Valentina Těreškovová připsala do vesmírných dějin důležitou kapitolu.
Valentina Těreškovová byla první ženou ve vesmíru. Zemi obkroužila v roce 1963 na palubě Vostoku VI celkem osmačtyřicetkrát. Ve vesmíru strávila téměř tři dny a dokázala tak, že i ženy jsou schopné zvládat náročné podmínky ve vesmíru. Později cestovala po celém světě a podporovala sovětský rozvoj vědy a feministická hnutí. Ale pojďme si přiblížit její životní cestu od samotného začátku.
Valentina Vladimirovna Těreškovová se narodila 6. března (marec) 1937 ve vesnici Bolšoje Maslennikovo v Jaroslavské oblasti v Rusuku. Její otec, Vladimir Těreško, byl traktorista. Byl zabit během druhé světové války, když byly Valentině teprve dva roky. Její matka Elena Fjodorovna Těreškovová pracovala v přádelně bavlny. Sama vychovávala Valentinu, jejího bratra Vladimira a sestru Ludmilu v neustálém nedostatku peněz a potravin. Valentina většinu času pomáhala matce doma a nastoupila tak do školy až v devíti letech. Později se přestěhovala do babiččina domu poblíž Jaroslavle, kde začala pracovat v roce 1954 jako učeň v továrně na pneumatiky. V roce 1955 nastoupila s matkou a sestrou k tkalcovskému stavu v přádelně bavlny. Mezitím se přihlásila ke korespondenčnímu kurzu a vystudovala tak technickou školu lehkého průmyslu. Jako horlivá komunistka pak nastoupila do komsomolu (svaz mladých komunistů) a brzy vstoupila do strany.
V roce 1959 se stala členem aeroklubu v Jaroslavli a brzy se vypracovala ve zručnou parašutistku. Inspirována letem Jurije Gagarina (1934-1968), prvního člověka ve vesmíru, podala přihlášku do sovětského vesmírného programu. A přestože neměla žádné zkušenosti jako pilotka, počet 126 úspěšných parašutistických seskoků ji v roce 1961 zaručil post ruské kosmonautky. V té době totiž lidé z ruského vesmírného programu hledali kandidáty se zkušenostmi s parašutismem, neboť kosmonauti museli v té době vyskočit z návratových modulů poté, co se vrátili do zemské atmosféry.
Režim toužící po dalším vesmírném poprvé dal rozkazy a vznikl plán na vyslání první ženy do vesmíru. Bylo vybráno pět kandidátek a Těreškovová pečlivě trénovala 18 měsíců, než byla vybrána jako pilotka Vostoku VI. K jejímu výběru přispěla zejména skutečnost, že patřila mezi ideální vzor propagandy - pocházela z obyčejné dělnické rodiny a její odpověď na otázku jaký je smysl života, zněla: „Chci sloužit Komsomolu a rodné Komunistické straně.“ Krom toho přispívala skutečnost, že byla ze všech kandidátek nejhezčí. Všechny kandidátky podstoupily náročný výcvik, který zahrnoval testy účinku samoty na jejich psychiku, trénink v pozměněných gravitačních podmínkách nebo seskoky s padákem. Obdivovaný kolega Jurij Gagarin o Těreškovové prohlásil: „Bylo pro ni obtížné zvládat raketovou techniku, studovat vybavení a funkčnost kosmické lodi, ale na svůj úkol se soustředila s velikým zápalem a věnovala velkou část svého volného času hloubáním nad knihami a poznámkami ve večerních hodinách.“
16. června (jún) 1963 v 00:30 se stala Valentina Těreškovová první ženou, která byla vyslána do vesmíru. Ze své vesmírné lodi s volacím znakem Čajka (česky Racek) pronesla dnes již legendární větu: „Hej, nebe, smekni klobouk!“ Tady ovšem idylický příběh končí. Její let totiž nedopadl vůbec tak, jak si to její nadřízení představovali a určitě musíme poznamenat, že to nebyla jen její vina. Během výcviku totiž mohla vyzkoušet skutečnou kabinu své kosmické lodě až pár dnů před startem, stejně tak jako svůj skafandr. Hned po vzestupu do kosmu zjistila kosmonautka, že je její modul špatně nastaven a po skončení mise by místo sestupování stoupala výše do vesmíru. Problém nahlásili a Těreškovová musela držet tuto skutečnost v tajnosti po 30 let výměnou za to, že nepotrestají technika, který byl za tuto skutečnost odpovědný. Samotný let pak probíhal po technické stránce bez problémů, avšak Těreškovová jej snášela velmi špatně. Větší část letu prospala nebo proplakala a několikrát i zvracela a špatně reagovala na příkazy z pozemního řídícího centra. Ředitel letu Sergej Koroljov se po této zkušenosti zapřísáhl, že další ženu do vesmíru už nepustí.
Po třídenním pobytu v kosmu pak astronautku čekal sestup do zemské atmosféry. Ani ten neměl být nic snadného. Ruské moduly Vostok totiž přistávaly na hladinu moře rychlostí 10 m/s, což bylo pro bezpečnost pilota riskantní. Měli tedy za úkol se těsně před dopadem z padajícího modulu katapultovat a přistát hladce pomocí padáku. Těreškovová ovšem katapultování nezvládla a silně se udeřila helmou o rám modulu. Z tohoto incidentu vyšla bez vážnějších zranění, její obličej však zdobily modřiny, které se objevily i na fotografiích, což se tehdejší režim snažil zakrýt neprůstřelnou historkou o tom, že se umazala od jahod, na něž bezprostředně po přistání dostala chuť. Při veřejných proslovech pak měla na obličeji nanesený make up.
Její let tak dohromady trval 70 hodin a 50 minut, přičemž se v kosmu střetla na vzdálenost 5 kilometrů s Vostokem V, který byl vyslán do vesmíru den před ní a byl pilotován Valerijem Bykovskym. Po návratu byli oba přivítáni na Rudém náměstí v Moskvě a Těreškovová byla prohlášena za Hrdinku Sovětského svazu a povýšena do hodnosti kapitána. K tomu ji byla přidělena stranická funkce, z části kvůli tomu aby ji bylo zamezeno opětovné vyslání do vesmíru. Až do roku 1989 tak byla poslankyní Nejvyššího sovětu SSSR. Později dokonce působila jako oficiální mluvčí Sovětského svazu, za což ji OSN honorovalo Zlatou medailí za mír. Mimo jiné byla jmenována po své návštěvě ČSSR čestnou občankou Bratislavy. Co se týče jejího osobního života, tak se v roce 1963 provdala za kosmonauta Andriana Nikolajeva, což bylo později označeno za další propagandu, ale toto tvrzení nebylo nikdy potvrzeno ani vyvráceno. Jejich dcera Jelena byla totiž prvním dítětem, které se narodilo rodičům, kteří strávili nějaký ten čas v kosmu. Pár se však později rozvedl. Momentálně je Valentina Těreškovová aktivní členkou vládní strany Jednotné Rusko, které zajišťuje popularitu zejména prezident Vladimir Putin.
Valentině Těreškovové i přesto, že byla především využita k propagandě patří nesmírný obdiv za odvahu a především ukázku toho, že ženy mohou dosahovat stejných a mnohdy i vyšších cílů než muži a přinesla do světa opět významný posun v chápaní rovnosti mezi muži a ženami. Možná i proto po ní byl pojmenován kráter na odvrácené straně Měsíce.
