství. Tam, kde kdysi největším rakovinám vládl maximálně hlasitý Annoying Orange, dnes už ani nedokážeme rozlišit, co je vlastně relevantní obsah a co už prachobyčejná rakovina internetu. Skoro by se zdálo, jako by se každý kanál stal místem buď pro pranky, vlogy, letsplaye nebo reakční videa a téměř nezbývá prostor, aby se prosadili autoři se skutečně hodnotným originálním obsahem bez použití výše jmenovaného.
Velké peníze můžou zničit dlouholeté manželství a internetoví geekové se shodují na tom, že zničily i YouTube. U prvního uploadnutého videa, které jsme si ukazovali na začátku článku, napsal uživatel HeyItsRin do diskuze toto: „Dříve to bylo ‚me at the zoo‘, nyní je to ‚VISITING THE ZOO AT 3 AM GONE WRONG!!! (Scary)‘“ Trefným komentářem narážel na příliv clickbaitových názvů, ale i mnohem horší kvalitu videí, mířící za výdělkem víc než kdy dříve. YouTube už není tím místem, co byl před deseti lety. Kvantita mnohonásobně předčila kvalitu.
Hlavní zahraniční tváře stále neopustily své pokojíčky s počítačem a webkamerou (některé však ano a natáčí v obrovských losangeleských studiích), jen se pokojíčky proměnily v pokoje, a webkamery s rozlišením, jejichž čipy sotva zvládaly automatické ostření, nahradily drahé zrcadlovky od sponzorů.
A v tom to vězí: Je komerčnost videoobsahu žádoucím jevem? Chceme se dívat na nablýskané reklamy, které se už dokonce přestaly tvářit jako cokoliv jiného? Asi ano, otázka zní, jak dlouho. Přemrštěné pranky, lži, nucené přešlapování pomyslné hrany vkusu... z YouTube se vytratila nejen originalita, ale i vášeň k tvorbě videí.
Je jednoduché se honit za funkčními koncepty a nápady, co zrovna letí, jednoduše protože přinesou sledovanost. Jenže nepůvodnost, popř. přepjatost videomotivů nemůže vydržet navěky. Musí mít nějaké hranice. Sám YouTube se je očividně teprve začíná rozpoznávat a konat. A v některých případech zasahuje až příliš pozdě.
Vezměme si poslední velkou kauzu s Loganem Paulem. Pro šťastlivce, kteří tohoto tvůrce neznají, jen ve zkratce: Logan Paul je ten typ youtubera, seberealizující se na videích, které odpůrci označují jako rakovina internetu. Třiadvacetiletý Američan točil videa s trendovitě generickým obsahem, které si ale našly obrovskou fanouškovskou základnu. Byl šílený a dělal věci, které děti milovaly.
Jeho obdivovatele však značně rozladilo video, ve kterém navštívil japonský les Aokigahara. Les je nechvalně proslulý tím, že sem chodí místní obyvatelé páchat sebevraždy. Logan překročil zmiňovaný práh korektnosti a natočil oběšeného člověka na kameru. Co se mu v tu dobu, kdy obsah tvořil, honilo hlavou, není známo. Důležité je, že video na začátku letošního roku zveřejnil na svém kanálu a co přišlo pak, patrně sám nečekal. Sklidil ostrou kritiku od svých fanoušků, známých osobností i veřejnosti a video smazal, jenže v tu dobu už bylo nahráno v dalších stovkách duplikací na jiných kanálech i serverech. Paul věděl, že má problém.
Za svou drzost se rázem omluvil, dokonce několik týdnů nezveřejnil žádné video, ale mnoho lidí mu příliš nevěřilo. „Pokud se tak moc honíš za senzací a jsi schopen všeho, nezasloužíš si druhou šanci,“ shodovali se kritici. „Nejhorší je, že jeho fanouškovskou základnu tvoří malé děti, které viděly, jak se jejich idol směje někomu, kdo ukončil svůj život. Spodina společnosti,“ komentovali.
V centrále YouTube se mezitím u kulatého stolu dohadovali, jak s kajícím se Paulem zatočí. Jeho čin odsoudili a ukončili s ním veškeré spolupráce. To by snad mohlo být účinné. Tam, kde peníze problém způsobí, by ho měly umět i zastavit. I tato událost může být jasným ukazatelem nedospělosti a nekonzistentnosti jak autora, tak diváků, kteří nenáročný obsah konzumují. YouTube však musel loňský rok řešit i problém, o kterém se v médiích příliš nehovořilo, ale mohl mít obrovský dopad na vývoj malých dětí.
Nebezpečí jménem YouTube Kids
Bizarní, divná, šokující, plná násilí i náznaků sebevražd. Videa s takovým obsahem byla cílena na malé děti v druhé polovině loňského roku na YouTube Kids. To je podslužba pro děti, kterou chtěl Google oddělit od hlavního videoportálu. Jsou na ní k vidění pohádky Prasátka Pepy, rozbalování čokoládových vajíček a spoustu podobného obsahu. Jenže kdosi tohoto oblíbeného obsahu zneužil a díky chytrému spojení klíčových jmen, youtubových algoritmů a samospouštění dalších videí cílil na malé děti plno šokujícího materiálu.
