Zápasník organizácie OKTAGON MMA Thomas Narmo má za sebou veľmi pútavý príbeh. Sníval o kariére v hokeji, ale po ťažkom zranení stratil zmysel života. Našiel ho však opäť v bojových športoch.
„Každé ráno jsem brečel a byl jsem na tom opravdu hodně špatně. Nenáviděl jsem život, hlavu jsem měl plnou temných myšlenek a hodně jsem pil.“ Takto Thomas Narmo pro Refresher popisuje těžké chvíle svého života, kdy kvůli vážnému zranění přišel o profesionální kariéru v hokeji. Dřív si myslel, že hokej bude hrát celý život, osud tomu chtěl ale jinak. Po těžkém zranění měl dokonce strach, že už nebude chodit.
Ve 20 letech moje kariéra v hokeji skončila a byl jsem naprosto ztracený. Neměl jsem nic, žádnou školu. O všechno, co jsem hokeji obětoval, jsem přišel. Vůbec jsem nevěděl, co s mým životem bude dál.
Nový smysl života dle svých slov nakonec našel v bojových sportech. Bylo to ale tak trochu náhodou. Při rehabilitaci totiž vešel do špatných dveří, což mu však nakonec změnilo celý život. A už po týdnu trénování měl svůj první zápas.
V rozsáhlém rozhovoru si s námi norský MMA zápasník s přezdívkou „The Last Viking“ (Poslední Viking) popovídal nejen o temném období, kdy ztratil úplně všechno, ale také o své herecké kariéře a natáčení seriálu pro Netflix, o práci v psychiatrické nemocnici a v neposlední řadě o tom, proč má účet na OnlyFans a co s ním zamýšlí.
Thomase Narma nejblíže uvidíš bojovat na očekávaném turnaji OKTAGON 32 v Ostravě v sobotu 9.4.2022, kde se utká v bývalý UFC bojovníkem Jeremym Kimballem. Celý turnaj můžeš sledovat živě na platformě Oktagon.tv.
Pracuji v psychiatrické nemocnici. Psychoanalyzuji lidi, kteří sem přichází. (...) Při práci se setkávám s jedněmi z nejnebezpečnějších lidí v Norsku. (...) Často sedím sám v místnosti s někým, kdo zrovna někoho zabil. Je to velmi zvláštní pocit. Člověk naproti mně totiž zrovna někoho zavraždil a teď mluví se mnou.
Refresher ti přináší rozhovory se zajímavými osobnostmi ze světa bojových sportů, reportáže či profily bojovníků. Pokud chceš tuto práci podpořit a získat přístup k exkluzivnímu obsahu, přidej se do našeho Refresher+ klubu.
Češi a Slováci tě znají z bojování v organizaci OKTAGON MMA, neznáme ale tak dobře tvůj příběh. Jak jsi začal s MMA? Dočetl jsem se, že to bylo kvůli vážnému zranění z hokeje.V Norsku jsem hrál hokej, byl jsem i součástí národního týmu. Pak jsem se kvůli hokeji přestěhoval do Finska, kde je hokej, stejně jako v České republice, opravdu velký sport. Pro Finsko je to sport číslo jedna. Byl jsem profesionálním hráčem a myslel jsem si, že po zbytek života budu hrát hokej. Žádné plány dělat MMA jsem tehdy neměl. Pak ale přišlo vážné zranění.
Dostal jsem zásah zezadu do zad a poškodilo mi to nerv, který sahá až dolů do levé nohy. Mám tam dodnes velkou jizvu. V tu chvíli jsem levou nohu vůbec necítil a myslel jsem si, že už nikdy nebudu chodit. Měl jsem operaci a dlouhé období rehabilitace.
Ztratil jsem motivaci v hokeji pokračovat. Dal jsem tomu sportu všechno, ale uběhly dva roky a pořád jsem se nemohl vrátit na led, protože to bylo příliš bolestivé.
Každé ráno jsem brečel a byl jsem na tom opravdu hodně špatně. Nenáviděl jsem život, hlavu jsem měl plnou temných myšlenek a hodně jsem pil. Ve 20 letech moje kariéra v hokeji skončila a byl jsem naprosto ztracený. Neměl jsem nic, žádnou školu. O všechno, co jsem hokeji obětoval, jsem přišel. Vůbec jsem nevěděl, co bude s mým životem dál.
