Někdo jej zná jako tatéra a malíře Davida Čápa, někdo jako videomakera a graffiti umělce daf647. Dnes ti jej představíme z obou stran.
Volnost, možnost seberealizace a komunikace se světem, která nepotřebuje slova. Přístup k umění, který momentálně zastává pražský umělec David Čáp alias daf647, je založen na přirozenosti bytí. Ať už se jedná o malbu, tetování, nebo dříve i videomaking, veškerá inspirace vyšla z pozorování a vnímání okolí.
Vždy je ale za tím i něco víc. Proto si dnes povíme příběh člověka, jenž rád objevuje různé způsoby výtvarného vyjadřování, které může nalézt třeba v pouhé tekoucí vodě nebo odlupující se barvě.
Chtěl tvořit odmala
Touha vyjádřit se, učit se novým technikám a tvořit u něj vznikla už v dětství. „Měl jsem a stále mám velkou potřebu tvořit,“ vysvětluje. „Vždycky mě přitahovalo dělat něco vlastního, něco vytvářet. Něco, za čím si mohu stát. Něco, co bude promlouvat k ostatním. Něco, čím mohu komunikovat s okolím, aniž bych musel mluvit, psát nebo někde stát,“ dodává David.
Vyjádřit se jinak než výtvarně mu není úplně příjemné, což také umocňuje jeho lásku k vizuálnímu umění. Jestli to tak měl i v dětství, jež prožil na Ústecku, si ale úplně nevzpomíná. Důležité pro něj bylo boření uměleckého stereotypu v tom smyslu, že se nevěnuje pouze jedné formě umění. Údajně by to byla nuda.
Proto se ještě na střední škole začal věnovat tetování. „V 16 jsem někde viděl DIY návod, jak si jehlou na šití udělat tetování. Tak jsem objednal barvu a zkusil jsem si něco vytetovat,“ přiznává své koketování s tvorbou na kůži. Jakmile dokončil školu, tak nějak tušil, že umění bude cesta, kterou se bude chtít v dospělém životě vydat. Rozhodl se, že se přihlásí na UMPRUM. Zkoušky nicméně nesložil a nevzali jej.
„Přestěhoval jsem se proto do Prahy a začal pracovat. Na tvorbu jsem měl už méně času, takže jsem se znovu na vysokou školu nehlásil. Občas jsem si ale našel čas na nějakou tvůrčí činnost,“ říká.
David měl hodně blízko k domácí hip hopové kultuře. Dokonce tak blízko, že se jako vizuálně umělecky nadaný mladík věnoval graffiti, odkud vznikl jeho pseudonym daf647. Sám o sobě prý nic neznamená, viděl však podobnost v písmenech a číslech, která se dobře tvořila, a proto si jej zvolil.
YZO EMPIRE
V této hektické době žil v pražském studentském bytě, v němž lze zažít ledasco. Jako kreativec, jehož spolubydlící byl součástí kolektivu 420xYZO, ve kterém tehdy ještě Yzomandias vystupoval jako Logic, přijal nabídku, díky níž začal točit a stříhat videoklipy pro rapové interprety.
„Já v té době zkoušel něco točit spíš jen tak pro sebe, nicméně k nim se ta informace dostala. Tak jsme udělali první video na track Oplatky a sušenky, který se právě odehrává v tom bytě,“ vzpomíná a přidává vtipnou poznámku. „Část záběrů tehdy natáčel Mike Oganesjan alias Mike je Pán. Vůbec jsem nevěděl, kdo to je. Ani vlastně nevím, jak se tam objevil,“ směje se.
Ve společnosti rapperů a producentů, kteří dnes již pod hlavičkou labelu Milion+ tvoří dál, zůstal David několik let. Sám je například autorem legendárního videoklipu Vem si mě od dnes již zesnulého JCKPTa. Životní cesty se jim ale rozešli a umělec se vydal vlastní cestou, za což vděčí tetování.
