Jaké vychytávky v klamání ostatních vymyslely někteří naši vynalézaví zvířecí kolegové?
Mezilidské vztahy jsou často velmi složité. Lžeme si, podvádíme se a oklamat druhého pro některé z nás není vůbec žádný problém. Výjimkou ale nejsou ani vynalézavci z říše zvířat. K tomu, aby v některých situacích vůbec přežili nebo se dokázali spářit, využívají řadu důmyslných prostředků. A jejich vychytralé chování je zkrátka tak propracované, že nás nepřestává překvapovat. Podívejte se na některé malé lháře a jejich dokonalé finty.
Není vejce jako vejce
Životní styl kukaček známe všichni. Jejich chování, alespoň co se kladení vajec a výchovy mláďat týče, patří k případům tzv. hnízdního parazitismu, který se u některých ptačích druhů objevuje. Samička kukačky obecné naklade svá vajíčka do hnízda jiného druhu ptáka a starost o mláďata jí tímto odpadá. Cizí samička v ideálním případě přijme ptáčátko za své. A je až podivuhodné, že nové mamině nepřijde vůbec divné, že je její drobátko často daleko větší než ona sama.
Věděli jste ale, že tito ptačí parazité, kteří přenechávají výchovu mladých na ostatních, přizpůsobují vzhled vajec jejich hostitelům? Například právě kukačka je v tomto ohledu velice schopná. Hostitelská samička dokáže dobře rozeznat její vejce od těch, která do hnízda nepatří a okamžitě je odtud vyhodit. Mimikry vajíček, která vypadají podobně jako ta od jiných druhů ptáků, kam vajíčka kladou (například do hnízd rákosníků), jsou tedy dokonalým řešením. Kukačka zároveň dokáže zařídit, aby se její mládě vylíhlo minimálně o den dříve než jeho falešní sourozenci. Kukaččí vajíčka jsou menší a nespotřebují tolik energie k vylíhnutí. Mládě má tak daleko větší šanci v hnízdě přežít. Vyroste totiž daleko rychleji a velice brzy si uvědomí, že bude nejlepší, když ostatní nevylíhnutá vajíčka nebo malé sourozence vykopne z hnízda. Potravy a maminčiny pozornosti má pak do sytosti.
Nejjednodušší obranou je imitace
V krutém světě plném hrozby z venčí se velice chytře dokázala přizpůsobit také například sojka chocholatá. Tento pták je pravděpodobně tím nejrozšířenějším druhem v Severní Americe. Je poměrně pomalým letcem, a proto může být velice snadnou kořistí některého většího dravce. A co může být jednoduššího, jak se před těmito dravci schovat, než se stát jedním z nich?
Sojka chocholatá se naučila velice dobře imitovat různé druhy jestřábů. Zvuky, které vydává, dokonale napodobují tohoto dravého ptáka a tím i zvyšují jejich šance na bezpečný přehled. Jestřábí napodobování zároveň odhání řadu jiných druhů ptáků od krmítek. Sojky je pak mají všechny jen a jen pro sebe.
O geny se musí pečovat
Některé ptačí samičky, které patří k monogamním druhům, se sem tam spáří i s jiným samečkem, než s tím, kterému se zavázaly. Snaží se tím zajistit co nejlepší možné genetické benefity pro jejich potomstvo. Toto chování se ale samozřejmě nelíbí jejím ptačím manželům. Samci pěvušky modré zanedlouho přišli na to, jak si potvrdit své otcovské nároky. Když přijde ten správný čas, klovou do kloaky samičky, jejího rozmnožovacího orgánu, a tím se jim podaří vyloučit sperma jiných samců, se kterými se samička pářila. Jejich otcovství je pak zaručené a nemusí se strachovat, že vychovávají potomky, které nenesou jejich geny.
Veverky dobře ví, že když chceš něco schovat, nech to na očích
Mezi veverkami je spoustu zlodějíčků, kteří vykrádají pracně naplněné potravinové skrýše. Sami se tak dobře nají, ale vynaloží minimum energie na nasbírání oříšků. Východní šedá veverka ale umí s takovými lumpy dobře zatočit. K tomu, aby je dokonale oklamala, používá několik skvělých manévrů. Předtím, než si oříšek někam zahrabe, okatě předstírá, že jej ukládá na spoustu různých míst. Veverčí banditi tak musejí dlouhou dobu hádat a vyhrabat spoustu falešných děr, než se dostanou k té pravé. A to je většinou přestane bavit ještě dříve, než se tak doopravdy stane.
Někdy chytré veverce stačí, že na jednom místě nahromadí spoustu listí, větviček a hlíny. Tímto dokáže své líné kolegy a kolegyně dokonale zmást a připravit pro ně nemilé překvapení v podobě prázdné skrýše. A chodit věčně do spíže, kde nic k snědku není, by omrzelo přeci každého, ne?
Mořští transvestité
Některé druhy hlavonožců, jako jsou například sépie, mají velice zajímavou schopnost. Samci, kteří se často stávají obětí větších a silnějších samců, dokáží pro svou obranu předstírat, že jsou samička. V prostředí, kde vládne dominantní samec, který si nárokuje právo na samičky, nemají tito drobní jedinci příliš možností se rozmnožovat. Musí tak svého soka nějakým způsobem obelstít. Zatímco dominantní samec hlídá hnízdo a samičku, vnikne dovnitř náš mořský transvestita, který se dokázal pro tyto účely zmenšit a změnit své zbarvení ve více skvrnité tak, aby vypadal jako krásná samička. A zatímco se nikdo nedívá, nenápadně zde oplodní vajíčka.
Některé druhy sépie tuto svou schopnost posunuly ještě na vyšší level. Změnu svého zabarvení dokážou rozdělit tak, aby vypadaly částečně jako samec a částečně jako samice. To se perfektně hodí pro situaci, kdy se sameček dostane mezi samici, které se chce dvořit a samce, který by mu to mohl překazit. Jednoduše jednu polovinu svého těla zahalí pod svou feminní masku a jeho sok mu nemůže ublížit. Samička, která stojí na druhé straně, však před sebou stále vidí potencionálního partnera.
Je zřejmé, že obelstít druhého je ve zvířecí říši často jediným řešením, jak si zachránit holý život. Nebo alespoň partnerský vztah. A je naprosto fascinující, jakými chytrými způsoby se některé druhy dokázaly s tímto aktem vypořádat, nemyslíte?