Dětem se tímto způsobem zobrazil počítačem automaticky poslepovaná videa nevalné kvality s generovanými texty. Pachatelé sázeli na to, že rodiče nekontrolují, co si děti na YouTube pouští. Takto závadný obsah totiž nevypadá na první pohled jako nic špatného. Za zmínku stojí např. jedna epizoda Prasátka Pepy, kdy jde Pepa k zubaři. Všechno se jeví jako normální epizoda, až do chvíle, kdy hlavnímu hrdinovi místo korektní prohlídky vytrhají všechny zuby a pohádku přeruší šokující zvuk dětského kvílení.
Další videa vyobrazovaly oblíbené dětské postavy, jak páchají sebevraždu, nevhodně naznačují sex, znásilnění, krev, nebo třeba Prasátko Pepu, které pojídá jiné prasátko a říká, že jí slaninu.
Američtí psychologové se shodují, že podobný obsah může na děti mít jistý vliv. Zvyšuje např. šanci, že se v budoucnu bude dítě chovat agresivně. Může mít vliv a nemusí, ale je to dostatečný důvod k tomu, aby proti tomu něco YouTube dělal. Automatická kontrola videí v tomto případě jen těžko zabírá, protože video se vizuálně neliší od žádného jiného dětského obsahu, a tak YouTube důrazně apeloval na uživatele, ať takový obsah nahlašují. Na přelomu roku to vypadá, že je od podivného obsahu konečně klid.
Cílem nevkusných videí? Opět zisk. A taky prostá chuť škodit. Může za to YouTube? Možná. Aby totiž maximalizoval příjmy, dal do svého rozhraní automatické přehrávání. To se může někomu jevit v pořádku a v pořádku to nejspíš i je, ale nezabezpečení algoritmů před podobnými útoky je zřejmá chyba, ke které by se takhle velká společnost měla postavit čelem trochu lépe.
Nejdivnější video
Na začátku jsme to slibovali. YouTubové servery v sobě nosí stovky petabajtů videí od všech možných tvůrců, a pokud jsou v současnosti nejvíce rozšířená videa s hraním her Minecraftu nebo různých onlinovek, tak dříve se v těch nejdivnějších částech internetu nacházela videa divnější, než si dokážeme v dnešní době představit.
V dobách, kdy byl internet daleko více anonymní a tím pádem jaksi méně transparentnější, mohli tvůrci daleko snáz kouzlit s aspektem „neznámého“ a tvořit děsivá videa, která mohou působit, jako bychom zrovna nahlíželi pod pokličku např. sériovým vrahům.
Videí na tento způsob je k vidění spoustu, my vybrali možná nepříliš známé, o to víc zajímavé video s názvem „How to make Iced Tea“, tedy „Jak udělat ledový čaj“. Na první pohled obyčejné a naprosto neškodné, že? Ne od tohoto chlápka. Protopod, vlastním jménem Steve Sutton, svých posledních 12 let strávil tichým vlogováním o svém životě. Tento zvláštní člověk s železnou pravidelností popisuje své chvilky v životě, ale dělá to způsobem, který je poměrně těžce stravitelný běžným divákem. Dali byste si od něj „magický elixír snů a někdy nočních můr“?
Nejzvláštnější věcí je, že přispívá na YouTube už zmiňovaných 12 let dodnes a kromě pár videí mají jeho nejnovější kousky jen několik stovek zhlédnutí, přesto si svým podivínským tónem tvoří dál. Má dokonce svůj vlastní e-shop, kde nabízí např. podložku pod myš se svým vlastním obličejem. Podivínů je na YouTube spousta, ale Protopod ve své divnosti vyniká, protože nepotřebuje virálnost, nechce pozornost, je divný svým vlastním způsobem a právě to ho dělá zajímavým. I takový obsah v sobě servery skrývají. Mimochodem, tohle je seznam věcí, které se na nich odehrají za jednu minutu:
2,8 milionu zhlédnutí videí
400 hodin (16,6 dní) nahraných videí
140 tisíc hodin zhlédnutých videí
250 tisíc korun utracených na údržbu
150 tisíc korun vyplacených za reklamy
92 tisíc vyhledávání
Zabralo by asi 1500 let zhlédnout všechna videa, která byla do současnosti nahrána na YouTube. Ale dost už statistik a podivností. Pojďme se podívat na budoucnost. Vypadá to, jakoby tento portál jenom sílil a jeho popularita by byla nekonečná. Nemusí to tak úplně být, dle statistik to dokonce vypadá, že Facebook za tu krátkou chvíli, co na svých stránkách rozjel automatické spouštění videí, dosáhl většího celkového počtu zhlédnutí, než YouTube. To by mohl být důvod, proč by se měl červenobílý server zamyslet.
Blíží se youtubový konec?
Přibývá tvůrců, kterým vadí zmiňovaná nízká kvalita videí. Vymezují se vůči YouTube, vyhrožují, že odejdou, mluví o něm jako o mrtvé platformě, ale zároveň jsou rádi, když jim jejich videa vydělávají peníze. Naše putování tedy zakončíme tam, kde jsme začali. Video zničilo rádio, zničilo televizní vysílání a YouTube si musí dát velký pozor, aby nezničilo i jeho. Koneckonců může vidět, kolik na jeho serverech vzniklo i zaniklo hvězd. Přesto nemůžeme upřít, jak zpočátku malý portál, kam si jeden uživatel nahrál svůj výlet v zoologické zahradě, ovlivnil celý svět.