Jeden z mých fyzioterapeutů, který mi pomáhal v rehabilitaci, mi pak řekl, že se můj stav pomalu lepší a mohl bych zkusit trochu zápasení (submission wrestling). Bylo to něco jiného než nudné rehabilitační cviky a mohl jsem si tak posílit střed těla. Napsal mi tedy adresu, kam mám přijít, a řekl mi, ať to vyzkouším a třeba se mi to zalíbí.
Poslechl jsem ho, přišel jsem na místo a viděl jsem tam tři místnosti, tak jsem vešel do prvních dveří. Řekl jsem, že jsem tam nový a trenér se mě zeptal, jestli mám nějaké vybavení. Já podiveně řekl, že ne, a on mi hodil boxerské rukavice a chrániče holeně. Neměl jsem vůbec ponětí, co to submission wrestling je, tak jsem si to nasadil a šel jsem trénovat.
Během tréninku jsme si pak šel napustit vodu a potkal jsem svého fyzioterapeuta, který se na mě dívá a říká: „Ty jsi tady? Já myslel, že jsi nepřišel.“ A já říkám, že jsem dorazil a už trénuju tady v té místnosti. A on mi odpovídá: „Tam je ale thajský box.“ (smích) Tak jsem řekl, že to nevadí, že mě to baví. A za týden jsem měl svůj první zápas.
Mohl bych se živit jen bojováním a Instagramem. Nemám sice nějaký závratné číslo sledujících, ale i tak tam vydělávám dost peněz.
To je extrémně brzo.Původně jsem se šel jen dívat na zápasy, ale nějaký bojovník nedorazil, tak se mě trenér zeptal, jestli chci jít bojovat. Myslel jsem, že si dělá legraci, tak říká, že klidně. Až pak jsem pochopil, že to myslí vážně (smích).
První kolo jsem vyhrál, ale jelikož jsem trénoval jen týden a neměl jsem fyzičku, tak mi došly síly a ve třetím kole jsem dostal KO (smích). I přesto to ale byla velká zábava. Bylo to něco, co jsem potřeboval. Předtím jsem všechno ztratil, ale najednou jsem našel něco, co mě dělalo šťastným.
Ten zápas v thajském boxu mě naučil, že už nikdy nechci být z formy. Ať se děje cokoliv, musím být připravený na celá tři kola. Měsíc po tomto zápase jsem pak už měl i první zápas v MMA. Takhle to všechno začalo. Vrátilo mi to zpátky smysl života.
Někteří bojovníci v OKTAGONu kromě zápasení také pracují. Platí to i u tebe?Mohl bych se živit jen bojováním a Instagramem. Nemám sice nějaké závratné číslo sledujících, ale i tak tam vydělávám dost peněz. Můj Instagram má přibližně 13 tisíc sledujících, ale když přidám jedno story, tak si ho prohlédne 10 tisíc lidí. Dosah je tedy poměrně dobrý v poměru s počtem sledujících. Díky tomu na Instagramu vydělávám docela slušné peníze.
Kromě toho ale pracuji i v psychiatrické nemocnici. Psychoanalyzuji lidi, kteří sem přichází. Při této práci se setkávám s jedněmi z nejnebezpečnějších lidí v Norsku. Například pokud jsi zrovna někoho zabil, například na ulici, svoji ženu nebo kohokoliv jiného, tak potom, co tě zatkne policie, přivezou tě k nám.
Musíme totiž posoudit, zda je dotyčný člověk psychicky nemocný, zda má schizofrenii a podobně. Pokud by měl mentální poruchu, v Norsku by nešel do vězení, ale do speciálního léčebného zařízení. Často proto sedím sám v místnosti s někým, kdo zrovna někoho zabil. Je to velmi zvláštní pocit. Člověk naproti mně totiž zrovna někoho zavraždil a teď mluví se mnou.
To je velmi zajímavá práce. Asi se takto dozvídáš spoustu šílených příběhů.Když někomu vyprávím věci, které jsem se při práci dozvěděl, tak mi nevěří. Myslí si, že jsem si to musel vymyslet. Ale jsou to skutečné příběhy, které se tam dozvídám.
