Fotograf Tomáš prerušil štúdium a vydal sa do sveta. Vychutnajte si nádherné zábery z Indie, Škótska či Španielska (Rozhovor)

Po kratšej odmlke sme tu opäť s nádielkou snímok od šikovného fotografa. Tentokrát sme si vybrali Tomáša Slavíka, ktorý sa rozhodol na čas odložiť štúdium a vydal sa za cestovateľským dobrodružstvom. Zatiaľ stihol navštíviť "len" pár krajín, no ani zďaleka nekončí. My sme sa rozhodli hneď Tomáša opýtať nejaké tie základné otázky, keďže nemáme často možnosť opýtať sa napríklad na učenie s Dalajlámom. Zvyšok už pochopíte zo samotných snímok, ktorých sme vybrali naozaj neúrekom, no po ich zhliadnutí pochopíte, že jednoducho nebola možnosť niektoré nezaradiť. Takto si môžete aspoň trochu priblížiť, ako asi vyzerá spanie pod holým nebom v panenskej prírode a život s domácimi. 

 

Ahoj, tady Tomáš, je mi 22. Jsem fotograf a povětšinou pobývám v Praze. Minulej rok jsem přerušil studium fotografie na pražské UMPRUM a vydal se vstříc světu. 

 

Cestuju poměrně často už posledních 5 let. Vždycky jsem vyjížděl, ale jen na měsíc a vracel se s pocitem, že teprve začínám chápat a přivykat odlišnostem kultury a zvyků. Takže tentokrát jsem chtěl překonat tuto bariéru, dostat se pod povrch. Zkusit si žít v cizí zemi.

 

Byl jsem 3 měsíce v Indii a 7 měsíců na Novém Zélandu. 

 

Nejvíc se mi líbilo v džunglích jižní Karnataky (náhorní plošina na jihu Indie).

 

 

Nový Dillí a ostatní velkoměsta v Indii nejsou uplně můj šálek kávy. 

 

Je to obrovskej kus země, tisíce kilometrů. V Indii dokáže být všechno hodně intenzivní – teploty, vůně, špína, hluk i ticho.

 

Zajímavý je třeba rozdíl vnímání času a vzdálenosti. Když se ptáš v Indii na cestu. Musíš se zeptat minimalně 5 lidí a pak si to vyprůměrovat. Někdo ti řekne, že je to 3 km a někdo že 10 hodin cesty. Oni to neřeší, jdou a až tam dojdou, tak tam budou. Je to věc, která člověka ze západu dokáže dost vytočit, obzvlášť když se někam musí dostat včas. Po pár týdnech se ale přizpůsobí a zjistí, že podobný plynutí je mnohem přirozenější.

 

O budhismu jsem toho tenkrát ještě moc nevěděl, ale přišla možnost zúčastnit se 3denního učení s Dalajlamou v tamním chrámu. Seděl jsem mezi v mnichy v tradičních róbách, poslouchal a sledoval samotnýho Dalajlamu. To, co se tam odehrávalo, ani nebylo tak o slovech, těma se to těžko popisuje, ale spíš o něčem, co viselo ve vzduchu. Je to jedna z věcí, co nikdy nezapomenu. 

 

 

Neustále mě dostává do nových situací a dává mi možnost setkat se s jedinečnými lidmi. 

 

Při cestování fotím na kinofilm Canon A1 a berevný negativ. Nemám nějaký přímý zdroj inspirace. 

 

Jednoznačně fotka kluků v autobuse, který mě plácají do napřažený ruky. Bylo to na jihu Indie, v oblasti, kam běloši moc nejezdí. Na autobusovým nádraží jsem čekal na odjezd, když vtom kluci z vedlejšího autobusu začali mávat a povykovat. Za minutu mi mávala půlka vedlejšího autobusu. Autobusy byly tak blízko, doslova na dosah, tak jsem nastavil ruku na plácnutí. Za další minutu se můj autobus rozjel. Byl to skvělej a veselej moment, ve kterým se potkaly dva světy. 

 

 

Aktuálně hledám projekty v zahraničí i ČR, které mi dovolí být na cestách a přitom budou podporovat zajímavá nebo přehlížená témata. Láká mě koncept barteru. Jinak samozřejmě jedním promítáním fotek vyprodat Carnegie Hall.

 

Bez deníku ani ránu. 

 

Klid, zvědavost, spokojenost, pohostinnost. 

 

V únoru se chystám na pár týdnů do Maroka. 

 

Cestování nemusí být pro každého, ale pokud jste někdy cítili nutkání někam jet, tak jeďte. Další cesty a příběhy sledujte na Krakenroad FB a instagramu.

 

Ďakujeme za pozornosť a veríme, že bol pre vás tento článok inšpiratívny. Už čoskoro sa vidíme pri ďalšom pokračovaní rozhovorov s mladými cestovateľmi a ja už teraz viem, že sa skutočne je na čo tešiť. Dovidenia!