Tetování na plný úvazek
„Dostalo se to do fáze, kdy jsem se tím mohl živit. A vlastně to dělám doteď. Díky tetování se mi trochu uvolnily ruce a získal jsem i nějaké publikum a odhodlání pro další tvorbu,“ provází nás svou další životní etapou. Jeho styl je opravdu neotřelý a zajímavý, což oku pozorovatele neunikne ani na první pohled.
Možná je to i přístupem. „Tělo vnímám spíš jako něco mezi plátnem a sochou,“ sděluje. „Možná to má blíž k fashion. Jistým způsobem pokládáš 2D plochu na 3D objekt, který je navíc ještě pohyblivý a časem se mění. Všechno jsou to aspekty, které zohledňuji,“ uvádí. Na lidském těle tetuje prakticky kdekoliv, má však svá oblíbená místa.
„Nejlépe se mi tetuje na vnější strany paží a nohou. Nejnáročnější je naopak hrudník či žebra kvůli dýchání a bolesti, kdy se mi člověk pod jehlou hýbe více. Složité je také břicho, kde je většinou hodně kůže, která se musí ručně napínat, což je fyzicky náročnější. Přední strana krku je také složitá,“ vyjmenovává.
Nyní, když je díky tetování finančně zajištěn, se mohl pustit do své původní umělecké lásky – práci na malbách. „Jak jsem říkal, médium obraz/plátno mě přitahovalo už od dětství a v tu dobu nadešel správný čas. Pronajal jsem si proto ateliér a začal znovu malovat,“ říká mladý muž, jemuž už na nic dalšího nezbývá čas.
„Koníčky jsou moje práce, takže nic jiného kromě tetování a malování nedělám. Poslední roky jezdím celkem dost na kole a na výlety po republice za jídlem, ale to nevím, jestli je zajímavé,“ usmívá se.
Umění vybudí tekoucí voda i opravovaná silnice
Inspirace přichází z různých stran. „U tetování to má spojitost s tím, že návrhy tvořím na počítači a spíše než kreslení používám myš a možnosti softwaru, díky kterému mohu dělat pravidelné motivy,“ předesílá. Proto jsou jeho díla plná teček, linek, symetrie i asymetrie. Bez softwaru by prý takové přesnosti dosáhl jen těžko.
Co do činění s jeho výslednými díly však má i jeho charakter. Sám se popisuje jako vcelku soustředěný, ale někdy až moc organizovaný člověk a detailista, jenž úplně neholduje společenskému životu. „Obecně ale platí to, že se snažím hledat inspirace všude. Je to otřepané, ale prostě koukám na věci jinak než běžný člověk,“ upřesňuje.
„Často vídám ve městě či v přírodě různé struktury nebo kresby vytvořené například tekoucí vodou, odlupující se barvou, popraskaným bahnem v louži nebo opakovaně opravovanou silnicí či tekoucím něčím po chodníku,“ vykresluje. Stále hledá nové postupy a další způsoby, jak tvořit.
Obecně to vychází ze dvou pozic. „Buď hledám novou metodu, jak tvořit, a pak se nechávám překvapovat a prozkoumávám, nebo už cíleně tvořím něco podle dříve objeveného postupu a jen to opakuju. Tuším, jaký bude výsledek, ale vždy je to do určité míry překvapení,“ odhaluje své postupy. „To je asi právě to, co mě na tom baví,“ přiznává.
David Čáp je vděčný za to, že se může živit uměním. Bylo však nutné si utřídit hodnoty a učinit rozhodnutí. Ten strach rozhodnutí učinit byl pro něj největší překážkou k překonání, aby se mohl stát umělcem na plný úvazek.
„Byl to strach z toho jít do toho naplno a víc se tomu věnovat za cenu nejistoty. Strach z toho, ze se nebudu živit ‚normální prací‘,“ přiznává. Risk se však vyplatil a nyní je možné se na jeho díla chodit dívat nebo se jím nechat potetovat. Vernisáž však, bohužel, nechystá.
„Aktuálně neplánuji nic. Ale rád vás přivítám u mě v ateliéru nebo si můžete domluvit prohlídku v privátních prostorech v Praze 7,“ loučí se David.