Dneska už ale nepracuju tak moc jako dřív a můžu si zvolit, kdy do práce přijdu. Pracuju víc spíše v období, kdy nemám tolik tréninků nebo jsem zraněný a mám více času. Pro každého z nás, kdo tam pracuje, je tato práce velmi psychicky namáhavá.
A můžeš zmínit jeden dva příběhy, které ses tam dozvěděl?
Na záznam ne, bylo to to nelegální (smích).
Na turnaji OKTAGON 32 se utkáš s Jeremym Kimballem. Jak se na to těšíš a kde jsi strávil přípravu? Kimball bojoval i v UFC, považuješ ho za svou největší výzvu?Hrozně se na to těším. Cítím se skvěle a jsem rád, že můžu znovu zápasit před českým a slovenským publikem. Jsou to skvělí fanoušci. Mám radost, že se tentokrát představím i ve velké hale a proti těžkému soupeři.
Přípravu jsme strávil v Norsku jako obvykle. Jak jsi zmínil, soupeř zápasil i v UFC, takže bude hodně zkušený a pro mě to bude velká zkouška. Bude to velká bitva a doufám, že si tuto show fanoušci pořádně užijí.
Když jsi v Česku bojoval naposledy, měl jsi tu hodně fanoušků i přesto, že to byl tvůj první zápas v OKTAGONu. Překvapilo tě to? Ano, byl jsem z toho hodně překvapený. Když jsem byl v nákupním centru, lidé za mnou chodili pro fotky a podpisy, ale přitom jsem tu byl poprvé, takže to mě trochu zaskočilo (smích).
Je to ale úžasné. Bez fanoušků by tento sport ale nebyl tam, kde je. Bez nich by si nikdo nekupoval lístky na zápasy, takže věrní fanoušci nebo fanoušci obecně jsou pro bojovníky nesmírně důležití.
Díky nim dostávám zaplaceno a můžu dělat to, co mám rád, takže jsem velice vděčný za to, že jsou ke mně tak milí a přátelští. Snažím se k nim proto chovat stejně, aby byli šťastní a spokojení.
Když jsi šel do klece, hodně lidí pobavila tvá nástupová písnička Call Me Maybe. Proč sis ji vybral?
Začalo to tak, že jeden z bojovníků OKTAGONu byl před jedním z turnajů pozitivně testovaný na covid-19. Když jsem to uviděl, natočil jsem na sociální sítě video s touto písničkou, aby mi promotéři zavolali, protože jsem očkovaný a můžu přijet (smích). Asi i díky tomu se o mě fanoušci dozvěděli, takže mi přišlo vhodné tu písničku použít i při nástupu do klece.
A budeš ji mít znovu? Necháš si ji?
To se lidé dozví až v Ostravě (smích).
Dokud můžu dělat to, co mě baví, tak být šampionem pro mě není tak důležité. Mít pás je sice skvělé, ale pro mě je podstatnější se ráno probouzet s dobrým pocitem ze sebe samotného.
Jaké jsou teď tvé cíle v OKTAGONu? Těžká váha je momentálně bez šampiona, myslíš, že po pár zápasech by ses k této šanci mohl probojovat?Dokud můžu dělat to, co mě baví, tak být šampionem pro mě není tak důležité. Mít pás je sice skvělé, ale pro mě je podstatnější se ráno probouzet s dobrým pocitem ze sebe samotného. Pokud by promotéři a fanoušci chtěli, abych byl v budoucnosti vyzývatelem o pás, tak budu samozřejmě poctěn, ale v tuto chvíli na to vůbec nemyslím. Snažím se jen užívat si život, to je pro mě tím nejdůležitějším.
Když jsi s bojovými sporty začínal, měl jsi i nějaké idoly nebo oblíbené zápasníky?Úplně první MMA zápas jsem viděl v době, kdy jsem hrál hokej. Byl to první zápas Jona Jonese proti Alexanderu Gustafssonovi. Ten se mi zapsal do paměti a Jon Jones byl od té doby mým oblíbeným bojovníkem. Potom jsem začal sledovat další UFC turnaje a dalším mým oblíbencem se stal Chuck Liddell. Takže tyto dva mám nejradši.
