Přinášíme tradiční shrnutí těch nejlepších rapových počinů za uplynulý rok.
Stejně jako každý rok, i letos jsme na REFRESHER.cz poctivě mapovali českou rapovou scénu z hlediska vyšlých singlů, videoklipů a různých zlomových momentů, na které ročník 2017 opravdu nebyl skoupý.
Zavzpomínejme hned na začátek roku, kdy tuzemskou scénu zasáhla obrovská újma v podobě smrti člena Milion+, rapera Jackpota, který v lednu spáchal sebevraždu. Velká ztráta nadějného umělce.
Letní období pak bylo ve znamení kontroverzních svárů mezi Hugo Toxxxem a jeho kdysi častým spolupracovníkem Mikem Trafikem, potažmo Vladimirem 518, a následných hromadných odchodů z labelu BiggBoss. Následovala další nepříjemná událost, a to vykradení studia Ty Nikdy, při níž se ale díky vzniklé finanční sbírce ukázalo, jak silnou komunitu český rap doopravdy má.
Rapová scéna se letos v české kotlině zajímavě utvářela, vznikaly skvělé, netradiční spolupráce a také velmi povedená alba, jejichž žebříček nyní přinášíme. Pod každé album jsme přidali track, který nás bavil nejvíc.
Je nasnadě uvést, že se opět jedná o ryze subjektivní shrnutí vyšlých projektů – je to stále jenom hudba a ta na každého působí jinak. Budeme však rádi, pokud nám svůj názor napíšeš do komentářů nebo budeš za oblíbený počin hlasovat v anketě.
10. Piqi Miqi – Yesterday Left Last Night
Rodilý zpěvák a raper z Connecticutu je tu nejen díky tomu, že už v Česku tvoří pár dobrých let, ale i proto, že ačkoliv kombinuje více žánrů, ve všech z nich obstál na plné čáře. No a taky z toho důvodu, že lepší ryze rapové album, než níže uvedená devítka, tady prostě nevyšlo. Piqi Miqi si veškerou tvorbu produkuje sám, sem tam si pozve někoho, aby mu pomohl s jiným nástrojem.
Synťáky z minulého století, funky basové linky a hlas ve všech polohách nás nenechávají ani na minutu stopáže debutového alba klidnými. Yesterday Left Last Night přináší do malého českého rybníčku něco, co je svěží a sexy.
9. Viktor Sheen – Jungler
Mladík, který letos opustil Blakkwood, aby se mohl soustředit na svůj projekt. Tím se nakonec ukázalo být plnohodnotné album Jungler. A světe div se, Sheen je na Junglerovi vcelku fajn. Odvažuje se ke zpívaným hookům, které se povětšinou vydařily, přesvědčivě šije flow pro hlavně trapově založené beaty, a to jak v češtině, tak i ruštině.
To, zda měl odchod z labelu nějaký vliv na kvalitu alba, nemá smysl probírat, ale pokud ano, doufáme, že Viktor zůstane v podobné tvůrčí svobodě. Snad jen vybrat trochu různorodější produkci, ke konci alba nás ničím nepřekvapovala. Album jako celek nás však příjemně překvapilo, a tak si zde zaslouží své místo.
8. Robin Zoot – 0002
Ulítlý Robin, jakého jsme milovali ještě na Social Gang mixtapu, se v jeho říjnovém albu snoubí s trochu umírněnějším, ale zejména všestrannějším a vyspělejším Zootem. Vzniká tak zábavná deska plná vtipných řádek a chytlavých refrénů. To vše za přítomnosti produkcí, které jdou s dobou a zároveň přidávají své neobvyklé prvky. Stejně jako ten stojící za mikrofonem. Sígrovský projev a hrátky s hlasem člena Milion+ nás baví.
7. Ektor – Alfa
Ektor si dal roční pauzu od koncertů a vyrazil na výlet po světě. To, že po svém návratu vydá album, bylo jasné snad všem. A tak ho tu máme. Ektorovi v podstatě není co vytknout.
Dělá si svoji věc, která je technicky na výši, produkce vybírá kvalitní a současného zvuku se bez problémů drží. Pravda, hluboké dojímačky a úvahy nad světovými problémy zde nenajdete, jde striktně o lóve a všechno, co s jejich vlastnictvím souvisí. Ale právě proto lidi Ektora berou – nemusí v textech rozvádět hluboké myšlenky, stačí mu řešit to vlastní, a jelikož to umí řešit tak věrohodně jako málokdo u nás, vůbec nám to nevadí.
6. Haades – Deep Space 9
Kdo je Haades a co je Haadesův deep space? To objevujeme na stejnojmenném albu, které vyšlo v březnu. Ve dvanácti originálních tracích velmi osobitým způsobem popisuje raper rozličné drogové a halucinogenní stavy, prostřednictvím nichž se dovídáme, co všechno si lze prožít při zkušenostech s drogami, gamblerstvím, na dně společnosti, když přitom nikdo nemůže jednu prokletou duši spolehlivě vyslechnout. A hlavně ji pochopit.
