Šialenec alebo génius? Umelec si nechal do ruky vsadiť tretie ucho a počas vystúpení necháva svoje nahé telo visieť na hákoch

Hranice mezi genialitou a naprostým šílenstvím bývá často tenčí než ten nejjemnější vlas. Zvlášť pokud se pohybujeme v prostředí umělců a performerů, kteří jsou ochotni pro správné vyznění svého projektu podstoupit opravdu ledacos. Příkladem za všechny může být australský umělec Stelarc. Ten se ve svých performancích zaměřuje na své vlastní tělo rozšířené o široké množství nejrůznějších druhů technologií.

Netradičním a často i poněkud kontroverzním způsobem spojuje umění BioArtu a robotiky. Mezi jeho nejznámější počiny patří například vložení implantátu ve tvaru ucha do vlastní levé paže, vytvoření robotické třetí ruky nebo zavěšování svého nahého těla na háky přímo v galerii. Většinu času se tak umělec sám stává uměleckým dílem.

Dvaasedmdesátiletý Stelarc vystudoval ve své australské domovině umění, technologie a práva. Působil nejen jako osobitý performer hledající hranice lidského těla a jejich následné rozšiřování pomocí robotiky, ale také jako profesor umění a robotiky na univerzitě Carnegie Mellon.

Jeho doménou je umění využívající k utváření děl živé tkáně, organismy a procesy, jinak nazývané jako BioArt. Na rozdíl od ostatních bioartových umělců, kteří ke své práci využívají živé tkáně z rostlin nebo živočichů, využívá Stelarc sám sebe. A nebojí se provádět na svém těle i velmi zásadní chirurgické zákroky.

Jedním z takových projektů byl bezpochyby ten s názvem Ear on arm, tedy ucho na paži. Stelarc měl v plánu nechat si voperovat implantát ve tvaru levého ucha pod kůži na své levé paži. Dlouho se potýkal s problémem nalézt chirurgy, kteří by mu s performancí pomohli. Ovšem našel je a ucho se mu dvou provedených operacích opravdu zanedlouho vyjímalo na ruce. Proč to udělal, ptáte se?

Performer věřil, že s pomocí technologie dokáže své nové třetí ucho funkčně využívat. Ilustračně si to můžeme představit jako nástroj podobný mobilnímu telefonu. Stelarc počítal se zavedením mikrofonu a malého repráčku do ucha. Skrze internetové připojení by tak byl schopný přes ucho na dálku s kýmkoliv komunikovat.

Ucho bylo skutečně nějakou dobu funkční. Ovšem pár týdnů po přidělání mikrofonu se mu do rány dostala infekce a ucho i s jeho komponenty muselo ven. Dodnes se ovšem jedná o jeden z nejznámějších a zároveň nejšílenějších uměleckých bioartových počinů vůbec, nemyslíte?

Stelarc umí zajít i dále. V rámci svých vystoupení se často sám stává předmětem pozornosti. Například v roce 2012 si nechal celé své nahé tělo – od nohou až po paže, zavěsit na šestnáct kovových háků přímo v galerii. Takto visel minimálně 15 minut nad velikou sochou své vlastní ruky s voperovaným uchem, zatímco si jej prohlíželi kolemjdoucí návštěvníci. Ostatně věšení těla na háky je častým motivem jeho jiných vystoupení.

Mezi jeho další projekty patří často tvorba různých kybernetických technologií, které zdokonalují lidské schopnosti. Například už v 70. letech přišel s robotickou rukou, která nebyla pouhým přídavkem k lidskému tělu, ale stala se přímo jeho součástí. 

Podobně jako jeho Muscle machine, která v závislosti na svalové činnosti jedince, který je k ní připojen prováděla pohybové úkony a svým vzhledem o šesti nohách do jisté míry připomínala slavného záporáka z druhého dílu Spidermana Dr. Octopuse. Strašidelné.