V MMA máš přezdívku „Poslední Viking“. Proč sis ji vybral? Je to kvůli tomu, odkud pocházíš?
Já si ji nevybral. Velká spousta skandinávských bojovníků si dává přezdívku „Viking“ a říkal si tak i jeden bojovník, který bojoval i v organizacích PRIDE i UFC a trénoval se mnou ve stejném gymu. Nechtěl jsem si tak proto říkat i já, protože on byl „Viking“.
Potom jsem ale byl na zápase v Londýně a nějaký reportér na mě zakřičel: „Hej, Vikingu.“ Já u řekl, že „Vikingů“ už je tady dost a já si tak říkat nebudu. A od odpovídá: „Tak ty budeš Poslední Viking.“ (smích) To se mi líbilo, tak jsem s tím souhlasil.
Na konci května začínám natáčet nový vikinský film, ve kterém budu mít jednu z hlavní rolí. To pro mě bude nová zkušenost. Jsem moc rád, že můžu být tak velkou součástí tohoto projektu.
Na Instagramu jsem viděl fotky, kde nosíš OnlyFans tričko. Je to jen jako vtip, nebo máš opravdu OnlyFans účet?Účet na OnlyFans mám, ale jen ze srandy, nic tam nepřidávám (smích).
A nemáš to ani v plánu?Některé ženské bojovnice díky OnlyFans vydělávají hodně peněz, když o to teda bude zájem, začnu něco přidávat i já, proč ne. Asi bych to měl zkusit (smích).
Kromě toho, že jsi bojovník, tak jsi i herec. Můžeš prozradit, kde jsi hrál a co dalšího máš v plánu?Moje úplně první zkušenost s herectvím byla v norské show, která je podobná jako American Gladiators. Běžní lidé tam soutěží, lezou po stěnách a podobně, a „gladiátoři“ se je snaží chytit. To bylo moje úplně první hraní, byl jsem tam několik dílů a byla to zábava.
Potom jsem hrál v několik krátkých klipech pro dětskou televizi a později jsem dostal nabídku na show od Netflixu Ragnarok. Byla to menší role, moje postava měla být v seriálu za tvrďáka, ale i tak jsem za to rád, měl jsem totiž smlouvu s Netflixem. Dál jsem potom hrál v různých reklamách s vikinskou tématikou.
Na konci května začínám natáčet nový vikinský film, ve kterém budu mít jednu z hlavní rolí. To pro mě bude nová zkušenost. Jsem moc rád, že můžu být tak velkou součástí tohoto projektu.
Je to snímek o vzniku Norského království. Předtím se Norsko skládalo z několika menších království – například na západě bylo jedno království, na jihu další a tak dále. Zjednodušeně řečeno, jeden král potom zabil ty ostatní a řekl, že odteď vládne celé zemi on (smích).
Můžeš prozradit název filmu a kdy vyjde?Vyjít by měl v roce 2023 nebo 2024. Je to norský film, název by se dal přeložit jako „Vznik království“.
Fanoušci jsou to nejcennější, co máme, takže se jim budu věnovat.
Děkujeme za rozhovor. Je něco, co bys chtěl říct fanouškům, kteří tě přijdou podpořit na zápas?Chtěl bych poděkovat všem, kteří mi píšou a fandí mi. Snažím se všem odpovědět, ale někdy to nestíhám. Omlouvám se proto, pokud jsem vám zatím neodpověděl. Všichni, kteří budou chtít fotku nebo podpis na turnaji v Ostravě, můžou přijít, budu tam pro vás a nikoho neodmítnu. Fanoušci jsou to nejcennější, co máme, takže se jim budu věnovat.
A jak oslavíš případnou výhru? Pořádným jídlem?Pravděpodobně vypiju spoustu piva (smích).
Už jsi vyzkoušel české pivo?
Vyzkoušel a moc mi chutná. Můj bratranec žije v Praze a v České republice jsem už byl asi desetkrát. V Norsku mám malého syna a nebýt jeho, tak bych se do České republiky možná natrvalo přestěhoval, protože vaši zemi vážně miluju.
