Nedostali jsme čistokrevný horor, ale film, který toho nabízí o hodně více.
V roce 1986 vydal Stephen King knihu, které se dodnes přezdívá bible hororu. A to nejen díky neobvyklému rozsahu (více než tisíc stran), ale také pro její dokonalé vylíčení strachu z pohledu dětí i dospělých. Velmi komplikovaný příběh plný symboliky, hlubších myšlenek a dokonce i vlastního nazírání na stvoření světa, byl od svého počátku skutečnou výzvou pro filmaře. Kniha se bestsellerem stala téměř okamžitě, ale na první filmové zpracování jsme čekali do roku 1990. Šlo o televizní snímek, v němž vynikl zejména Tim Curry jako děsivý klaun Pennywise. Nízký rozpočet a špatně vybraní herci však zapříčinili, že jsme dostali opravdu průměrný kousek, který se navíc v závěru kvůli směšným vizuálním efektům proměnil v tragikomedii. Přesto si dokázal vybudovat status kultovního televizního počinu. A divácké obecenstvo si muselo počkat dalších 27 let (jak symbolické) na plnohodnotné celovečerní zpracování.
Režie se tentokrát ujal Andy Muschietti, který nás před čtyřmi lety vyděsil hororem Mama. O scénář se postarala trojice Cary Fukunaga (Jane Eyre), Chase Palmer (Number 13), David Kajganich (Town Creek) a hudební doprovod zkomponoval skvělý Benjamin Wallfisch (Dunkerque, Hidden Figures). Děj se točí kolem party kamarádů, kteří si přezdívají Losers Club. Jejich přirozeným lídrem je Bill (Jaeden Lieberher), který v napjatých situacích koktá a jehož malý bratříček je už několik měsíců pohřešovaný. Dalším členem klubu je brýlatý Richie, kterého hraje pro fanoušky Stranger Things dobře známý Finn Wolfhard. Nechybí ani tlouštík Ben (Jeremy Ray Taylor), věčně nemocný Eddie (Jack Dylan Grazer), nově přistěhovaný černoch Mike (Chosen Jacobs), žid Stanley (Wyatt Oleff) a jediná dívčí členka party Beverly (Sophia Lillis), která trpí šikanou ze strany spolužaček.
Tato parta výrostků si chce užívat prázdniny, ale stojí proti nim tříčlenná parta šikanujících sígrů v čele s Henrym Bowersem (Nicholas Hamilton). Ti však nejsou jejich největším problémem. Dětem se jednomu po druhém začne zjevovat klaun Pennywise (Bill Skarsgård), který na sebe bere různé podoby a po čase všem začne docházet, že neobvyklý počet pohřešovaných a mrtvých v rámci městečka Derry není jen náhoda, nýbrž důsledek zla, které se skrývá v kanalizaci pod městem. Nezbývá než uprchnout a všechny nechat napospas nebo se číhajícímu zlu postavit.
Říká se, že první dojem je nejdůležitější a filmaři IT si toho byli zřejmě vědomi. Už z úvodní scény může divák nasát atmosféru 80. let a zjistit, že tady se s nikým nebude nikdo mazlit. Hned od začátku jsem cítil, že se zde oddělilo zrno od plev a To nebude horor snažící se diváka jen vylekat na základě tomu uzpůsobené dějové linky. Naopak, snímek pracuje hned s několika tématy a nejedná se o čistokrevný horor. Paradoxně je nejsilnější v momentech, kdy zosobnění zla, klaun Pennywise, není vůbec na scéně. Velká část stopáže je totiž věnována ústřední partě, jejich problémům, první lásce a vzpouře proti rodičům. Dostáváme tak mix coming-of-age dramatu a hororu, což však není vůbec špatná kombinace. Hlavní hrdinové (přestože jich je celkem sedm) vám díky tomu přirostou k srdci, a tak jim nejenže budete po celou dobu fandit, ale navíc budete chtít, aby vám zase bylo 12 a mohli jste s nimi bojovat proti zlu, které jim vzalo jejich blízké.
Nutno podotknout, že lví podíl na všeobecné chvále této adaptace slavného hororu mají právě dětští herci. Fungují skvěle nejen jako parta, ale hlavně také individuálně, což je vzhledem k jejich počtu a porci děje více než úctyhodné. Obzvláště se mi líbil Finn Wolfhard, který doložil svůj talent a Sophia Lillis, která si tím skvěle našlápla kariéru. Nikdo z nich nepůsobil jako páté kolo u vozu a každý sehrál svou důležitou roli v příběhu. Největší pozornost, co se hereckého výkonu týče, však byla samozřejmě směrována na Curryho nástupce v roli klauna Pennywise - Billa Skarsgårda. Ten si ve výsledku neukrojil tolik času ve scénách, kde hovoří, kolik bychom si přáli, ale těch několik momentů stačilo k tomu, abych si k jeho hraní vytvořil skutečný respekt. Je opravdu škoda, že mu tvůrci nedali více času na úkor scén, ve kterých jen straší a útočí na dětské hrdiny.
K jeho postavě mám ještě jednu, tentokrát větší, výtku. Jelikož klaun mnohokrát v průběhu děje mění podobu, bylo jasné, že se neobejdeme bez CGI. To naštěstí nevypadalo tak strašně jako v televizní verzi z roku 1990, ale troufám si říci, že speciálních efektů bylo příliš. Většina vypadala velmi dobře, ale našel bych více scén, které působily nepatřičně a příliš bily do očí. Místo nich mohl Bill Skarsgård dostat více prostoru pro svůj herecký um. Rád bych vás ještě varoval, že pokud na To vyrazíte jako na horor, při kterém se budete klepat jako ratlíci a neustále sebou škubat, sáhnete vedle. Ve filmu je skutečně několik scén, které vás vylekají, ale převážně sází na atmosféru a vizuálně působivé scény. Ono tady na strašení vlastně není moc času. Například nedávno uvedený druhý díl Anabelle vás vyleká daleko více, protože celý film o ničem jiném ani není. V To není čas každou scénu náležitě napínat a postupně vygradovat, takže některé „jump scares“ prostě přijdou dříve, než by to bylo vhodné.
Co však snímku velmi pomáhá k budování atmosféry a gradování scén je skvělá hudba. Benjamin Wallfisch po Dunkerku (na kterém spolupracoval s Hansem Zimmerem) vytáhl další eso z rukávu a dodal jednotlivým scénám zvuk, na kterém bych neměnil nic. Děsivé scény střídají žánrově odlišné scény ze života party kluků a jak se příběh postupně spojuje v jedno, podobně činí i hudební složka. To je v konečném důsledku velmi komplexně propracované dílo, které je silné hned na několika frontách. Nejenže se mu podařilo skvěle namíchat multižánrový koktejl, ale také opatrně poukázat na hlubší myšlenky a přinést neotřelý příběh s nápaditým závěrem, který tu dlouho nebyl. Přesto jsem z kina odcházel s pocitem, že se to dalo natočit lépe. To je bohužel málo invenční ve scénách, které vás mají vyděsit a spokojí se s běžnou rutinou, což je velká škoda. Skarsgård by měl na scéně více hovořit a namotávat postavy svými slovy, než činy. Je mi líto, že tak obrovský potenciál a talent všech za kamerou i před ní nebyl využit stoprocentně. Přesto i přes popsané nedostatky jde o jednu z nejlepších adaptací Kinga a bez ostychu mohu přiznat, že už nyní se těším na druhý díl. 8/10
