Dejiny sexu: Autor Kámasútry sa nikdy s nikým nevyspal, lekári liečili ženskú hystériu umelými penismi a ďalšie zaujímavosti

Lidská sexualita je obřím komplexem nejrůznějších možností, tradic, rituálů, způsobů, tabu a dalších kulturních prvků, které pohledem současného člověka ze západního světa mohou někdy působit třeba poněkud zvláštně nebo nepochopitelně. Stejně jako všechno, i sex si za dlouhá léta lidské existence prošel určitou evolucí a v řadě společenství se odlišné sexuální chování zachovalo dodnes. Pojďme se společně podívat na některé zajímavé kultury a historické momenty, které se svým sexuálním chováním v mnohém odlišovaly od toho, co dnes se svou drahou polovičkou v posteli děláte vy.

Panic, který sepsal nejznámější učebnici milování

O Kámasútře jste už určitě někdy slyšeli. Pověstná „učebnice lásky“ je dodnes jednou z nejprodávanějších knih celosvětově. V knihkupectvích je dnes k dostání v nejrůznějších podobách i jazycích. Původní text však nebyl pouze představitelem sexuálních pozic a poloh. Jeho vznik spadá přibližně do období 5.–6. století n. l. a za jeho zpracováním stojí starověký indický mnich a filozof Mallanága Vátsjájana.

V Indii byla erotika považována za jednu z nejpřednějších vědních disciplín a Kámasútra se tak brzy stala populární příručkou pro bohatou vrstvu obyvatel. S jejím vznikem je spojeno několik faktů, které vás zaručeně překvapí. Přestože tato kniha z největší části opěvovala lidskou sexualitu a milostné vztahy, byla psána poměrně strohým, až pedantským způsobem. V sedmi kapitolách Vátsjájana popsal nejen přes osmdesát poloh milování, ale také důležitost hygieny, společenské chování, recepty pro nápoje lásky a afrodiziaka, péči o domácnost, zásady námluv, manželství, prostitutky nebo důležitost nejen mužské, ale také ženské rozkoše. Na tehdejší dobu se skutečně jednalo o moderně zpracované a rozsáhlé dílo o životě a milování.

Největší ironií osudu však je, že přesto jak konkrétně a do detailu byly jednotlivé poučky o sexu v knize popsány (například i rozdělení mužů a žen podle jejich velikosti pohlaví), Vátsájájana rozhodně nebyl žádným zkušeným milencem, jak by se od autora „učebnice sexu“ mohlo očekávat. Sám se údajně žádného pohlavního styku nikdy s nikým nezúčastnil. Každopádně musíme uznat, že i přesto měl o dané tématice značný přehled a teorii se naučil velmi poctivě.

Prostitutky byly vážené paní

Historie prostituce je nesmírně složitá. Ale pojďme si ve zkratce přiblížit alespoň některé zajímavosti. Říká se, že se jedná o vůbec nejstarší povolání na světě. Nakolik je to pravda, necháme na posouzení jiným. Co je však jisté, toto řemeslo nebylo vždy považováno za něco opovrženíhodného či společensky odtažitého, jak tomu může být v řadě dnešních kultur, včetně té naší. Naopak. V mnoha původních společnostech byla volná láska dokonce považována za posvátnou. Dívky, které se ve velikém oddávaly nevázanému sexu (i za odměnu), byly pokládány za zasvěcené bohům.

Významné postavení měly nevěstky hlavně ve zlatém věku řecké kultury. V Athénách a v Korintu ovládly ženské nevěstince a prostitutky téměř všechny oblasti života. Místa, která sloužila k veřejnému milování, byla zároveň považována za místa klidu a blaha. Z prostituce navíc městům přicházely nemalé daně, ze kterých pak mohl stát financovat armádu nebo výstavbu loďstva. Ženy, které se prodávaly, tedy byly velmi ceněné a vážené. Dokonce natolik, že v případě, kdy chtěla některá z nevěstek opustit athénské hranice, musela si vyžádat speciální povolení a zaručit se, že se zase vrátí zpět. Mimo klasické nevěstince se ve starověku často objevovala také tzv. „pohostinná prostituce“. Muži jednoduše propůjčovali své ženy a dcery drahocenným hostům na důkaz jejich vřelosti a pohostinnosti.

Také středověk byl k prostitujícím ženám poměrně vstřícný. Je zřejmé, že nástup křesťanství sexuální morálku znatelně utáhl. Je tedy zajímavé, že nad nevěstinci držela ochranou ruku jak světská, tak církevní moc. Papežské příjmy byly totiž zvyšovány majiteli nevěstinců. Tzv. „zábavné domy“ sloužily zejména dvěma skupinám zákazníků – vojákům a duchovním. Ti samozřejmě nesměli uzavírat manželství, proto se oddávali rozkoši s konkubínami nebo prostitutkami.

