Podoba vysvědčení prošla během let mnohými změnami.
Ve čtvrtek končí školní rok a žáci a žákyně přebírají vysvědčení. To nemělo vždy takovou podobu, v jaké ho známe dnes. První vysvědčení se rozdávalo před téměř 250 lety. A zatímco současná klasifikace má pět známek, v historii jich existovalo dokonce šest, sedm nebo osm.
První vysvědčení bez známek
Začátky rozdávání vysvědčení se datují k roku 1774, kdy Marie Terezie vydala Všeobecný školní řád. Jeho podoba se ale velmi lišila. Žáci nedostávali vysvědčení každé pololetí a na konci školního roku, ale jen jednou, na samém konci šestileté školní docházky, když jim bylo dvanáct let.
Podle Jany Bartošové z Pedagogického muzea Jana Amose Komenského v Praze je na podobě prvních vysvědčení patrné, že ho žáci dostávali i později po odchodu ze školy, například když ho potřebovali. „Žáci, když v těch dvanácti letech opustili školu, tak se během učení ještě účastnili nedělních opakovacích hodin. Vysvědčení tedy vlastně nedostali ani tehdy, když ze školy odcházeli, ale ve chvíli, kdy už se učili a ukončili i ty opakovací hodiny,“ popsala pro Český rozhlas. Takové vysvědčení navíc neobsahovalo známky, bylo pouze slovní.
O průběžných výsledcích v té době informovaly takzvané školní zprávy, které se od roku 1870 vydávaly každé čtvrtletí. Od 19. až do začátku 20. století pak existovaly tři typy vysvědčení:
- Vysvědčení propouštěcí – to dostaly děti, které dovršily věk školou povinný a potřebné znalosti z náboženství, čtení, psaní a počítání; předměty už byly klasifikovány.
- Vysvědčení na odchodnou – pro žáky, kteří dosáhli věku, kdy mohli opustit školu, ale nenabyli ještě potřebných vědomostí.
- Vysvědčení frekventační – pro žáky, kteří přecházeli na střední školu.
Změny v klasifikaci
Klasifikační stupnici školám nařizovalo Politické zřízení školské z roku 1805. Docházka se hodnotila na stupnici velmi pilná, pilná nebo řídká. Samotný prospěch pak měl škálu velmi dobrý, dobrý, prostřední a slabý. Klasifikovalo se také chování.
Po roce 1850 mělo podle Bartošové vysvědčení podobu, jakou víceméně známe dnes. „Po roce 1850 se tady ta první třída s vyznamenáním používala již jenom jako celkové hodnocení vysvědčení, odpovídalo to tomu dnešnímu prospěl s vyznamenáním, prospěl, neprospěl. Názvy těch známek pak byly podobné těm dnešním, akorát že jich bylo více, bylo jich v té době dokonce osm,“ vysvětluje. Pro gymnázia navíc v letech 1866 až 1886 platila sedmistupňová klasifikace.
Pětistupňová klasifikace, jak ji známe dnes, se zavedla ke konci 19. století. Nezůstala ale dlouho. Znovu se změnila během nacistické okupace v době protektorátu, kdy bylo známek šest. Po druhé světové válce se školství vrátilo k pěti známkám, které máme dodnes.
