S Aiko o pocitech, které se snaží předat svým fanouškům, životě v Londýně i genderové nerovnosti, která panuje v hudební branži.
Aiko se hudbě věnuje již od dětství a v roce 2015 se pak přihlásila do soutěže SuperStar, což sice označuje za pěkný a intenzivní zážitek, ale podruhé by do toho už nešla. Mladá zpěvačka nyní žije v Londýně, koncertuje po celém světě a před nedávnem se dokonce její fotka objevila v rámci kampaně Equal na newyorském Times Square. Jaké pocity se Aiko snaží předat svým posluchačům? Setkává se s genderovou nerovností v hudební branži? A co považuje za svůj doposud největší úspěch?
Ty ses do povědomí mnoha lidí dostala už v roce 2015, kdy ses zúčastnila pěvecké soutěže SuperStar. Tenkrát jsi moc daleko nedošla, nemýlím se?
Přesně tak, dostala jsem se jen do semifinále.
Nyní už koncertuješ po celém světě a dovolím si tvrdit, že se těšíš větší slávě než mnozí finalisté. Jak se na soutěž SuperStar díváš dnes? Přihlásila by ses do ní znovu?
Teď už bych se do SuperStar nepřihlásila. Tenkrát to byla moje první hudební zkušenost, což byl sice pěkný a intenzivní začátek, ale dnes už to vidím jinak, a navíc mám pocit, že v soutěži není tolik prostoru pro autorskou tvorbu a je to spíše taková show. Kdybych se nyní měla do něčeho hlásit, tak to bude Eurovize.
Jak dlouho už se věnuješ zpěvu? Chodila jsi na konzervatoř?
Zpěv miluji již od malička a když mi bylo nějakých 12 či 13 let, tak jsem začala chodit na hodiny zpěvu, ale konzervatoř jsem nikdy nestudovala.
Jak bys popsala hudební žánr, kterému se věnuješ?
Řekla bych, že je to indie-pop či alternativní pop.
Co se týče inspirace, tak tu poslední dobou čerpám hlavně z pocitů. V písních se snažím popsat něco, co v člověku vyvolá nějaké pocity, které si každý může interpretovat podle sebe
Odkud čerpáš inspiraci pro svoji hudbu? Máš nějaký vzor či idol?
Idoly a vzory úplně nemám, ale ano, existují umělci, které moc ráda poslouchám, které oceňuji, ale neřekla bych, že se snažím být jako oni. Mám moc ráda Auroru, Jungle nebo Florence and the Machine. Co se týče inspirace, tak tu poslední dobou čerpám hlavně z pocitů. V písních se snažím popsat něco, co v člověku vyvolá nějaké pocity, které si každý může interpretovat podle sebe.
Samey: Anarchia nie je o pálení vlajok a rozbíjaní výkladov (Rozhovor)
16. septembra 2021, 14:30
Takže pocit je to, co se snažíš předat svým fanouškům?
Ano, pocit či zážitek.
Od roku 2018, kdy jsem začala tvořit vlastní hudbu, až do roku 2020, to byla spíše melancholie a smutek, ale v posledním roce a půl mám asi větší radost ze života a tvořím převážně rychlejší věci
Převažuje smutný a melancholický pocit, nebo naopak radostný?
Záleží, na kterou část mojí tvorby se budeme dívat (smích). Od roku 2018, kdy jsem začala tvořit vlastní hudbu, až do roku 2020, to byla spíše melancholie a smutek, ale v posledním roce a půl mám asi větší radost ze života a tvořím převážně rychlejší věci. Baví mě to více, a i od lidí cítím větší zpětnou vazbu, na koncertech vidím, že to lidi baví a je to super.