Ludvík IX., se  snažil vytlačit prostitutky z nevěstinců do malého počtu vyhrazených ulic. Odtud vzniká známý termín tzv. „uliček lásky“. Snad největším boom si nevěstince a milostné služby prožily v 19. století, kdy se pomalu, ale jistě začala objevovat bohatá kapitalistická vrstva vlivných mužů a s radostí si užívala tento nejoblíbenější zábavní „průmysl“.

Pozvolné zanikání nevěstinců začalo až v meziválečném období. Moderní společnost hledala diskrétnější způsoby, jak využívat služeb prostitutek a obrátila se spíše na pouliční prostituci nebo hodinové hotely. Na frontách se během první světové války sice začaly objevovat pojízdné nevěstince pro vojáky, ale třeba takové nacistické Německo pak prostitutky a kuplíře záměrně vyhledávalo a posílalo do koncentračních táborů. Hitler byl velikým odpůrcem prostituce. Naopak v Japonsku byl pro vojáky styk se ženou, potažmo prostitutkou, den před bitvou dokonce nařizován. Některé ženy tak čekaly ve frontách před jejich stany, dostávaly pauzy pouze na jídlo a za den musely uspokojit až čtyřicet mužů.

Egyptští zvrhlíci

Starý Egypt je přímo neutuchající studnicí sexuálních rituálů a zajímavostí. Jednalo se o kulturu, pro kterou byla společná velká touha po rozkoši. Nebáli se proto ani styku se zvířaty nebo incestu. Příbuzenské vztahy se tady, stejně jako v mnohých jiných kulturách, prostě moc neřešily. Faraon klidně provdal jednu svou dceru za svého bratra a sám si pak vzal některou jinou svou dceru, se kterou zplodil dítě. Vždyť také samotná Kleopatra byla provdána za svého mladšího bratra.

Pečlivá starost o mrtvá těla pak staré Egypťany vybízela k další zvrácenosti – nekrofilii. Mumifikace byla přirozenou součástí některých vrstev obyvatel. Balzamovači pak za nějaký štědrý úplatek klidně poskytli mrtvé tělo ženy, dívky i muže téměř komukoliv.

Samotné pohřební místnosti pak byly zdobeny takovým způsobem, že by se většina z nás dnes červenala i za ušima. Nástěnné malby zachycovaly kromě klasického milování například masturbaci, anální styk, zoofilii a další. Mimochodem, tušíte, kterou polohu měli Egypťané vůbec nejraději? Dle dochovaných kreseb se pravděpodobně jednalo o polohu vestoje a zezadu.

Předchůdci dild ze dřeva i kostí

V poslední části se pojďme v krátkosti podívat na historii snad nejznámější sexuální pomůcky současnosti – dilda. Někdo mu říká jednoduše „umělý penis“, jiný zase „šidítko“, a pokud je i na baterky, tak vibrátor. Kdy se ale tento nástroj objevil poprvé? Zdá se, že je v podstatě stejně starý jako celé lidstvo. Na některých pravěkých jeskynních malbách se totiž dochovaly kresby, které vibrátor nápadně připomínají. Za vůbec nejstarší šidítko je považován asi dvaceticentimetrový pohlavní úd z mladší doby kamenné, který byl nalezen v jeskyni blízko německého města Ulmu. Jeho stáří se tak odhaduje na 30 000 let. Jestli se však skutečně jednalo o erotickou pomůcku, si netroufám tvrdit.

Pokud se ale podíváme do oblasti Indie, jihovýchodní Asie nebo Řecka někdy kolem roku 2 500 př. n. l., nalezneme už skutečné informace o umělých pyjích vytesaných z mramoru, dřeva, slonoviny nebo kostí. O tom, nakolik bylo zavádění takových materiálů do pochvy příjemné, můžeme dnes naštěstí už jen spekulovat.

Velikým mezníkem v rozvoji sexuální pomůcek pro ženy pak bylo období osvícenství nebo 19. století. Lékaři se v té době velmi zajímali o ženskou nemoc – hysterii. Předpokládali, že její původ mají na svědomí jejich intimní partie a že pro vyléčení jejich hysterických stavů je třeba je nějakým způsobem stimulovat. Odborníci tak začali ženy „tam dole“ masírovat pomocí nástrojů, aby jim trochu ulevili od tolik tíživé nemoci – tedy jejich protivnosti.

V 19. století byl vytvořen první mechanický stimulant pro ženy. Tehdy, stejně jako všechno, fungoval na páru a potřeboval topiče, který obsluhoval kotel. Pro medicínské účely však fungoval docela dobře a na svou dobu byl něčím revolučním. Teprve od 60. let 20. století se naplno rozjela popularita válečků vytvarovaných do tvaru penisu.