Ideálním prostředkem k propojení se s realitou je pro Haadese hudební projev. Celé album funguje jako zádumčivý příběh plný vlastní nejistoty a zkušeností s hranou vlastní psychiky. Náročná deska, přesto výborná.
5. Smack – Terapie
Smackova grimeová kadence rozhodně nechladne a poslední album je velmi přesvědčivým důkazem. Zajímaví hosté, klasické chytlavé bangery, u kterých je záruka, že bude skákat celý klub, ale i osobní zpovědi – to všechno projekt obsahuje. Možná by nebylo špatné, pokud by bylo album zvukově více sladěné, protože u některých tracků je znatelný horší mix a master než u jiných.
Nejsilnějším momentem desky Terapie je pak samotná Terapie. Smack v sobě dlouho držel něco, o čem se na rapovém bulvárním poli šeptalo už nějaký ten pátek a nyní s tím jde se syrovou upřímností ven. A to se cení. Jeho výpověď vysvětluje všechna fakta – na rovinu a odvážně, nebojí se tedy osočit ani rapující legendu Jamese Colea. Track je rozhodně největší zlom ve Smackově tvorbě. Je dospělý a bez jakýchkoli bariér mezi fans a jím samotným.
4. Nik Tendo – GoldKid
Album celé se nesoucí v tandemu raper-producent může narazit na mnoho zádrhelů. Pokud se však spojí Dominik, jež se nebojí po svém vykládat aktuální trendy a stavět na nich spolu s Deckym, který patří mezi nejvíc fresh producenty u nás, nemůže to prostě dopadnout špatně. Člověk, kterému se začalo dostávat pozornosti relativně nedávno (minimálně vzhledem k některým dalším jménům v žebříčku), maká ostošest, nebojí se sem tam experimentovat a hlavně – dělá rap hodný roku 2017.
3. Opak Dissu – Opak Dissu Tape 2
Český rap je jistě raritní v jeho komunitě, která sice drží při sobě, ale častokrát s sebou přináší i různé více či méně obskurní situace. Opak Dissu je zrcadlem právě této bizarnosti. Vesnický chábr ASAP Jarda, každodenní baller Don Chain, přidrzlý jorkšír Young Lvíše, strikcí překypující Blueraykoránthug a kdoví kdo ještě jsou důkazem, že i parodický rap jde dělat netrapně, s velkou dávkou nadhledu, a hlavně hudebně tak dobře, že dokáže uspokojit i náročnějšího rapového posluchače. Opak Dissu Tape 2 je extrémně originální záležitostí jedné pražské grupy, která nemá v České republice obdoby.
2. Řezník – Strangulační Rýha
Když v roce 2005 Řezník vydal svou prvotinu Penetrační chtíč, nikdo v té době netušil, jak se z pár desítek internetových die hard fans rozroste jeho báze do takovýchto rozměrů. Koncerty čítající tisíce lidí, velmi energické pogo a v čele všeho muž, který přes charakteristickou masku plive rýmy tak dlouho, že by už přece podle všeho neměl mít co říct. Strangulační rýha je však čirým opakem. Album je naprosto jiné než ta poslední. Je vlastně jiné než všechno, co v současnosti vychází.
Řezník nesází na trapový sound a jednoduché náměty, ale snaží se po svém reagovat na palčivá témata, kterých by se v podobném stylu rozhodně nikdo jiný takhle dobře nezhostil. Silné, temné desce pak naprosto s přehledem dominuje skladba Dětský rakve. Imaginární palec dolů bychom mohli dát snad jen výběru lehce jednotvárných beatů, které sice fungují dobře, ale pokud by Řezník byl ochoten trochu více experimentovat, vůbec bychom se nezlobili.
1. Logic – Zhora vypadá všechno líp
„Shora vypadá všechno líp, ale pravda je dole,“ dalo by se trefnými slovy shrnout Logicovo nové album, které vyšlo v květnu pod domovským labelem Milion+. Logon už dávno není tlustej ugly gádžo, ani kluk s dlouhými dredy a vlastně ani ten s krátkými. Je potetovaný, nad věcí a jeho skladby už zná kdekdo. Je úspěšný. Někdo by vlastně úplně s klidem mohl poznamenat, že Jakubova cesta na vrchol trvala příliš dlouho, ale přesto mu nejde upřít jeho současný vliv na celou českou scénu a taky to, že jejím tahounem je v současnosti právě on.
Každý track na albu má svoje místo a zahalen mezi řádky poodhaluje divoký život hlavního člena Milion+. V textech lze nalézt všechny atributy současného rapu – peníze, holky, úspěch a samozřejmě zlato, ale i lásku a zklamání z ní, které jako by přispívalo k většímu nadhledu nad mezilidskými vztahy. Jakub do textů přimíchává i svůj specifický styl vypravování, který nelze nalézt v tvorbě žádného jiného rapera. Inspirace atlantskými vzory se nezapře, ale úderné beaty, hra s českým jazykem, experimenty s koncovkami, slovíčkařením a citoslovci dělá z Logicova posledního alba velmi originální počin, který v tuzemském rapu tento rok neměl konkurenci.
