Australští policisté se měli podle jejich kolegy chovat k obětem sexualizovaného a domácího násilí odmítavě. Oběti prý uráželi a tvrdili, že si „zaslouží být znásilněny“.
Australská policie řeší závažný problém. Tamní policisté se měli k obětem sexualizovaného a domácího násilí chovat odmítavě a měli je urážet, na což upozornil jeden z jejich kolegů. Policisté měli znásilnění popisovat jako „překvapivý sex“ a o některých obětech měli říkat, že si „zaslouží být znásilněny“. Jejich chování se nyní prověřuje, informuje The Guardian.
Policisté z Queenslandu se podle jednoho z jejich kolegů měli chovat k obětem domácího a sexualizovaného násilí velmi odmítavě a častokrát je měli i urážet. Strážník, který na jejich chování upozornil a stanul před vyšetřovací komisí, se při popisování incidentů rozplakal.
Své kolegy prý slyšel, jak uráží oběti znásilnění, tvrdí o nich, že „jsou příliš ošklivé na to, aby byly znásilněny“, nebo naopak vtipkují, že se jednalo pouze o „překvapivý sex“ a oběti si „zaslouží být znásilněny“. Policisté měli domácí násilí považovat za předehru a o obětech měli mluvit jako o „zasr*ných dě**ách“ či k jejich popisu měli užívat jiné extrémně hanlivé výrazy.
Některé oběti, které chtěly násilí nahlásit, měly být údajně dokonce odmítnuty hned na přepážkách s tím, že „incident měly hlásit hned“. „Často jsem pozoroval, jak kolegové obětem říkají, že měly znásilnění hlásit hned, že teď už s tím nemůžeme nic dělat,“ vypověděl policista.
„Potřebujeme spolupracovat se službami pro oběti domácího násilí, aby se oběti cítily bezpečně (...), aby nemusely předstupovat před policejní stanici, kde nebudou vyslechnuty nebo brány vážně,“ dodal policista.
Případ nyní bude prozkoumán komisí, a pokud se ukáže, že někteří policisté opravdu při výkonu práce pochybili, ponesou za to následky.
Ve vyšetřování sexualizovaného a domácího násilí mohou občas pochybit i čeští policisté. Podle Amnesty International se znásilnění rozhodne ročně nahlásit pouze 600 obětí, přitom se reálné počty případů odhadují až na 12 000. Důvodem je právě nízká podpora obětí, zlehčování dané problematiky či sekundární viktimizace obětí znásilnění.
